Česko zasáhlo sucho dříve než obvykle. Jeho důsledky trápí zemědělce i vodohospodáře, negativně ovlivňují živočichy, rostliny i krajinu. Problémem není úbytek srážek, které se v ročním úhrnu moc nemění, ale zvyšující se teploty, kvůli nimž se voda rychleji vypařuje.
Některý z pěti stupňů sucha od počínajícího až po extrémní se podle webu Intersucho vyskytuje až na 99 procentech území Česka. Extrémní sucho na konci července panovalo zhruba na 20 procentech území republiky.
Nástup sucha byl navíc letos neobyčejně rychlý. „Normálně se sucho rozjíždí jako vlak, tohle vypadalo spíš jako sportovní auto. Šli jsme velmi rychle od prvních náznaků toho, že máme anomálii půdní vlhkosti, k dopadům na zemědělské plodiny a na biomasu nebo na kondici vegetace. Ale i na parametry hydrologického sucha, což není úplně typické,“ řekl Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd serveru České noviny.
V Česku se nejen podle organizace Fakta o klimatu otepluje přibližně dvakrát rychleji, než je světový průměr – za posledních 60 let o dva stupně Celsia. V takové situaci při podobném objemu srážek sucho zasahuje přírodu více, protože roste výpar a rostliny srážky využívají nejprve pro své ochlazování.
Schopnost krajiny odolávat suchu navíc snižuje způsob hospodaření s půdou. Velké chemicky ošetřované lány polí a také takzvané meliorace, které v minulosti měly za úkol ve většině případů vodu z krajiny odvádět.
Několik odstínů sucha
Sucho není pouze „jedno“. Nejprve přichází sucho meteorologické, když málo prší. Pozvolna pak sucho zemědělské (půdní) a následně hydrologické projevující se snížením stavu povrchových a podpovrchových vod.
Pakliže začne sucho negativně dopadat na společnost, hovoří se dokonce o socioekonomickém suchu. Poslední výrazné sucho zasáhlo území Česka v letech 2015 až 2020. V takové intenzitě a délce by se mělo podle dostupných dat vyskytovat pouze jednou za 500 let.
Jenže vyhlídky nejsou vůbec růžové. Průměrná teplota poroste, ale srážky budou více či méně konstantní, shodují se experti webů Fakta o klimatu a Intersucho. „V případě nadprůměrně teplého roku by muselo v daném roce také více napršet, aby se během roku neobjevila nějaká epizoda sucha. Kromě toho už nyní v nižších a středních polohách pozorujeme výskyt mírnějších zim s malým množstvím sněhové pokrývky. To se negativně odráží v zásobách půdní vlhkosti na začátku vegetační sezóny a množství povrchových a podpovrchových vod na začátku jara,“ píše Pavel Zahradníček z projektového týmu Intersucha na webu Fakta o klimatu.
Brambor bude málo a hraboši se množí
Podle prezidenta Agrární komory České republiky Jana Doležala je nedostatek vody v půdě pro české zemědělce velký problém každý rok a napáchá škody v řádech jednotek miliard korun. „Dopady sucha jsme zaznamenali především u jařin, jako je ječmen jarní a okopaniny, kde se předpokládá výrazně podprůměrná sklizeň brambor. Škody způsobené suchem vidíme také u některých druhů zeleniny. Regionálně jsou poškozené rovněž ozimé obiloviny a olejniny. Rozmary počasí, jako jsou jarní mrazíky a krupobití, napáchaly škody i na ovoci, kde vysoké teploty dokonaly dílo zkázy,“ uvádí Doležal.
„Sucho současně vytváří ideální podmínky pro šíření škůdců, jako je hraboš polní a další. Navíc vysoké teploty v kombinaci s nedostatkem vláhy vytvářejí takzvaný abiotický stres rostlin a zvyšují jejich náchylnost vůči chorobám,“ dodává.
Na druhé straně se zemědělci lokálně potýkají také s přívalovými dešti, které komplikují žně a přitom nestačí k nasycení půdy vodou. „Zemědělci přizpůsobují své hospodaření měnícím se klimatickým podmínkám a investují například do technologií precizního zemědělství či závlahových systémů. Stojí je to nemalé peníze, které v této nelehké době kvůli již tak vysokým nákladům na produkci nemusí být dostupné pro každého pěstitele,“ popisuje Doležal s tím, že s hodnocením letošní úrody je třeba počkat na konec sklizně.
„Regenerativní zemědělce sucho netrápí“
Zemědělec a poradce pro vlastníky půdy Martin Smetana z projektu Nadace Partnerství s názvem Živá půda říká, že regenerativní zemědělce sucho netrápí. Jsou to ti, kteří si na svých polích nebo jejich částech vyzkoušeli, jak hospodařit s půdou tak, aby zadržovala co nejvíce vody.
Podle principů regenerativního zemědělství je klíčové udržovat půdu vlhkou. Pole by proto mělo být celoročně pokryté rostlinami, nikdy by nemělo být holé. Po sklizni a před vysetím nové plodiny je vhodné sázet takzvané meziplodiny, které udržují půdu vlhkou, vyživují ji a zamezují erozi. Hodí se také používat statková hnojiva nebo mulčování.
„Regenerativní přístup pomáhá zemědělcům ty srážky, které dnes padají nerovnoměrně a jsou často intenzivní, využít a dostat do půdy, aby neodtekly pryč při erozi půdy i s nejúrodnější částí půdy, ornicí, spolu s organickou hmotou. Sucho tedy mají jen ti zemědělci, kteří hospodaří špatně,“ je přesvědčen Smetana.
Vybudovat mokřad trvá dlouho
Vodu do přírody vracejí i pozemkové spolky spadající pod Českých svaz ochránců přírody (ČSOP). Spolky se starají o pozemky, které samy vlastní nebo k nim mají dlouhodobý právní vztah – nájem či věcné břemeno.
Koordinátor pozemkových spolků v ČSOP Jan Moravec říká, že mezi nejčastější opatření patří mokřady. „Řekl bych, že aktuálně je situace odlišná v tom, že o mokřady projevují zájem sponzoři, možná se i někteří odklánějí od kritizovaného sázení stromů. Občas to ale špatně chápou. Představují si, že dají 200 tisíc korun a bude hotovo. Jenže v případě mokřadů jde často o vleklé vykupování pozemků a získávání souhlasu vlastníků dotčených pozemků,“ líčí Moravec.
Zkušenosti s nimi mají v Pozemkovém spolku Sedmihorské mokřady. Mladý ekolog Vojtěch Šťastný tvrdí, že téměř rok po dokončení prací na projektu jsou změny k lepšímu patrné.
„I při aktuálním suchu voda v mokřadech navzdory velkému výparu neklesla, tůně jsou většinou plné, některé i vrchovatě. V místě se podařilo obnovit vodní režim, jsou tu částečně podmáčené louky. Vyhnízdily dost zajímavé druhy, například chřástal kropenatý, který je důkazem, že prostředí, které revitalizací vzniklo, je cenné,“ říká Šťastný.
Ekolog zaregistroval extrémní sucho na druhé straně lokality, kam mokřad nezasahuje a kde se nacházejí meliorace. I v projektu byly jednou z hlavních komplikací, museli je nejdřív ovšem odhalit s pomocí historických snímků a staré projektové dokumentace.
Stát vynakládá miliardy
Na vládní úrovni sucho v Česku řeší dokument Koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky na období 2023-2027 ministerstva zemědělství. Materiál vypracovaný ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí schválil kabinet Petra Fialy letos v květnu.
Na vybudování opatření chce ministerstvo zemědělství vynaložit každý rok téměř 16 miliard korun, z toho 40 procent z národního rozpočtu a 60 procent z fondů Evropské unie. Pro opatření v gesci ministerstva životního prostředí bude potřeba ročně zhruba devět miliard korun.
Materiál navazuje na koncepci pro období let 2017 až 2022. V těchto letech resort zemědělství vynaložil na prevenci proti suchu každoročně 13,2 miliardy korun a ministerstvo životního prostředí 2,7 miliardy.
Lhůta na projekty je podle kritiků „šibeniční“
Předseda spolku Živá voda Jiří Malík se k vládním plánům a investicím staví skepticky. „Upřímně je těžké neztrácet naději na skutečnou změnu, protože veškeré koncepce byly zatím naprosto nesystémové. Stát řeší adaptaci krajiny na sucho jednotlivými vodohospodářskými opatřeními v místech, kde je pro něj jednoduché dohodnout se s pár vlastníky. Jedná se ale jen o bodové projekty, které na sebe nenavazují, což je úplně špatně. Celé by to spolu mělo hrát jako orchestr – jednotlivá opatření na sebe musí navazovat, podporovat se a řešit v celých plochách povodí,“ tvrdí Malík.
Národní plán obnovy podle něj mohl sloužit k tomu, aby se rozjela dobrá adaptace. „Výzvy jsou ale na projekty, které program nepředfinancuje. A co víc, pokud se nepodaří nebo nestihnou v šibeniční lhůtě do roku 2025, je potřeba celou dotaci vrátit, což je v tomto případě příliš riskantní,“ upozorňuje Malík.
„Národní plán obnovy byl původně vymyšlen dobře, nicméně dopadlo to tak, že nastavené podmínky ‚vyoutovaly‘ všechny krom největších státních institucí. V takovém projektu můžete narazit na různé úřední překážky, mnohé resorty jdou úplně proti sobě, například ministerstvo pro místní rozvoj v tom vyniká,“ kritizuje. Malík státu nabízí vlastní adaptační model s názvem Živá krajina, který je podle něj možné v případě zájmu replikovat na celou Českou republiku.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
