Módní vizionářka a koučka Kamila Boudová pomáhá lidem udělat si prostor v šatníku a pečlivě si vybírat jen ty kousky, které jim opravdu sluší. Pomohou tak sobě i planetě. Dříve se online koučinku věnovala v Česku, dnes se ale většinu času zaobírá skříněmi Francouzek, protože už jedenáctým rokem žije v Paříži. Za půl roku se jí podařilo vytřídit skoro tunu oblečení.
„Pracuji se ženami, které mají plnou skříň a ‚nic‘ na sebe. Cítí, že je všechno to nenošené oblečení tíží, ale nedokážou si s tím samy efektivně poradit,“ popisuje Boudová. „Často jsou to úspěšné ženy, které mají aktivní životní styl a profesní život a nemají čas ani mentální kapacitu třídit šatník. Proto vyhledávají mou pomoc,“ vysvětluje.
Žena, která v Česku založila v roce 2015 akci pro udržitelné a lokální výrobce Slou Days, zatím v Paříži asistovala při přeměně šatníků šesti klientkám a jednomu klientovi. Největší „detox“ čítal 260 kilogramů nenošeného textilu a bot, celkem už vytřídila 989 kg oblečení.
Narozdíl od stylistů, kteří pro své klienty oblečení nakupují, Boudová ho pro ně v duchu cirkulární ekonomiky prodává. Obrat za posledních šest měsíců činí přes 200 tisíc korun. Polovina peněz se vrací klientům, další část spolknou marže prodejců, s nimiž spolupracuje.
Čím dřív jde oblečení do oběhu, tím lépe
Podle průzkumů nosíme jen 20 až 30 procent toho, co máme doma. Neustálým nakupováním nového oblečení podporujeme značky rychlé módy v tom, aby na nás chrlily víc a víc oblečení. A to paka často končí jako odpad v rozvojových zemích. Nabízí se přitom lepší řešení.
„Doma nám leží poklady, které mohou nosit jiné ženy. Jak vám řeknou v každém secondhandu, čím déle je oblečení doma, tím těžší bude je prodat. Jsou samozřejmě výjimky, kterým čas na ceně přidává, ale většina z nás má spíš kousky, které je třeba poslat do oběhu,“ je přesvědčena Boudová. Kromě toho, že klientům dodává pocit duševní očisty a pohody, jež radikální úklid přináší, je vede k udržitelnějšímu přístupu a učí je nakupovat nejprve z druhé ruky.
Svou dosavadní zkušenost z Francie si pochvaluje. „Většina lidí, se kterými se stýkám, je nadšená. Cítí, že jsou mé služby důležité a ideálně načasované. Přichází totiž konec doby konzumní. V Česku máme velké štěstí, že na tom nejsme tak zle jako v západních zemích. Snáz se nám přepíná na nové hodnoty,“ myslí si Boudová.
Pořádek ve skříni i v hlavě
Sama před lety nakupovala rychlou módu v řetězcích jako mnohé její vrstevnice. Žila v Londýně a konzumní prostředí ji vnuklo dojem, že když nebude mít každý den nový „outfit“, nemusí vůbec vycházet z domu.
„Nákupní hypnóza je všudypřítomná. Dokud se mezi sebou ženy budou předhánět v tom, kdo má na sobě kolik nových hadříků, tak jsme v háji,“ říká Boudová. O udržitelné módě navíc přednáší již osm let na několika na pařížských vysokých školách.
Sleduje i úsilí značek rychlé módy tvářit se udržitelně, ale změna se podle ní téměř neděje. „Značky pořád říkají, co všechno dělají, jak strašně jsou zelené, takže člověk pomalu získá pocit, že je vše dobré. Ale problémy se pořád prohlubují,“ uvádí. „Nic se totiž nemění u zákazníků. Jim říkáme pořád totéž: aby si koupili dva kusy, že třetí je zdarma. Že vše, co se vám v životě děje, se dá vyřešit tím, že si něco koupíte. Tam je zakopaný pes. Potřebujeme zpomalit a nastoupit na éru cirkulární ekonomiky, jinak tady všichni zahyneme,“ varuje koučka.
Oblečení jako krátkodobé antidepresivum
Vedle tlaku okolí bývá častým motivem k nákupům i špatná nálada. „Některé mé klientky řeší nákupy negativní pocity. Dalším impulsem je touha mít šaty z nové kolekce. Pokud jim něco padne a není to drahé, koupí si to rovnou ve třech barvách. Přitom ty ženy pořád nejsou spokojené. Jsou natolik frustrované, že jsou schopné mi zaplatit docela zajímavé peníze za to, že jim pomůžu najít mír a klid v jejich mysli ohledně jich samotných či módy,“ líčí Boudová zážitky s Pařížankami.
U klientek se dennodenně přesvědčuje, že měly oblečení jako určité antidepresivum. „Podle průzkumů se ale hormony štěstí vyplavují, když brouzdáte obchodem a jdete s kreditkou na kasu. Jakmile kreditka pípne, tak se spouští frustrace z narvaných skříní,“ upozorňuje koučka.
Svou službou nicméně nechce odnaučit ženy nakupovat. To je spíš „vedlejší produkt“ toho, že si zákaznice v hlavě urovnají priority a skrze uspořádání šatníku pochopí, že si mohou udělat radost i jinak než dalším nákupem. Zároveň ne každá klientka má s nákupy vnitřní „problém“. Některým se zkrátka oblečení za dlouhé roky ve skříních jednoduše nakupilo.
Osm hodin na čtyři místnosti oblečení
A jak koučink probíhá v praxi? „Přijdu ke klientce a dvě hodiny se bavíme o tom, co se v šatníku děje, jak se dostala do této fáze. Mnoho z nich u toho brečí. Móda je hluboko propojená s naší psychologií, traumaty i osobním rozvojem. V těch šatnících to všechno je. U jedné klientky jsme třeba osm hodin třídily čtyři místnosti oblečení. A ona tam stála a říkala, že už nikdy, nikdy nebude nakupovat, protože má až do hrobu, co na sebe,“ popisuje Boudová.
Zákaznice, se kterými pracuje, mají také za úkol definovat, kolik pro svůj styl potřebují kusů oblečení. Některé si třeba myslí, že potřebují dvacatery kalhoty. Často se ale ukáže, že jde spíše o problém s váhou, kdy žena hledá ideální kalhoty, které by jí lichotily.
S pomocí koučky ženy definují svůj styl, tedy i to, co má v šatníku zůstat. Ideální počet kusů neexistuje, protože každá klientka má jiné potřeby. Sama Boudová jich má prý doma šestačtyřicet. „Ale vůbec bych neřekla, že je to optimální pro všechny. Mně to vyhovuje, protože mám radši prostor než narvanou skříň. Není špatně, když žena potřebuje víc a unosí to. Smysluplný šatník nás má naplno podporovat,“ shrnuje koučka.
Všem doporučuje nakupovat primárně z druhé ruky a co nesedí okamžitě poslat „dál“. Člověk by se také měl vyhnout pravidlům typu „deset věcí, co musíte mít ve svém šatníku“.
Pařížská elegance je podle ní vidět spíše už jen v učebnicích a ve dvou lepších čtvrtích. Francouzi však obecně dokážou lépe ocenit kvalitu díky tradici a vysoké koncentraci luxusních značek. „Není to určitě tak, že Francouzky mají styl a Češky ne. Ve Francii ženy musely více bojovat za právo volit, což jsme my v Čechách nemusely. Možná proto dokážou Francouzky častěji dávat sebe na první místo, nemají strach se vyjádřit a více do sebe investují,“ říká.
Další české Slou Days se budou konat v říjnu letošního roku. Kamila Boudová navíc připravila vlastní pětidenní program SLOU STYLE, do něhož se lze přihlásit v těchto dnech.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
