Při současných protestech jde podle Romana Koutka jen o zájmy velkých zemědělských holdingů a o snahu vydobýt si další peníze. „Image zemědělců se s každým dalším protestem jen zhorší,“ je přesvědčen Koutek. Veřejnosti je známější jako Sedlák z Hané a zároveň je členem republikového představenstva Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), která se k aktuálním protestům Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR nepřidává.
Jste členem ASZ ČR, která se k protestům nepřipojila. Co na ně říkáte?
Podle mě se má vždy jednat s relevantními lidmi, kteří mohou změny ovlivnit. Je lepší sedět s ministrem nebo náměstkem u stolu než anonymně vyřvávat někde na náměstí a nahánět k sobě různé skupiny a jednotlivce, kteří se situaci snaží zneužít pro své záměry. Nebudu jmenovat, každý si pod tím může představit někoho jiného, ale jde například o různé dezinformátory.
Zemědělský svaz ČR se chlubil tím, že protesty podporuje téměř 78 procent lidí. Co si o tom myslíte?
Nemyslím si, že mají takovou podporu. Ptal jsem se jich v nadsázce, jestli dělali průzkum jen u svých členů, protože to tak vypadá. Vůbec nebudu komentovat protest v Praze a kdo na něm vystupoval, s nimi bych určitě spojovaný být nechtěl. Obecně si myslím, že je rozdíl, jak jsme jako zemědělci vnímáni v Česku třeba ve srovnání s Rakouskem, Německem či Francií. Tam podporu mají. Je to i kvůli struktuře hospodářství a tomu, jakým vývojem v tuzemsku zemědělství prošlo – to odtržení selského stavu od reálného života, kolektivizace. Každou další naplánovanou stávkou, která proběhne, bude image ještě horší. My bychom přitom potřebovali veřejnost dostat na naši stranu, aby každý rád zajel na farmu místo do supermarketu.
Jako to podle vás skončí?
Doufám, že ústupky nebudou, protože některé ty nápady, které Agrární komora se Zemědělským svazem prezentují, jsou mimo realitu. Pořád je vnímám jako zástěrku. Jde jen o boj o další peníze a zrušení redistribuční platby (podpora pro prvních 150 hektarů pro každého zemědělce, pozn. aut.).
Můžete být konkrétnější?
Jde o nastavení redistribuční platby, která z mého pohledu konečně po třiceti letech přesměrovala dotace na menší hospodářství. Je to jedna z prvních viditelnějších podpor od 90. let, a ne všichni ji vnímají dobře. A druhá věc je plán zastropování plateb pro největší agroholdingy s důsledným sledováním jejich propojenosti. Redistribuční platba pomohla menším, středním ubrala přibližně stejně jako těm největším, ale protože velcí mají finanční sílu, tak se jich tolik nedotkla. Takže teď je potřeba splnit další bod vládního programu – zastropování dotací. Já jsem na vládu naštvaný právě z opačného důvodu než protestující, a to že neplní program.
Dalším tématem je daň z nemovitosti…
Jde o změnu daně z nemovitosti, která zasáhne všechny ty, co na zemědělských pozemcích hospodaří, protože se promítne do výše pachtu (pronájmu půdy, pozn. aut.). V mém případě kolem Olomouce je to asi o 1000 korun na hektar navíc. Čím úrodnější oblast, tím vyšší daně, a jsou to citelné peníze. Ale já sám za sebe řeknu, že chápu pozici vlády, která se v rámci konsolidačního balíčku rozhodla, že to zvýší. Bylo jasně řečeno, že to byla těžká dohoda a že z ní neuhnou. V minulém týdnu ministr zemědělství prohlásil, že nechá Ústav zemědělské ekonomiky a informací zpracovat analýzu, jak jsou vysoké daně v Evropě a jestli to náhodou nebylo přehnané. Ale myslím si, že ta analýza dopadne tak, že přehnaně vysoké nejsou.
Řeč je také o přebujelé administrativě. Ta vadí i vám?
Bohužel v důsledku byrokracie se v zemědělství uchylujeme k nejjednodušším věcem, které jsou pro nás finančně málo výhodné. Nejjednodušší je zasít obilí, řepku a nemuset vykonávat moc činností – čili poseču, nasypu to na kamion a jede to pryč. Nezatěžuji se dál zpracováním, které je administrativně složité. Jenže ta jednodušší cesta je také víc náchylná na pohyby na trhu. Navrch přicházíme o přidanou hodnotu, kterou bychom mohli dosáhnout zpracováním komodit a prodejem zákazníkům. Je tu jen pár zpracovatelů, stáváme se pěstiteli a chovateli základních komodit, které vyvezeme, a pak dovážíme zpět už zpracované potraviny s vyšší přidanou hodnotou.
Byrokracie blokuje i šetrnější hospodaření?
To bych neřekl. Já třeba vnímám jako špatný krok poslední návrhy Evropské komise, která pod tlakem protestů chce omezit některé neprodukční plochy a snížit tlak na střídání plodin. Zkrátka ustupuje z kroků, které měly vést k šetrnějšímu zemědělství. Přitom někdy nás EU „tlačí“ k dobrým věcem. Všechno nejde vnímat jen byznysově. Samozřejmě to částečně bereme jako zásah do svobodného podnikání, ale je dobré si uvědomit, že všechny dotace jsou dobrovolné. A pokud někdo s nimi má takový problém, nechce platbu za šetrnější přístup k životnímu prostředí a nechce dělat remízky, biopásy a podobně, tak ať je nedělá.
Jak se podle vás situace vyvine?
Záleží, jak dopadnou volby do Evropského parlamentu. Je možné, že se zreální cíle Green Dealu. Lepší životní prostředí chceme asi všichni, ale ne všechny cesty jsou správné a splnitelné. Vedle nastavení nějaké části neprodukční plochy jde i o omezení používání pesticidů a syntetických hnojiv. Za současného stavu bez nich nelze být v ekonomickém plusu.
Stačilo by lépe nastavit přechodná období?
Avizovaný návrh, že máme do roku 2030 snížit o 50 procent spotřebu pesticidů, je nereálný. I když částečně chápu, že cíl musí být ambicióznější, abychom se k němu vůbec přiblížili. Potom je také důležité, odkdy se to počítá, protože od té doby, co jsme v EU, u nás spotřeba pesticidů hodně klesla oproti jiným členským státům. Další kapitolou je omezování oxidu uhličitého. Je otázka, jestli se na zemědělství v tomto ohledu neklade příliš velký tlak, je potřeba se podívat na průmysl, dopravu. Když se hospodaří správně, může být zemědělství uhlíkově i v plusu.
Jak hospodaříte vy?
Z pohledu Česka jsem maličký farmář, z pohledu evropského jsem už docela velký. Se ženou hospodařím konvenčně na necelých 80 hektarech, v intenzivní oblasti Hané, v příměstské části Olomouce. Děláme tu běžné komodity, protože ta intenzivní oblast k tomu svádí. Jsou to pšenice, řepka, ječmen, hrách, sója, slunečnice. Třeba se slunečnicí a sójou reaguji na klimatické změny. Část produkce zpracováváme, protože máme malou lisovnu oleje, ale je to spíše symbolické množství, které nám pomáhá s propagací. Mívali jsme i krávy, ale tímto směrem šel spíše můj otec. Já jsem byl vždy raději na polích než ve stáji či chlívu. Té havěti, jako jsou slepice, holubi či kachny, máme všude plno, je to menší doplněk, ale ke statku to patří.
Jaké kroky směrem k šetrnějšímu hospodaření už jste udělal vy sám?
Určitě se snažím o racionální přístup k používání přípravků na ochranu rostlin. Založil jsem agrolesnickou alej, kde propojuji dřevovýrobu se zemědělským hospodařením, protože to alespoň trochu pozitivně ovlivní místní mikroklima. Na papíře mám nakreslené další aleje. Moje priority se samozřejmě v čase také změnily, i kvůli rodině. Pesticidy a herbicidy jsem snížil významně, ale musí nás to živit. Není to žádná dobrovolná činnost na záchranu lidstva.
V objemu dotací problém není?
Rozpočet je kolem 40 miliard korun, což není málo. Peněz je dost, ale jde o to, kam směřují a zda skončí tam, kde by měly, a jestli to přináší, co od toho očekáváme.
Dlouhodobě se dotace tak či tak budou spíše snižovat…
Ano, dílem i proto, že až konflikt na Ukrajině skončí – přičemž doufám, že si udrží svou celistvost – tak Ukrajina bude buď členským státem, nebo v bezcelní unii. Ukrajina je obrovská, stejně jako její produkce, čili v důsledku toho může dojít k zásadní změně zemědělské politiky. Rozpočet se sníží, když zahrneme i jejich území, a podpora pro zemědělce může být rázem poloviční.
Co říkáte tomu, že by farmáři získávali peníze od firem formou uhlíkových kreditů za šetrnější hospodaření, což už některé podniky nabízejí?
To téma teď dost rezonuje. Když opomenu uhlíkové odpustky, které také svým způsobem chápu, tak jedním z velkých plusů v regenerativním zemědělství je poměrně citelné snížení nákladů na produkci. A to je pro mě zásadnější. Sám s touto myšlenkou také koketuji, ale dál bych to zatím nekomentoval. Myslím, že v některých částech země jsme se s intenzifikací dostali už opravdu za hranu. Prvotní impuls musí přijít od sedláka, který si to srovná v hlavě. Další dotace na tento typ zemědělství bych už do toho nemotal.
Roman Koutek – Sedlák z Hané
Je člen republikového představenstva Asociace soukromého zemědělství ČR a předsedou Asociace soukromého zemědělství okresu Olomouc. Jeho rodina hospodaří v Topolanech u Olomouce několik generací, s přerušením v období socialismu. V roce 1989 rodina obnovila zemědělskou činnost i chov hospodářských zvířat. K hospodářství nyní patří zhruba 80 hektarů půdy, z čehož víc než polovinu rodina vlastní. V Olomouci-Topolanech se zaměřují na pěstování polních plodin typických pro oblast Hané, specializují se na výrobu, zpracování a prodej olejnin a olejů, zejména ze sóji (GMO free), řepky a slunečnice.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
