Rozložíme oblečení na molekuly a pak ho zase složíme zpátky, říká manažerka firmy na recyklovatelné látky

Česká společnost NIL Textile vyvíjí látky, jež lze chemicky recyklovat a znovu z nich vytvářet textilní produkty bez ztráty kvality. Její obchodní ředitelka Hana Fořtová si myslí, že chemická recyklace je pro transformaci textilního průmyslu nezbytná.

Recyklace textilu je na začátku. Při výrobě nového oblečení se využívá pouze jedno procento již vyprodukovaných látek. Část produkce se zpracovává mechanickou recyklací, při níž materiály ztrácejí na kvalitě. Většina zboží však končí na skládkách nebo ve spalovnách. Řešením pro textilní průmysl by mohla být chemická recyklace textilu, která umožňuje rozložit látku na molekuly a následně znovu zpracovat na vlákna.

Vlákna vyvinutá NIL Textile prodává ostravská společnost pod značkou Nilmore. Firma vznikla v roce 2018, první produkty na trh dodala před čtyřmi lety. V nabídce má tričky, košile, svetry či mikiny. „Dříve nebo později se oblečení stane odpadem. Tím, že oblečení opravíme nebo prodáme, se jen prodlužuje životnost toho kousku. Na konci ale zůstane obnošený kus oblečení, který nejde jakkoliv dál využít. Bez cirkularity, tedy efektivního využívání a vracení zdrojů zpátky do výroby, se neobejdeme,“ říká obchodní ředitelka NIL Textile Hana Fořtová.

Jak probíhá chemická recyklace textilu a jaké jsou její výhody oproti mechanické recyklaci?

Mechanická recyklace je v oblasti textilu nejrozšířenější a nejpoužívanější. Svým způsobem je nejjednodušší, ale materiál degraduje. Vlákna se rozemelou na drť a s každým recyklačním krokem se zkracují, takže zpracovatelnost a kvalita materiálu se zhoršuje. Mechanický recyklát ze stoprocentního bavlněného trička se proto musí smíchat s novou bavlnou. Kvalita produktu ze stoprocentního recyklátu zatím není dobrá.

A možnost recyklace takového textilu se dále zhoršuje. Vznikne z něj už jen nějaká výplň, nikoli nové tričko. V posledních letech se začaly právě z toho důvodu vkládat větší naděje do chemické či molekulární recyklace, jak jí říkáme v NIL Textile. Takový způsob recyklace umožňuje rozložit materiál na molekuly a složit je zpátky. Výsledkem chemické recyklace je materiál téže kvality, v některých případech dokonce lepší kvality, než byl na vstupu.

Materiál tedy lze zpracovávat pořád dokola?

Chemická recyklace zachovává kvalitu vláken a je hypoteticky možné materiál takovým způsobem udržet v cyklu donekonečna. S tím odpadávají i všechny environmentální dopady spojené například s pěstováním bavlny nebo zpracováváním ropy do vláken. Chemická recyklace má poměrně vysokou výtěžnost. V recyklační nádobě samozřejmě mohou zůstat nějaká rezidua. Podle typu materiálu, který se zpracovává, může vzniknout osm až šestnáct procent odpadu. Technologie se ale zdokonalují tak, aby výtěžnost byla co nejvyšší.

Které materiály se dají touto technologií recyklovat?

NIL Textile má svoje vlastní materiálové řady, které jsme vyvinuli přímo pro chemickou recyklaci. Ty vyrábíme v Ostravě, stejně jako oděvy z nich, a zároveň je odebíráme zpět a sami recyklujeme.

Máme materiál Nilpla, který se vyrábí ze stoprocentní kukuřice, dva materiály na syntetickém, stoprocentně recyklovatelném podkladu Cirpad z recyklovaných pneumatik. A potom Nilpet, který se vyrábí z recyklovaného polyesteru, přičemž chemická recyklace polyesteru je v tuto chvíli asi nejrozšířenější.

Máme rovněž bavlněnou řadu Nilcott. Jeden typ látky je stoprocentní organická bavlna, kterou následně recyklujeme mechanicky, a vzniklý recyklát se používá při výrobě materiálu Nilcott Recycled, který obsahuje 50 procent recyklované bavlny a 50 procent organické.

Říkala jste, že v některých případech vyrobíte vlákno vyšší kvality. Jak je to možné?

Toho lze dosáhnout u našeho materiálu Nilpla. Jedná se o polymléčnou kyselinu, která vzniká zpracováním kukuřičného škrobu. Když ho vložíme do recyklační nádoby, tak se nám může podařit – zjednodušeně řečeno – molekuly složit lépe a materiál je kvalitnější než původní příze. Na molekulární recyklaci je tento materiál nejvhodnější, protože v řetězci se vyskytuje pouze jedna molekula. Rozložit a složit ho je tak velmi jednoduché. Tento typ materiálu jsme vyvíjeli speciálně pro chemickou recyklaci ve spolupráci s Vysokým učením technickým v Brně a průmyslovými partnery.

Chemicky recyklovat tedy můžete jen látky, které jste pro takové zpracování vyvinuli?

Recyklace jakýchkoliv materiálových směsí je problematická. Neexistují komerčně rozšířené technologie pro recyklaci trička, které je z bavlny, polyesteru a je v něm ještě nějaké procento elastanu. Takové směsi materiálů lze recyklovat pouze mechanicky. Nelze z nich vytvořit novou přízi pro nový textilní produkt.

My látky vyvíjíme s tím, že musí mít cirkulární design na molekulární úrovni. Musíme je přizpůsobit tomu, aby bylo možné je bez problémů molekulární recyklací zpracovat. Neřešíme jen materiál, ale i barviva, povrchové úpravy nebo změkčovadla. Pokud chceme textil recyklovat, není to jen o tom, jaké se při šití používají nitě, ale musíme jít hlouběji do procesu cirkulárního designu. Musíme si být stoprocentně jistí tím, co v materiálu je.

Pokud nejde o směs materiálů, bavlna a polyester recyklovat jdou. Jak je na tom elastan?

V rámci našeho portfolia máme výjimky u látek Cirpad a Nilpet, k nimž můžeme přidat až 15 procent elastanu. Díky tomu vyrábíme i sportovní oblečení, například legíny nebo elastické topy. Molekulární recyklace pro tyto dva materiály není totiž tak citlivá na přítomnost příměsí, takže jsme schopni elastan během ní oddělit. Stane se z něj však odpad. Při chemické recyklaci bavlny žádná příměs být nemůže.

O kolik dráž vychází váš materiál přizpůsobený chemické recyklaci oproti klasickým materiálům? Je použití materiálů, které se dají chemicky recyklovat pro firmy finančně výhodnější, nebo naopak dražší?

Výroba produktů s plně cirkulárním designem je v současnosti dražší než výroba konvenčních produktů. Velmi záleží na konkrétní materiálové řadě, ale dražší mohou být barviva, povrchové úpravy, doplňky (pro bavlnu používáme k šití například viskózové nitě, a ne polyesterové), úroveň evropské ceny práce a tak dále. Samotný recyklát celulózových materiálů se blíží ceně jejich virgin varianty (cena prvotního materiálu, pozn. aut.), u syntetických polymerů je pak o 20 až 40 procent vyšší. Je třeba si ale uvědomit celkové náklady na produkt, které ovlivňují regulace. S produkty, které není možné dobře či vůbec recyklovat, se budou například pojit vyšší ekomodulační poplatky.

Jakou šanci má chemická recyklace textilu prosadit se po ekonomické stránce?

Důležitý je efektivní sběr a třídění odpadu, aby ekonomika fungovala. Smysl to dává až od určitého objemu odpadu. Proto je cestou vytvářet lokální uzavřené smyčky a provozovat u jednotlivých materiálů vždy jednu chemickou recyklaci na každý kontinent, aby objemy byly ekonomické. Nyní jsou ceny za výkup recyklátu velmi variabilní, mění se v čase a regulace budou zcela klíčové pro budoucí vývoj, růst poptávky a budování infrastruktury pro efektivní sběr, třídění a recyklaci.

Máte řešení pro textilní společnosti? Prodáváte jim látky? A s kolika klienty takto spolupracujete?

Na evropském trhu nyní máme přes 300 klientů z řad módních značek i klientů ze segmentu firemního odívání. Nenabízíme jen výrobu textilu, ale celý systém. Klienti od nás odebírají látky a na základě licenční smlouvy musí dodržet ostatní požadavky cirkulárního designu u svého dodavatele šití či potisků, abychom mohli jejich finální produkty přijímat na recyklaci. Ať už finální oděvy vyrábíme my, nebo jiný dodavatel, finální spotřebitel vrací přes QR kód obnošené oděvy skrze naši mezinárodní síť NIL Circular pointů. Pokud dodáváme do firem, zaměstnavatel vybírá uniformy centrálně a takový sběr je vůbec nejefektivnější. Módní značky často nasazují svoje vlastní motivační programy a odměňují finálního spotřebitele za vrácení obnošeného zboží, například slevou na další nákup. Od nás zase dostávají kredit na další výrobu za vysbírané oděvy, které nám vrátí do systému.

Jak velké jsou dotace, které dostáváte od EU?

Výše dotací je variabilní. Jsme úspěšnými příjemci titulů, a to v řádu desítek tisíc korun až milionů. Vůbec největším titulem doposud byla dotace v rámci EU Horizont Europe, kdy jsme se staly členy mezinárodního konsorcia BioFibreLoop.

Co se musí změnit, aby šlo více textilu recyklovat chemicky?

Musí se začít klást velký důraz na cirkulární design textilních produktů. Musíme ustoupit od směsí tam, kde je to jen trochu možné, a vrátit se k monomateriálům. Také se musí zdokonalit technologie a vybudovat infrastruktura, abychom byli schopni zpracovávat i produkty, které jsou z více materiálů a komponentů, například bundy, což v tuto chvíli není možné. Musí to navíc dávat smysl i z ekonomického hlediska. Je to komplexní proces a textilní průmysl se zatím cirkulárnímu designu nepřizpůsobuje v takové míře, abychom mohli chemicky recyklovat všechen textil.

Může ke změně textilní průmysl donutit chystaná regulace Evropské unie?

Důležitost regulace je v tuto chvíli obrovská. Nedá se očekávat, že spotřebitelé přestanou nakupovat. Zodpovědnost musí převzít firmy, a to jak za design produktu, tak za recyklovatelnost a za konec životního cyklu. To je právě součástí regulačního balíčku, který přichází – rozšířená odpovědnost výrobce, pravidla pro ekodesign i digitální pasy produktů. Textilní společnosti vědí, že musí začít jednat. Vnímáme to také my. NIL Textile kontaktují i velké společnosti, které ještě před pár lety sice měly o naše řešení zájem, ale neměly okamžitou potřebu ho využít. Nic je k tomu nenutilo. Teď již vědí, že pokud nebudou navrhovat produkty, které lze dobře recyklovat, bude to pro ně mít finanční dopady.

Podporuje Unie technologický pokrok a inovace chemické recyklace textilu?

Evropská unie přispívá velmi hojně na rozvoj technologií, na inovace i vývoj nových materiálů. Jejich dotační tituly jsou i pro nás klíčové. Bez toho by náš materiál Nilpla nevznikl ani bychom se nemohli věnovat vývoji molekulární recyklace.

Je vývoj cirkulárních materiálů cestou k výraznější proměně textilního průmyslu? Nebo se bez nich obejdeme?

Myslím si, že v tuto chvíli se bez nich neobejdeme. Sice se rozjíždí spousta iniciativ na opravy oblečení nebo secondhandové platformy, akce na výměnu oblečení a jeho další využití, ale problém s textilem to neřeší. Dříve nebo později se oblečení stane odpadem. Tím, že oblečení opravíme nebo prodáme, se jen prodlužuje životnost toho kousku. Na konci ale zůstane obnošený kus oblečení, který nejde dál využít. Bez cirkularity, tedy efektivního využívání a vracení zdrojů zpátky do výroby, se neobejdeme.

Nebylo by jednodušší nevyrábět oblečení ze směsných materiálů než vytvářet nové materiály?

Není problém odebrat čtyři procenta elastanu z bavlněného trička, které se bude i bez něj chovat dost podobně. Problematické to je u jiných typů produktů, které vyžadují specifické funkční vlastnosti, jako je například sportovní oblečení. To se nahrazuje velmi těžko a je opravdu nutný intenzivní vývoj nových materiálů, které v nejlepším případě nebudou syntetického původu a budou se dát recyklovat. Problematické jsou i funkční oděvy pro různé profese, které musejí splňovat normy a být odolné vůči různým vlivům z pohledu bezpečnosti. Povrchové úpravy těchto materiálů mohou být pro recyklaci problematické. Pravděpodobně budou spadat do recyklačních výjimek.