V Česku se ročně vyhodí dle odhadů 180 tisíc tun textilu a velká část ho končí v netříděném odpadu bez dalšího využití. Města jakožto obchodní centra v nakládání s oblečením hrají zásadní roli a čekají je od příštího roku nové povinnosti.
Je proto čas přehodnotit, jak v rámci předcházení vzniku textilního odpadu i nakládání s ním fungují obce, firmy i spotřebitelé. O tom bude konference Cirkulární města a byznys 3: Města jako šatníky, co praskají ve švech už 12. listopadu v Kampusu Hybernská.
Pražský magistrát uvádí, že vytříděný textil z kontejnerů se daří téměř plně využívat. Tuny textilního odpadu ale končí v černých popelnicích a putují do spaloven, v některých obcích na skládky. Mezera je tudíž hlavně na poli prevence vzniku odpadu a posílení třídění textilu. V tom by mohla pomoci evropská legislativa, která mění pravidla od roku 2025. O tom, jak se na ni obce a firmy chystají, se bude hovořit na konferenci Cirkulární města a byznys 3 příští týden.
Kontejnery v pražských sběrných dvorech fungují
Ve spolupráci s Diakonií Broumov probíhá ve všech sběrných dvorech hlavního města Prahy od roku 2015 sběr obnošeného textilu, oděvů a obuvi. „V roce 2023 bylo ve sběrných dvorech vysbíráno 29,6 tuny starého textilu. Veškerý textil se z 98 procent smysluplně využije k materiální pomoci,“ říká Pavla Antonínová, koordinátorka cirkulární ekonomiky Magistrátu hlavního města Prahy.
Z materiálu nevhodného pro humanitární účely vznikají čisticí plachetky a pět procent se využívá jako alternativní palivo do cementáren. Kontejnery na použitý textil se nacházejí rovněž v ulicích města, a to na základě smluv uzavřených mezi společnostmi zabývajícími se sběrem použitého textilu a úřady městských částí. Údaji od těchto subjektů, kterých by mělo být na území hlavního města osm, magistrát zatím nedisponuje.
Změna legislativy od 1. 1. 2025 přináší povinnost sběru textilu v „odpadovém“ režimu, což bude Praha řešit umístěním dalších kontejnerů na textil do sběrných dvorů hl. m. Prahy provozovaných Pražskými službami. „Zároveň připravujeme koncesní řízení, od jehož výsledku si slibujeme sjednocení systému sběru textilu na území města v souladu s požadavky platné legislativy,“ uvádí Antonínová.
„V oblasti předcházení vzniku textilního odpadu spolupracujeme například s UMPRUM, kde probíhají kurzy úprav a upcyclingu textilu podporované hlavním městem. Rádi bychom také vytvořili takzvanou cirkulární mapu, kde budou snadno k nalezení provozy z oblasti předcházení vzniku odpadů, mimo jiné opravny oděvů, obuvi či kalendář swapů po německém vzoru,“ dodává Pavla Antonínová.
Povinné třídění textilu už od příštího roku
Nová odpadová legislativa, která vstoupí v platnost v roce 2025, vyžaduje od měst zajištění separovaného sběru a recyklace textilního odpadu. Zanedlouho proto v obcích přibudou místa pro třídění textilu. Náklady za sběr a svoz by měli podle plánu ministerstva životního prostředí hradit výrobci. Možná si drobně připlatí i kupující. Kromě toho nové požadavky odpadové legislativy a ESG legislativy přinášejí nové reportovací povinnosti pro firmy. Změny by měly vést k vyššímu procentu recyklovaného textilu. Vyplývá to z evropské směrnice o nakládání s odpadem a z plánů ministerstva životního prostředí na její převedení do českých zákonů.
Povinné oddělování nepotřebného textilu od jiného odpadu je pro jeho další využití klíčové. Třídění dosud v Česku fungovalo pouze na dobrovolném principu, takže sběru textilu se věnovali hlavně soukromí podnikatelé a nevládní organizace v rámci zhruba deseti tisíc kontejnerů po celé zemi. Jejich obsah se sváží do třídicích center, kde se dál separuje. Použitelné oblečení putuje obvykle do charitativních obchodů, k nízkopříjmovým skupinám obyvatel nebo se prodává do zahraničí. Ze zbytku textilu se vyrábějí průmyslově využitelné materiály.
Městům zatím chybějí data o cestě oblečení
Data o textilním odpadu v Praze jsou ovšem neúplná a neobsahují dostatek informací o materiálových tocích, zejména co se týče soukromého sektoru. Praha neví, kolik oblečení ze zdejšího trhu putuje jako neprodané nebo vrácené do spalovny nebo na skládku.
Udržitelnější nakládání s textilem proto vyžaduje užší a efektivnější spolupráci mezi výrobci, prodejci, spotřebiteli, zpracovateli odpadů a veřejnou správou. Cíl je jasný: maximálně využít možností prevence vzniku textilního odpadu a efektivně recyklovat ten nepotřebný v souladu s novými evropskými a národními legislativami.
Cílem konference Cirkulární města a byznys 3 je právě vytvoření platformy pro širší pražskou veřejnost, včetně zástupců městských částí, městských firem, zainteresovaného byznysu a nevládních organizací, aby společně prozkoumali bariéry i možnosti řešení, včetně příkladů dobré praxe ze zahraničí. Na akci kromě zástupců města a firem vystoupí i odbornice na cirkulární ekonomiku a udržitelnost Valérie Boitenová z Ellen MacArthur Foundation či Eva Laláková z Metabolic.
Dobrá praxe: Francie už od 2009
V zahraničí dobře funguje princip rozšířené odpovědnosti výrobců (takzvaná Extended Producer Responsibility, EPR) v oblasti textilu. Zavedlo ho však jen několik zemí EU. Ve Francii systém běží delší dobu a je obecně považován za dobře fungující. Kromě Francie ho má i Nizozemsko (od roku 2023), Maďarsko (od roku 2023) a příští rok se má spustit ve Švédsku. V několika dalších zemích o něm uvažují.
EPR systém pro textil a obuv funguje ve Francii od roku 2009, kdy byl založen jako první svého druhu na světě. Jeho operátorem je společnost Refashion, soukromá nezisková společnost, jejímiž akcionáři jsou mimo jiné společnosti C&A, Carrefour, Celio, Cora, Decathlon, Lidl, LVMH, Casino či Minelli. Francouzský model je inspirativní nejen tím, že vznikl jako první, ale rovněž svou propracovaností. Do EPR schématu zavedl řadu nových zajímavých prvků, z nichž některé dosud nejsou samozřejmé ani v aktuální debatě na půdě institucí EU:
- podpora ekomodulace – vyplácení bonusů výrobcům, kteří zavádějí udržitelné koncepty nebo při návrzích předcházejí vzniku odpadů;
- investice do výzkumu a vývoje – Refashion podporuje vědu a výzkum v oblastech předcházení vzniku odpadu z textilu a obuvi, nových postupů v recyklaci či využití recyklovaných materiálů;
- neexistence výjimek pro mikro-, malé a střední podniky – v pozici výrobců musí být registrováni všichni, kteří dodávají produkty na trh;
- zřízení fondu na podporu oprav – finanční podpora projektů směřujících k opětovnému využití díky opravám použitých produktů;
- zřízení fondu na podporu opětovného využití – finanční podpora projektů jako secondhandy, swapy
- komplexní mechanismus stanovení EPR poplatků, kdy jsou textilní výrobky a obuv rozděleny do mnoha desítek kategorií dle druhu, velikosti apod.
Od roku 2026 se nebude smět ničit oblečení
Rámcové nařízení EU zavede zákaz ničení neprodaného oblečení, oděvních doplňků a obuvi s účinností již od poloviny roku 2026. Ten bude časem možné rozšířit i na další kategorie spotřebního zboží v návaznosti na vyhodnocení dat ohledně vyřazeného a neprodaného zboží, která budou nově muset firmy pravidelně zveřejňovat.
Nařízení také stanoví nové „eko“ parametry, které se nejprve dotknou textilních výrobků, obuvi, nábytku, matrací, pneumatik, čisticích prostředků, barev a chemikálií, ale budou se vztahovat i na meziprodukty, jako je železo, ocel a hliník. První změny musí firmy plnit už od 19. července 2025.
Spotřebitel bude mít od roku 2026 také lepší informace o historii produktu či uhlíkové stopě díky „digitálnímu pasu“. Výrobce musí zajistit, aby prostřednictvím jednoho datového nosiče (např. QR kódu, čárového kódu, vodoznaku) byly na jednom místě dostupné informace o opravitelnosti či možné recyklaci, skóre životnosti, uhlíkové a ekologické stopě nebo o technickém výkonu produktu, materiálech a jejich původu.
Petra Schwarz Koutská
Petra vystudovala žurnalistiku a bezpečnostní studia na Univerzitě Karlově, poté působila jako bezpečnostní analytik či komunikační manažerka pro neziskový sektor. Nyní se snaží v rámci svého projektu přemostit propast mezi vědci a mainstreamovými médii, jimž zprostředkovává jejich názory na téma klimatické změny.
