Zákonodárci se postarali o to, aby se v Česku mohlo ve velkém skládkovat ještě do roku 2030. Haldy odpadu se navíc rozpínají se do čím dál většího prostoru. Napětí mezi skládkovacími firmami, občany a obcemi mají mírnit senzory okolo skládek monitorující ovzduší.
„Když vezmu v úvahu průměrnou skládku, tak je potřeba zhruba deset senzorů, přičemž náklady se pro obce pohybují v rozmezí 500 až 800 tisíc korun za roční měření. Ideální je měřit tak dva roky,“ uvádí Lukáš Musil, obchodní ředitel společnosti Agdata, která senzory vyvinula.
Firma prostřednictvím sítě senzorů umístěných na okolních pozemcích měří hodnoty látek, které skládka produkuje. Získaná data mohou pomoci obcím rozhodovat se o nové bytové výstavbě v širším okolí skládky, získat argumenty pro případné finanční kompenzace od provozovatelů nebo tlumit emoce občanů.
Takzvané R-senzory hlídají hodnoty oxidu uhličitého, oxidu dusičitého, čpavku či metanu. Kromě toho sledují prašnost. Podle Musila jsou monitorované částice daleko menší než ty, které se sledují ze zákona, systém tudíž může odhalit vznikající problém, který by běžná kontrola neregistrovala. S ohledem na rozmístění senzorů po obvodu skládky navíc není potřeba získat souhlas provozovatele skládky.
Doprava dělá v obci horší vzduch, než je na skládce
Pojistkou mohou být senzory i pro provozovatele skládek, kteří chtějí mít se svým okolím korektní vztahy. „Pokud doloží, že skládka nemá na nejbližší okolí negativní dopad, výrazně lépe se jim se samosprávou jedná například o rozšíření provozu nebo změně ukládaného materiálu,“ říká. Naopak obec se může s provozovateli dohodnout na dalších kompenzacích, pokud bude skládka nadměrně prášit nebo obtěžovat zápachem.
Jedna z prvních skládek, která systém využívá, se nachází několik kilometrů od českých hranic – na Slovensku v obci Dubová. Obec s jedenácti stovkami obyvatel se v minulosti potýkala i s peticí za okamžité uzavření skládky. Nyní nechala instalovat na několik míst senzory, které hlídají produkci polétavého prachu nebo výfukových plynů. Data ze senzorů má v reálném čase k dispozici zastupitelstvo obce a v případě nadměrných hodnot může varovat občany.
„Data o nebezpečných skládkových plynech měříme přímo v šachtách v tělese skládky tak, jak to požaduje legislativa. Doplňkově jsme však přímo u areálu, ale také na několik místech v obci začali měřit i další vlivy, které nám umožní lépe monitorovat její provoz. Díky tomu jsme se k velkému překvapení dozvěděli, že kvalita ovzduší v obci je kvůli dopravnímu provozu často horší než přímo na skládce jako takové,“ uvádí starosta obce Ľudovít Ružička.
„Jakýkoli nepřetržitý monitoring je vhodný“
Slovenská obec je zatím jediná, kde Agdata skládku monitoruje. Na popud tří nejmenovaných obcí rovněž podle Musila sleduje kvalitu vzduchu v okolí spalovny. Výsledky pak mohou mít vliv na to, jestli se v okolí budou moci stavět byty.
Starosta obce Velký Osek Pavel Drahovzal, který ve Svazu obcí a měst vystupuje jako expert na environmentální otázky, si myslí, že jakýkoli nepřetržitý monitoring je vhodný. Přispívá totiž k větší informovanosti a zajištění kontinuální bezpečnosti. Přirovnává jej k protipožárním čidlům, nicméně s řešením od firmy AgData není detailně obeznámen.
Největší práci Drahovzal spatřuje v tom, aby se municipality dobře připravily na přechod k větší recyklaci a využití odpadu pro energetické účely. „Základ je v tom, že komunální odpad patří městům a obcím a ty mají povinnost jej roztřiďovat. Proto musejí tyto záležitosti samy aktivně ovlivňovat. Čím déle boudou sedět a čekat, tak hrozí, že přijde nějaký soukromník s dražším řešením,“ říká Drahovzal.
Čáslavské memento
Vztahy mezi obcemi a skládkaři nejsou vždy ideální a ani sebelepší senzory je nemusí změnit. Například starosta Čáslavi Vlastislav Málek se dlouhodobě snaží přimět odpadovou společnost AVE CZ, aby městu doplatila peníze za odpady uložené na tamní skládce. Firmu už dokonce stíhá policie.
Co se týče měření, jsou v AVE přesvědčení, že dělají maximum. Zástupci společnosti napsali Ekonews, že monitoring skládek provádějí v souladu s podmínkami integrovaného povolení (IPPC) s tím, že monitoring skládkového plynu se provádí dvakrát ročně – na jaře a na podzim. Ve stejných obdobích probíhá sledování podzemních i povrchových vod. Rovněž se prý jednou ročně sleduje složení průsakových vod v jímce.
„Každý rok se na všechen monitoring zpracovávají hodnotící závěrečné zprávy, které se posílají na krajské úřady. Máme jej smluvně zajištěn a v tuto chvíli neuvažujeme o změně. To ale neznamená, že se nepodíváme na zajímavou nabídku či možnosti,“ napsala mluvčí AVE CZ Pavla Ivácková.
Co se týče kvality života v okolí skládek, největší problém z pohledu České inspekce životního prostředí nebývá ovzduší. Potenciálně problematické se spíše jeví možné prosakování skládky do podzemních či povrchových vod. Objevují se také „úlety“ z areálu skládek, které mohou obtěžovat a znečisťovat okolí.
Inspekce kontroluje pravidelně, ale má málo lidí
„Mimo těleso skládky by nikdy neměl být cítit zápach, byť i tyto stížnosti občas řešíme (jak jsme popisovali například zde),“ říká mluvčí inspekce Jiří Ovečka, podle něhož úřad využívá při kontrolách zárazné sondy, skládkové flux-boxy k měření pachových látek či drony. Drony mohou například pomocí termokamer odhalit, že je určitá část skládky teplejší, zejména pokud se jedná o „přelet“ nad skládkou komunálního odpadu. To pak může ukazovat na možný výskyt ohniska požáru, kterému tak lze zabránit.
Inspekce kontroluje skládky odpadů pravidelně, nicméně obecným problémem je podle Ovečky nízký počet inspektorů. Obce by si tak podle něj do značné míry měly život se skládkami hlídat samy, alespoň v rámci prevence.
„Byť nemají kontrolní kompetence jako inspekce, je vhodné, aby byly seznámeny s aktuálním provozem skládky, protože je v jejich vlastním zájmu starat se o okolí obce,“ říká Ovečka. V případě problémů se podle něj mohou obrátit se na místně příslušný oblastní inspektorát inspekce životního prostředí.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
