Slovo udržitelnost pro nás znamená greenwashing, říká spoluzakladatel české značky oblečení Humanoddity

Přestože prodávají vlastní trička, košile a kalhoty šité v Česku, tvrdí o sobě, že nejsou módní značka a nedělají módu. „Náš cíl nikdy nebyl vystřelit projekt nahoru co nejrychlejším způsobem a za každou cenu. Dá se to dělat efektivněji a rychleji, ale to není vždy nutně lepší,“ říká Daniel Weber v rozhovoru pro Ekonews.

Projekt Daniela Webera a Tomáše Marka s názvem Humanoddity se zaměřuje na produkci oblečení a osvětu veřejnosti. Pořádá přednášky a natáčí videa o pomalé módě, klimatické krizi nebo třeba feminismu. Název Humanoddity, tady v překladu lidská podivnost, na tento projekt sedí. Vznikl v roce 2019, když byli jeho zakladatelé ve druhém ročníku gymnázia, a v roce 2023 roční obrat činil necelých 200 tisíc korun.

„Zkoumáme, jak navrhovat oblečení pro různé typy postav, je upravitelné a nabízí možnost snadnějších oprav. Zajímají nás prvky na oděvu, které měly na začátku čistě utilitární význam a dnes už jsou třeba vnímány jako primárně vizuální, například kovové nýty na džínech,“ popisuje Weber. „Velmi pomalu rozšiřujeme produktovou řadu, často v reakci na vstupy od lidí, kteří nás sledují,“ dodává. Na Instagramu projekt sleduje 15 tisíc lidí, na TikToku mají Weber s Markem 22,6 tisíc sledujících.

Jak byste popsal Humanoddity?

Náš projekt se zabývá oblečením – v nejširším slova smyslu. Zkoumáme možnosti, jak vyrábět oblečení co nejvíc přirozeně a lokálně. Na sociálních sítích rádi otevíráme témata související s módním průmyslem. Máme za sebou přes patnáct veřejných přednášek a více než dvě stě videí zaměřených na tuto problematiku. Snažíme se edukovat a kriticky přibližovat lidem fungování průmyslu. Zároveň ale nabízíme alternativy šetrnějšího oblékání. Vůbec nemusí jít o nakupování přímo u nás, ale může třeba o upravování věcí nebo nákup z druhé ruky.

Proč jste se rozhodli pro tento koncept?

Dospěli jsme k němu časem. Na začátku jsme chtěli jednoduše dělat oblečení, a to jakýmkoliv nám dostupným způsobem. Ani jeden z nás obor nestudoval, takže jsme byli schopní podívat se na problematiku s odstupem. To nám umožnilo dělat některé věci trochu netradičně a nebát se, že nebudou fungovat. Tím, jak člověk zabředává do tématu, poznává nové lidi a zjišťuje, jak se oblečení doopravdy vyrábí, tak přijde na to, že je aktuální situace naprosto neudržitelná. Musíme tedy pracovat na alternativách.

Čím se lišíte od jiných značek zaměřených na udržitelnější přístup?

Nechceme hlásat, že jsme udržitelní a pak pro to dělat úplné minimum. Máme nějaký pohled na to, jak by to mělo vypadat, a snažíme se k tomu cíli každým rokem víc přibližovat. Určitě to neděláme perfektně, ale jsme ke své práci a přístupu velmi kritičtí. Díky tomu svou práci podrobujeme neustálému redesignu, což je dle nás zásadní. Nevnímáme se tolik jako značka, spíš jsme projekt pro šíření osvěty. Sledují nás lidé, kteří si chtějí něco převzít do vlastního života. Lišíme se asi i tím, že nechceme, aby byl náš instagram velkou reklamou na naše produkty.

Co pro vás tedy znamená slovo udržitelnost?

Asi greenwashing. To slovo je samo o sobě hrozně hezké. Ten jeho pravý význam. Ale myslím si, že se žádná značka nepřibližuje tomu, co udržitelnost skutečně znázorňuje. Jakékoliv slovo dostane význam tím, jak ho lidé používají v praxi. Myslím, že ztrácí krásu a čistotu tím, že ho velké korporace využívají k tomu, aby vylepšily své postavení na trhu a zalíbily se veřejnosti. Pro mě udržitelnost znamená možnost uchovat věci dlouhodobě v harmonickém stavu, což nemusí nutně znamenat, že se nikdy nic nezmění – i příroda se běžně mění a vyvíjí. Je to způsob jak fungovat v souladu s přírodou. Naučit se, že nesmíme jenom brát, ale také dávat. Přijde mi, že právě to my lidé moc neumíme. Takže si myslím, že je absurdní se tím slovem aktuálně označovat.

Jaké byly vaše začátky?

Na počátku jsme projekt popravdě moc nepromýšleli. Začali jsme ve druhém ročníku na gymnáziu. Byla to kombinace chuti vytvářet věci, nudy a našeho zpočátku velmi povrchního zájmu o oděv. Ta se později manifestovala v první návrhy a založení značky. Chvíli to celé bylo jenom legrace, ale časem se to překlopilo do seriózního zájmu. Naše úplně první kolekce triček vyšla ve dvaceti kusech, které jsme dali dohromady, jak jsme nejlépe uměli. Nebudu lhát, nebyla moc povedená. Všechno jsme se totiž učili tím, že jsme si to postupně zkoušeli a dělali amatérské chyby.

Proč jste se rozhodli pro módu?

Myslím, že to byla nějaká forma vzpoury proti tomu, co se očekávalo, že budeme dělat po absolvování gymnázia. Tedy tak to bylo v mém případě. Současně si člověk romantizuje oblast, kde sám nepůsobí. Hodně lidí, kteří studují střední umělecké školy, pak chce z toho prostředí pryč. A naopak lidem z gymnázií často chybí nějaká kreativnější činnost. Vždy je to právě to, co člověk nemá. A taky mě nebaví věci jenom konzumovat, já je chci i dělat a zkoušet.

Můžete mi říct víc o svých produktech?

Většinou jde o něco, co nás s Tomášem baví, anebo nám chybí. Potisk často vzniká z věcí, které mě obklopují a zajímají. Zkoumáme, jak navrhovat oblečení pro různé typy postav, je upravitelné a nabízí možnost snadnějších oprav. Zajímají nás prvky na oděvu, které měly na začátku čistě utilitární význam a dnes už jsou třeba vnímány jako primárně vizuální, například kovové nýty na džínech. Velmi pomalu rozšiřujeme produktovou řadu, často v reakci na vstupy od lidí, co nás sledují.

Šijete kousky osobně nebo spolupracujete s nějakou dílnou?

Spolupracujeme s malou šicí dílnou ve Zlíně. Výroba probíhá na zakázku a je pro nás důležité, aby si dílna sama stanovila výslednou cenu za šití. Rozhodně nesmlouváme a netlačíme na to, aby byla částka, co nejnižší. Poskytujeme jim střihy a návrhy, které je často potřeba společně doladit, takže vstupují i do ,,procesu navrhování‘‘. Beru je také jako designéry našich produktů.

Kolik kousků jste doposud vytvořili?

Od začátku našeho fungování šlo asi o 800 kusů oděvů.

Je příprava a následná výroba časově náročná?

To je hodně různé. Když s něčím začínáme úplně poprvé, tak nám to do finální verze zabere třeba půl roku. Jinak v průměru tři měsíce, ale opravdu záleží na tom, o jaký produkt jde.

Který produkt pro vás byl nejzajímavější z hlediska navrhování?

Zajímavé pro mě byly kraťasy, kde jsem se hodně zabýval univerzálností a upravitelností každého kousku. Například přidáním větších záložek, které umožní kalhoty prodloužit a rozšířit. Místo klasických poutek na pásek mají spony na utahování v pase, což je prvek, který dříve býval u kalhot dost běžný. Zajímalo mě, jestli může být relevantní i v dnešní době.

Odkud berete materiály?

Hodně deadstock látek (odpad z průmyslové výroby, pozn. aut.) jsme měli od skvělého českého projektu Textile Mountain. Tam je pro nás ale těžší sehnat potřebné množství. Snažíme se zaměřovat na to, aby látky měly certifikát Global Organic Textile Standard. Ten je pro nás jakýmsi minimem u látek, které nejsou „deadstockové“. Zhruba 70 procent používaných materiálů má certifikát GOTS, 20 procent je deadstock a 10 procent lněné látky.

S jakým druhem materiálů pracujete?

Hodně používáme bavlnu. To je téma, které řešíme, protože jde o nejméně lokální materiál a nám na lokálnosti velmi záleží. Nejhorší je, že jde o opravdu skvělý materiál v tom, jak je univerzální a odolný. Ale potíž je dovoz, což je pro nás velká výzva. Snažíme se přijít na lokálnější materiál a ideálně v budoucnu vytvářet hyperlokální produkt vytvořený v Česku. Látky se tu dříve dělaly hodně, ale kvůli trhu se zahraničním zboží je to pryč.

Pokud jde o osvětu, kdo je vaší cílovou skupinu?

Nechci nad tím moc přemýšlet. Hlavní je, že chceme vše dělat autenticky, aby nás to bavilo. Říkám si, že si lidi buď budou užívat, jací jsme a co nás zajímá, nebo půjdou jinam. Pokud bych ale měl zmínit nějaké rysy našich zákazníků, tak jde většinou o mladší lidi. Starší generace nás sleduje spíš kvůli obsahu. Kdybych to musel rozdělit stereotypně genderově, což se mi hodně příčí, tak je bohužel pravda, že jde o téma, které více baví ženy. To je dle mého názoru problém, kterým by se měly se měly zabývat všechny environmentální projekty.

Nedávno vyšla nová kolekce. Čím se liší od těch předchozích?

Primárně v tom, že jsme přidali novou velikost triček. To je kvůli tomu, že se snažíme o větší inkluzivitu. Jinak pracujeme se střihy a produkty, které už máme ověřené a měníme u nich barevnost a potisk. Potisk na tašky je třeba poskládaný z přírodních artefaktů, které jsem nafotil za poslední půlrok.

Jak se po téměř pěti letech změnil váš pohled na módní průmysl?

Na začátku jsem si vše hodně romantizoval. Chtěl jsem být designér se zajímavými výtvory, pomyslnou slávu a pozorností od lidí. Říkal jsem si, že to budeme dělat udržitelněji ale zároveň budeme cool. To jsem vlastně úplně opustil, protože si myslím, že je to jeden z důvodů, proč je na tom dnešní móda tak špatně. Podílí se na tom i hodně udržitelných značek. Jejich prvotní cíl je, že chtějí věci dělat lépe, ale v závěru jim jde také o komerční úspěch a uznání jejich designérské práce.

Jaké plány máte se značkou do budoucna?

Zaměřit se na tu lokálnost. Dlouhodobě chceme rozšiřovat portfolio věcí, které umíme vyrobit. Teď se třeba těším na to, až přidáme džíny. Také chceme projekt dostat do momentu finanční nezávislosti a „udržitelnosti“.

Nebojíte se, že vám dojde inspirace?

V módě už bylo skoro všechno objevené, můžeme jenom zkoumat a zkoušet staré techniky. Je absurdní myslet si, že budete člověkem, který bude pořád přicházet s něčím novým. My jenom remixujeme již existující věci. Chceme spíš hledat cesty, jak téma komunikovat a mluvit o něm.