Pěstování plodin ve spojení s výrobou elektřiny je v tuzemsku na začátku, nicméně už po něm pokukují velcí hráči. Ve Francii se agrovoltaika osvědčuje třeba při pěstování révy.
Nad vinou révou na Domaine de Nidolères se to leskne fotovoltaickými „zrcadly“. V podhůří Pyrenejí pěstuje francouzská společnost Sun’Agri odrůdy Chardonnay, Marselan a Grenache blanc pod lesem panelů, které se natáčejí za sluncem podle potřeb sedmnácti tisíc rostlin révy.
Sklizeň odrůdy Chardonnay byla loni podle Sun’Agri o 60 procent vyšší oproti hroznům pěstovaným bez panelů. Další dvě zmíněné odrůdy zaznamenaly nárůst o 20 až 30 procent.
Solární panely čtyři a půl metru nad vinicí nejenže vyrábějí elektřinu, ale také regulují mikroklima a pomáhají révě proti prudkému slunci. V horkých dnech snižují teplotu až o pět stupňů a při jarních mrazících ji naopak udržují v průměru o dva stupně vyšší než v okolí.
Díky panelům je u instalací vyšší vlhkost, takže rostliny není potřeba tolik zavlažovat. A pravděpodobnost uhynutí je o čtvrtinu až polovinu nižší. Výsledky se liší jak podle jednotlivých odrůd, tak podle lokality.
Francouzské vinařství podobné dobré zprávy potřebuje. Tradiční vinařské regiony se v posledních letech potýkají s následky sucha a teplotními výkyvy. Posunula se rovněž doba, kdy se vinná réva sklízí, což se přímo odráží na kvalitě vína.
Jedno procento by stačilo
Společnost Sun’Agri se věnuje agrovoltaice už od roku 2009. Z prvních pokusných instalací na malých rozlohách se rozrostla a aktuálně umisťuje panely na nižší desítky hektarů v několika regionech Francie. Právě tyto první velké instalace ukazují reálný vliv panelů na plodiny pod nimi. Soudě podle pohledu na výsledky Domaine de Nidolères, zatím to jde dobrým směrem.
Agrovoltaických elektráren v západní Evropě přibývá. Desítky se jich nacházejí ve Španělsku, zemích Beneluxu i v Anglii. Mapu současných projektů lze najít na stránkách mezinárodní iniciativy AgriSolar Europe, nicméně není úplná. Chybějí na ní například české pilotní projekty.
V tuzemsku se zatím nacházejí dvě první větší instalace. Právního ukotvení se totiž agrovoltaika dočkala až v lednu. První je v zahradnickém areálu Školek Litomyšl, kde rostou pod panely maliníky. Další agrovoltaika o maximálním výkonu sto kilowattů vznikla na jižní Moravě u vesnice Starý Poddvorov. Vinice s odrůdami ryzlink rýnský a ryzlink dunajský tam vysázela těžařská společnost MND na bývalém vrtu.
První projekty vznikají rovněž v Polsku, Německu, Rakousku či na Ukrajině. Ve střední části země poblíž města Berdyčiv funguje už od roku 2019 solární elektrárna Hanska. V blízkosti panelů žije stovka ovcí, které spásají trávu pod nimi. Navíc tam na 1,5 hektaru pěstují borůvky a jahody.
Zpráva Společného výzkumného střediska Evropské komise uvádí, že by stačilo instalovat agrovoltaiku na jednom procentu zemědělské půdy zemí Evropské unie a cíle ohledně rozvoje obnovitelných zdrojů by tím byly splněny. Na jedné setině evropské půdy by totiž mohly vzniknout elektrárny o maximálním výkonu 300 až 1400 gigawattů. Dolní hranice přitom bohatě stačí, celkový technický potenciál se pohybuje v řádu terawattů.
Agrovoltaika představuje podle autorů studie výhodné řešení, jak zachovat původní účel půdy. Až polovina plánovaných slunečních elektráren tak měla vzniknout na zemědělské půdě, navíc střechy a brownfieldy by takto velký výkon nedokázaly samy pojmout.
Zatím nevyčerpaný potenciál střední Evropy
O potenciálu agrovoltaiky ve střední Evropě včetně Česka hovoří minulý rok vydaná analýza think-tanku Ember. Celkově by v tuzemsku, Slovensku, Maďarsku a Polsku mohla vzniknout nad plodinami, kterým stín prospívá, agrovoltaika o maximálním výkonu 39 gigawattů. Dalších 141 gigawattů lze umístit nad obiloviny.
V Česku by maximální výkon mohl dosáhnout 29,5 gigawattu. Ovoce a bobuloviny z toho tvoří 1,1 gigawattu a jsou jedněmi z mála z plodin, které v současné době česká vyhláška povoluje. Fotovoltaické panely se mohou objevit nad vinicemi, chmelnicemi, ovocnými sady, školkami, rostlinami pěstovanými v květináčích a nad lanýži.
Výkon všech solárních elektráren v Česku dosáhl loni 4,4 gigawattu. Povolení pro další plodiny by mohlo výrazně zvýšit podíl obnovitelné energie. Ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí nicméně uvádějí, že rozšíření seznamu plodin prozatím není v plánu.
Podle Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu by měly obnovitelné zdroje v roce 2030 pokrýt 30 procent z celkové spotřeby energie. „Agrovoltaika může přispět k tomuto cíli, aniž by narušovala potravinovou bezpečnost nebo snižovala množství dostupné zemědělské půdy,“ tvrdí mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.
Na agrovoltaiku se chystá ČEZ
První větší instalace by se v tuzemsku mohly objevit v příštím roce. Jiří Bím ze Solární asociace zmiňuje, že investoři připravují projekty v řádu stovek megawattů. Odhaduje, že by se agrovoltaika mohla rozšířit až na tři tisíce hektarů.
„Vzhledem k velice přísným podmínkám ze strany životního prostředí na výstavbu klasických fotovoltaických elektráren očekáváme, že v některých případech dají investoři prostor agrovoltaice před klasickou fotovoltaikou,“ tvrdí Bím. Agrovoltaika má totiž nevýhodu v tom, že má menší výkon a je dražší než klasický solární park.
ČEZ Distribuce očekává, že zájem o připojení podobných výroben v dalších letech mírně poroste, nepůjde však o dramatický nárůst. Mluvčí skupiny ČEZ Soňa Holingerová zmiňuje, že se se žádostmi o kombinovanou výrobu elektřiny a pěstování plodin již v minulosti setkali.
„Historicky jsme už ve společnosti ČEZ Distribuce schválili několik desítek podobných záměrů, ale vzhledem k tehdy platným podmínkám a malé podpoře pro tento typ výroben se podařilo realizovat velmi málo projektů. Investoři často od svých záměrů ustoupili nebo je změnili na výstavbu klasických výroben na zelené louce,“ doplňuje Holingerová.
Sám ČEZ má o agrovoltaiku také zájem. „Máme vytipované projekty o maximálním výkonu cca deset megawattů, u kterých zkoumáme možnosti instalace agrovoltaiky. Bohužel přípustné plodiny uvedené v současné chvíli ve vyhlášce nejsou vhodné pro masové rozšíření agrovoltaiky. Aktuálně proto neočekáváme významný nárůst těchto typů instalací,“ přibližuje mluvčí skupiny ČEZ Barbora Peterová.
PRE začíná na Vlašimsku
Různé panely testuje několik let ČEZ v laboratoři zelené energetiky v areálu Elektrárny Ledvice. V provozu jsou tam svislé panely orientované současně na východ a západ. Právě ty by se u agrovoltaiky daly využít. „Primární výhodou těchto typů instalací není rekordní výroba, ale jejich víceúčelovost, kdy je lze kombinovat s dalším způsobem využití daného místa,“ vysvětluje Peterová.
Česká firma Bragen, která spojila pěstování plodin s výrobou elektřiny v tuzemsku mezi prvními, má zatím nižší desítky zákazníků. V lednu tohoto roku dokončila svoji první agrovoltaickou elektrárnu pro zákazníka v Německu.
Zájem o agrovoltaiku potvrzuje i mluvčí skupiny PRE Karel Hanzelka. Skupina má dvě dceřiné společnosti, které dodávají fotovoltaické elektrárny, a to Solarinvest a SolidSun.
„Rozhlížíme se v tomto segmentu a aktuálně pracujeme na přípravě svého prvního agrovoltaického projektu na Vlašimsku,“ říká Hanzelka. Do roku 2030 by podle strategie Skupiny PRE měl instalovaný výkon obnovitelných zdrojů společnosti dosahovat 300 megawattů.
Ochrana proti počasí
Kladně agrovoltaiku hodnotí také Agrární komora ČR. „Považujeme ji za trend jdoucí správným směrem, i když v rámci Evropy existuje zatím pouze několik modelových příkladů a jedná se převážně o malé projekty,“ říká mluvčí Komory Barbora Pánková.
Elektřinu by ale podle ní měli zemědělci především spotřebovávat sami. Jako nejlepší jsou podle komory pro instalace sady a vinice. „Naopak za nevhodné považujeme využití agrovoltaiky na polích či pastvinách. Je třeba podtrhnout, že tyto projekty by měly sloužit především pro aktivní zemědělce. V opačném případě hrozí zneužívání a maximalizace zisků některých skupin či spekulantů,“ dodává Pánková.
Zájem zemědělců o agrovoltaiku roste i podle Martina Sedláka, programového ředitele Svazu moderní energetiky. Širší zavádění bude podle něj záviset na podpoře státu a přístupu úřadů. „První etapu tak očekávám spíše pozvolnou,“ vysvětluje.
„Díky agrovoltaice nyní zemědělci mají nástroj, jak se proti nevyzpytatelnému počasí alespoň částečně chránit a zároveň pokrýt vlastními silami část spotřeby energie,“ vysvětluje Sedlák.
Současná vyhláška omezuje agrovoltaiku na trvalé kultury, ale Sedlák vidí potenciál i v rozšíření na trvalé travní porosty. Klíčovým krokem by podle něj bylo vytvoření dotačních programů z Modernizačního fondu a možnost provozní podpory v rámci aukcí. „Předvídatelné podmínky by vedly ke zlevnění projektů solárních elektráren díky dostupnějšímu bankovnímu financování,“ tvrdí.
Tento článek vznikl díky podpoře z Journalismfund Europe.
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
