I přes krizi útočící na peněženky spotřebitelů je na českém trhu už téměř čtvrtina zákazníků, pro které je udržitelnost důležitější, než kolik zboží stojí. Vyplývá to ze studie výzkumné agentury GfK, kterou na letošním Retail Summitu přednesl Ladislav Csengeri.
Na letošní konferenci Retail Summit, která se konala koncem března v Kongresovém centru Praha, se sešli zástupci obchodních řetězců, výrobci potravin i pěstitelé. Jedním z témat byla i udržitelnost.
Během současné krize podle experta Gfk roste množství lidí, kteří nakupují v akcích. V roce 2021 jich bylo 49,3 procenta, loni 50,6 procenta. Zvyšuje se i obliba privátních značek, z předloňských 25,8 procenta na 28,1 procenta v roce 2022. Udržitelnosti dá přitom před cenou přednost 22 procent českých nakupujících.
GfK rozděluje zákazníky do pěti skupin podle toho, jak ekologicky nakupují. Těch „nejzelenějších“ je v Evropské unii 27 procent, v Česku 18 procent. Jsou to lidé, kteří jsou podle výzkumníků ekologičtí nejen v myšlenkách, ale také svými činy.
Pro obchodníky perspektivní skupinou jsou i zákazníci Glamour Green, kteří vnímají ekologii jako svůj status, typicky se jedná o mladší lidi. V Česku je jich téměř stejně jako v EU, a to 17 procent.
Na opačném konci spektra se nacházejí skeptici, kteří mají vůči ekologii a udržitelným výrobkům nezřídka i agresivní postoj. Ti se ekologicky budou chovat jen v případě, že jek tomu někdo bude motivovat, například finančně. V Česku je jich 33 procent, průměr EU činí 25 procent.
Důležitým trendem je podle Csengeriho i konzumace rostlinných alternativ masa či mléka, přičemž 43 procent domácností už některou z nich vyzkoušelo. „Nezanedbatelné jsou i zdravotní faktory, které v nakupování hrají roli čím dál častěji, například pro diabetiky nebo lidi s různými kožními problémy, alergiemi a intolerancemi,“ připomněl Csengeri.
Rostou díky teplu z Tušimic a jsou skoro bio
V panelu Inovace pro potravinářství a zemědělství vystoupil na Retail Summitu Lukáš Rázl, který provozuje skleníky v Tušimicích na Chomutovsku a na trh svoji sklizeň dodává pod značkou Naše rajče. Osm procent rajčat, které se prodají na tuzemském trhu, pochází údajně z jeho produkce, takže tvrdí, že je největším českým dodavatelem. Na jedenácti hektarech půdy pěstuje v obřích sklenících 176 tisíc rostlin, využívá při tom odpadní teplo z elektrárny Tušimice patřící ČEZ.
Aby rajčata prosperovala, zkouší různé strategie. V různých denních dobách jim mění svícení nebo na kořenech rostlin cíleně pěstuje společenstva hub, která zvyšují schopnost vstřebávat živiny. Použití chemie prý předchází tím, že si ve sklenících hýčká „zoo malých brouků a tvorů“, kteří mu pomáhají střežit zdraví rostlin.
Budoucnost podle něj spočívá v automatizaci a robotizaci procesů a individuální péči o rostliny, s čímž pomůže umělá inteligence. Podle Rázla by nicméně řetězce mohly dělat více pro osvětu spotřebitelů. „Třicet až čtyřicet procent rajčat se do Česka vozí z Maroka, kde probíhá brutální chemické ošetření. Navíc se rajčata trhají nezralá, aby snesla dlouhou cestu ke spotřebiteli. Pak sice postupně zčervenají, ale chuť už nikdy nedoženou. O pracovních podmínkách tamních lidí ani nemluvím,“ popisuje Rázl.
Certifikát potvrzující bio kvalitu nemá. Podle jeho slov ho prý dle pravidel EU nelze získat, protože jeho rostliny koření ve vodě. „Nemám bio razítko, ale hospodařím tak, což mi zvyšuje výnosy a víc vydělám, takže certifikát vlastně nepotřebuji,“ je přesvědčen Rázl.
Slivovici drží švestky z ciziny
Problematice udržitelnosti se věnovali i další řečníci v potravinářském panelu. „To, co děláme, není z pohledu ekologie úplně ideální. Pro destilaci musíme ohřívat a pak ochlazovat. I proto děláme kroky, které vedou k co největší úspoře energie, například využíváme fotovoltaiku,“ vysvětloval Miroslav Motyčka, obchodně marketingový ředitel značky slivovice Rudolf Jelínek.
Společnost pěstuje v Česku švestky na 60 hektarech, velkou část produkce ale musí dovážet. „Sadařství je na ústupu, jsme schopni zajistit jen 15 až 25 procent vlastních švestek,“ tvrdí Motyčka. Společnost má rovněž 80 hektarů meruněk a 20 hektarů třešní.
Michal Perlík, který v internetovém obchodě Rohlík.cz zodpovídá za nákup čerstvých produktů, je toho názoru, že Češi nemají k jídlu tak pozitivní vztah jako jiné národy. „Snažíme se v nich tuto kulturu vzbuzovat, aby věděli, co jedí a odkud potravina pochází,“ uvedl.
Online supermarket má podle něj zalistovaných 130 bio dodavatelů a jedním z cílů je nabízet i bio potraviny, které se cenou blíží běžné produkci. Daří se to třeba u masa, kde Rohlík spolupracuje se třemi malými bio farmáři, cenu drží v přijatelné rovině i u vlastní privátní značky Maso!.
Více dat, méně hnojiv a chytré farmy
Ředitel pro kvalitu v obchodním řetězci Penny Market Petr Baudyš připomněl, že do tohoto řetězce si nacházejí cestu typicky zákazníci mezi 50 a 60 lety. Udržitelnost pro ně přitom hraje menší roli než cena. „Bio v nabídce máme, ale je problém s vyšší cenou a také tím, že nevydrží tak dlouho čerstvé,“ sdělil Baudyš.
Firma se snaží mezi spotřebiteli v regionech zabodovat konceptem „dobrý soused“. „Proto jsme se zbláznili do včel. Úly máme u pěti skladů, starají se o ně profesionální včelaři. Aktuálně jsou včel dva miliony,“ sdělil Baudyš. Penny se prý touto cestou vydává i proto, aby se odlišil od ostatních řetězců.
Budoucnost zemědělství představil Vojtěch Malina CEO CleverFarm, která vedle Česka působí i v Polsku či Pobaltí. „Udržitelnost a byznys nemusejí být jeden na úkor druhého. Pomáháme farmářům řídit procesy, které se odehrávají v půdě, inteligentně zavlažovat a snižovat hnojení, vše s pomocí integrovaných dat o půdě, podnebí či ovzduší, čímž zvyšujeme i jejich výnosy a šetříme peníze,“ sdělil Malina. Velmi častým problémem je podle něj v tuzemsku třeba plýtvání vodou. „U nás se přezavlažuje o 53 procent,“ upřesnil.
Precizní zemědělství je podle Maliny cestou k tomu, aby se snižovalo množství CO2 v ovzduší a aby planeta byla schopna uživit přibývající miliardy lidí. „Některé farmy chtějí jít touto cestou dobrovolně, drtivá většina ale přemýšlí konzervativně,“ nastínil českou realitu.
Uhlíkovou stopu zemědělství zvyšují v Česku hlavně anorganická hnojiva, která se používají v 90 procentech případů. „Řešení spočívá v precizním zemědělství. Zemědělec si půdu rozdělí na mikrozóny a ke každé přistupuje individuálně. Máme ověřeno, že to v naprosté většině případů vede ke snížení hnojení,“ dodal.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
