Éterické oleje se kromě aromaterapie používají do difuzérů nebo při výrobě svíček či kosmetiky. Na výrobu těchto přírodních vůní je ale potřeba velké množství surovin, kvůli jejichž pěstování leckde trpí životní prostředí.
Velikost celosvětového trhu s éterickými oleji analytická společnost Markets and Markets odhadovala loni na 8,8 miliardy dolarů (necelých 200 miliard korun). K těm nejčastěji obchodovaným patří levandulový, čajovníkový a rozmarýnový olej. „Používání éterických olejů je v současnosti trend. Stejně jako pořizování difuzérů k jejich bezpečnému rozptylování,“ uvádí Simona Brhelová, marketingová manažerka tuzemského výrobce kosmetiky Nobilis Tilia.
Poptávka roste podle Brhelové trvale několik let. Jen za loňský rok se na tuzemský trh dovezlo bezmála 381 tun éterických olejů. „Skokový nárůst přišel v 2020 s onemocněním covid. Lidé hledali přírodní varianty léčby nebo prevence a využívali přirozených antivirových vlastností éterických olejů,“ dodává. Ve finančním vyjádření se loni do tuzemska dovezly podle údajů Českého statistického úřadu vonné oleje a silice za 219 milionů korun. Od roku 2013 se tak import zdvojnásobil.
Evropa má na globálním trhu 50procentní podíl a v tomto ohledu světu vévodí. Většina odborníků přitom předpokládá, že celosvětový trh v následujících letech poroste slušným tempem. V roce 2027 by se podle Markets and Markets měl už pohybovat okolo hodnoty 15,7 miliardy dolarů.
Tři kila okvětních plátků na jeden mililitr
Výroba éterických olejů je především enormně náročná na vstupní suroviny. „Množství silice v rostlině se pohybuje od jedné desetiny procenta u růže, až přibližně k 15 procentům u hřebíčku,“ uvádí Karolína Perníková, majitelka řemeslné mýdlárny Čarovný mlýn, která při výrobě s éterickými oleji pracuje. Na výrobu jednoho mililitru éterického oleje růže je tak zapotřebí přibližně tří až čtyř kilogramů jejích okvětních lístků.
Do kategorie éterických olejů s velmi malou výtěžností patří většina těch, které se vyrábějí z květů. Kromě zmíněné růže se jedná o jasmín, ylang-ylang, gardénii, neroli nebo magnólii. „Je třeba vypěstovat obrovská množství relativně choulostivých rostlin k získání nepatrného množství éterického oleje,“ popisuje Perníková. Tam, kde je to při výrobě možné, se přitom snaží éterické oleje ze vzácných rostlin nepoužívat, případně je nahrazovat jinými.
Téměř všechny esenciální oleje se do Česka dovážejí ze zahraničí. „Destilují se totiž tam, kde se pěstuje surovina. Každá rostlina nejlépe prosperuje jen v určitých podmínkách, takže pro kvalitní esenciální oleje je třeba zcestovat svět,“ vysvětluje Pavla Rychtářová, zakladatelka internetového obchodu s éterickými oleji Aromatics.cz.
Nejbližší výrazný region je oblast Středomoří. Destiluje se tam levandule, vzácné růže či citrusy. Velkým producentem éterických olejů je rovněž Austrálie. Odtud pochází především čajovníkový olej, eukalyptus nebo santal. „Zajímavá je i oblast jižní a jihovýchodní Asie a jejich vonné trávy, pačule, geranium nebo ylang-ylang. A Latinská Amerika nemá konkurenci u olejů z některých vonných dřev a balzámů,“ doplňuje Rychtářová.
Dřeviny jsou na tom nejhůře
Obecně nejdražší jsou silice ze vzácných dřevin. „Pravděpodobně nejvzácnější z rostlin, které se používají k výrobě éterických olejů, jsou orličíny. Dřevo těchto stromů napadené konkrétní dřevokaznou houbou, poskytuje dnes velmi oblíbenou esenci zvanou oud,“ uvádí Klára Lorencová, kurátorka oddělení etnobotaniky v pražské Botanické zahradě.
V přírodě jsou některé druhy orličínu ohroženy vyhubením, a proto jsou mezinárodně chráněny. Podle Lorencové se sledované populace navzdory tomu zmenšují. „Velká část oudu na trhu pochází ze sběrů z přírody. V některých oblastech se orličíny pěstují a pro těžbu oudu se očkují parazitickou houbou, to je ale menší část produkce,“ dodává.
Další dřevinou na seznamu ohrožených druhů, sloužících jako zdroj pro výrobu éterických olejů, je santalovník. A to včetně nejběžnějšího Santalovníku bílého. „Z Indie se například nesmí vyvážet, pěstuje se jen ve speciálních hájích. Orličíny i santaly pocházejí z tropické Asie a v obou případech je dopad při získávání silice maximální – těží se dřevo, takže se stromy pokácejí,“ vysvětluje Lorencová.
Za téměř ohrožený druh Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje Kadidlovník pravý, který roste na Blízkém východě. Jeho pryskyřice se používá na výrobu kadidla či k destilaci éterických olejů.
Citrusové oleje se prodávají nejvíce
Produkce parfémů podle Lorencové viditelně dopadá i na oblasti, odkud aromatické rostliny přímo nepocházejí. „V mnoha rozvojových zemích v tropech je jejich pěstování důležitým zdrojem příjmů, takže plochy původních porostů mizí na úkor zemědělské činnosti,“ uvádí.
V důsledku pěstování těchto rostlin nejvíce trpí ostrov Nosy Be u Madagaskaru nebo Martinik. „V případě ostrovů je to navíc o to smutnější, že jsou tak často vypuzeny druhy endemické, které nerostou nikde jinde na světě. Následně jsou ohroženi i živočichové, kteří jsou na těchto rostlinách závislí,“ dodává Lorencová.
„Nejmenší dopad na životní prostředí má éterický olej z nenáročné, rychle rostoucí lokální rostliny s vysokou výtěžností na hektar, nebo éterický olej z pomerančů a citronů, protože stejný plod může kromě éterického oleje lisovaného z kůry poskytnout i šťávu,“ vysvětluje Perníková z mýdlárny Čarovný mlýn.
Právě citrusové éterické oleje se podle Rychtářové prodávají v internetovém obchodu nejvíce. „Prodeje jsou poměrně proměnlivé. Souvisí to i se skutečností, že všechny citrusy máme vhodné do potravin, takže se uplatňují při domácím pečení cukroví a na jejich prodejích se projevuje sezónnost,“ dodává.
Ne všichni odběratelé chtějí platit za udržitelnost
„U esenciálních olejů je to jako u většiny jiných komodit. Výroba udržitelná být může, ale něco to stojí a neodpovídá to představám většinového trhu,“ vysvětluje Rychtářová. „Světová produkce esenciálních olejů je obrovská, neustále roste a pro většinu zúčastněných je to obchodní artikl jako jakýkoliv jiný. Navíc oleje se obvykle vyrábějí pro odběratele, kteří za udržitelnost platit nechtějí, takže náklady tlačí na minimum,“ dodává.
Problematické je především nadměrné užívání éterických olejů. Často se totiž do produktů přidávají pouze kvůli vůni, nikoliv pro terapeutické účinky. „Pokud by éterické oleje byly používány jen za účelem aromaterapie – inhalace, masáže či kožní aplikace – nebo pro high-end produkty, jako je luxusní aromaterapeutická kosmetika či parfémy, pak by nápor na přírodu nebyl tak velký,“ tvrdí Perníková.
„Všechny esenciální oleje máme v kvalitě bio/organic, což samo o sobě zabezpečuje určitou – aktuálně asi nejvyšší – možnost, jak je mít ,udržitelné‘. V Česku dle našich informací vyrábí esenciální oleje jen jedna firma a nemá je certifikované v bio kvalitě. Velmi zvažujeme lokálnost versus certifikaci bio. Bohužel certifikace se zákazníkům prezentuje jednodušeji než lokálnost, takže zatím zůstáváme u bio kvality.,“ uvádí Michal Lazor z týmu inovací tuzemského výrobce eko drogérie Tierra Verde.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
