Z povrchů dětských hřišť z umělé pryže se mohou podle odborníků ze Státního zdravotního ústavu uvolňovat zdraví škodlivé látky. Obce, školy a další majitelé hřišť by proto při rekonstrukcích měli žádat od výrobce certifikát nezávadnosti, nebo nejlépe volit přírodní povrchy a pryži se na velkých plochách úplně vyhnout.
Gumové povrchy se podle Státního zdravotního ústavu (SZÚ) v posledních letech dělají ve velkém. Dílem jde o rozmach cirkulární ekonomiky, kdy se do nich ve jménu recyklace běžně dostávají například staré pneumatiky, částečně o snahu zmírňovat pády dětí. Umělé povrchy ale často obsahují látky zvyšující riziko vzniku rakoviny, které se mohou do těla dostávat při styku s povrchem nebo vdechováním při jejich vypařování.
Může se jednat například o polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), což jsou karcinogeny. Příkladem je benzo(a)pyren, který přímo poškozuje genetickou informaci buněk. Umělé povrchy mohou podle SZÚ uvolňovat i další škodlivé látky, jako jsou ftaláty, těžké kovy, benzen, bisfenoly nebo polyfluorované a perfluorované látky (PFAS), neboli „věčné chemikálie“.
„Nebezpečnost těchto látek se zvyšuje, zejména pokud je expozice lidského organismu dlouhodobá a opakovaná,“ uvedla vedoucí Národní referenční laboratoře pro materiály určené pro styk s potravinami a pro výrobky pro děti do tří let Jitka Sosnovcová.
Oteplování vše zhoršuje
Vliv má také roční období a obecně měnící se klima směrem k oteplování. „V létě, kdy na povrchy praží slunce, nebo pokud jsou položeny například na podlahové topení v uzavřených prostorech, se z některých uvolňuje silný zápach. Právě ten bývá, dle dosavadních zkušeností, častým indikátorem možné zdravotní závadnosti,“ dodává expertka.
Děti jsou vůči expozici citlivější, mají choulostivější pokožku a sníženou schopnost odbourávat škodliviny z těla ve srovnání s dospělým člověkem. Látky ale škodí i dospělým sportovcům. EU proto nedávno zakázala používat mikroplasty v umělých trávnících. Nová pravidla zakazují prodej všech syntetických polymerových částic do velikosti pět milimetrů, které se nerozkládají, stejně jako prodej produktů, do nichž se tyto částice cíleně přidávají.
„Je nesmírně důležité, aby města, obce, školy či další subjekty, které vybavují dětská hřiště a sportoviště umělými povrchy, důsledně vyžadovaly od dodavatelů certifikáty zdravotní nezávadnosti umělého povrchu z hlediska uvolňování chemických látek. Ne každý certifikát, kterým se mohou výrobci zaštiťovat, totiž musí být zaměřen právě na tuto zdravotní nezávadnost,“ uvedla vedoucí Národního referenčního centra pro odpady a půdu a vedoucí Oddělení hygieny půdy a odpadů SZÚ Magdalena Zimová s tím, že SZÚ proto vydal speciální doporučení, jak mají laboratoře tyto povrchy testovat.
Na recykláty nejsme připraveni
Podle Jitky Strakové, odbornice na toxické látky ve spotřebním zboží ze spolku Arnika, je toto využití recyklátu z pneumatik naprosto zcestné. „Jedno takové hřiště mám zrovna za domem a mohu potvrdit, že ve vedrech silně zapáchá. Je to příklad toho, že se na trh pustí nějaké řešení, které se předem nedomyslí, a zabýváme se tím až posléze, kdy už je široce rozšířeno,“ říká expertka.
Se Zimovou se shodují v tom, že nejlepší je vybírat hřiště z přírodních materiálů, místo pryže použít například jemné kamínky a gumu volit jen na malé dopadové plochy, například pod skluzavkami. Další problém je podle Zimové stárnutí těchto ploch, ze kterých se časem uvolňují čím dál více mikročástice.
„Situace není dobrá, naše společnost není na tato rizika dobře připravena. Proto vznikla mezirezortní skupina. Chceme, aby se to pravidelně měřilo, aby se na to zaměřila Česká obchodní inspekce, Krajské hygienické stanice a aby se lépe monitorovaly toxické látky. Výrobci musejí převzít větší odpovědnost,“ shrnuje Zimová.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
