Lukáš Drlík se narodil na rodinném statku v Bezděkově u Úsova a prožil tam první roky svého života. Po přestěhování rodiny do Zábřeha tam trávil každé prázdniny. Statek ho tak uchvátil, že se v 19 letech do Bezděkova vrátil a vybudoval tam levandulovou farmu.
Historie statku sahá až daleko do 17. století, v období komunismu ale všechny louky obdělávalo družstvo. Po sametové revoluci stát rodině půdu vrátil, ale prarodiče už na statek nestačili. Lukáš Drlík začal ve svých dvaceti letech přemýšlet, že by na rodinnou tradici navázal. Dnes je levandulový statek plně soběstačný a kromě vonících bylinek návštěvníci mohou ochutnat i levandulové speciality.
Statek vám komunisté nechali?
Ano, statek nebyl dostatečně velký, aby pro ně byl zajímavý. Nechali tady taky kus kamenité půdy, kterou babička pečlivě vyčistila, aby si tam mohla něco vypěstovat. I to jí ale nakonec sebrali.
Jak to bylo po revoluci?
Pole a louky byly pronajaté. Bratr mé babičky, který hospodařil nedaleko, získal pozemky bezplatně. Postupně jsem začal tyto pozemky získávat zpět. Obhospodařujeme 10,5 hektaru, z toho je 3,5 hektaru trvalý travní porost a 6,5 hektaru je orná půda. Máme ještě pronajatou půdu od města, odkud je hlavně seno pro naše ovečky. Na rozloze 3,5 hektaru pěstujeme levanduli. Do budoucna bych rád tuto plochu zvětšil na 6,5 hektaru. Nepěstujeme jen levanduli, ale i svazenku a pohanku pro včely a sázíme stromy. Snažíme se o půdu pečovat s maximálním úsilím a svědomím.
Proč jste si vybral levanduli?
Zprvu jsem začal uvažovat, jak bychom mohli využít půdu tak, aby nás uživila. Rozhodl jsem se zaměřit na bylinky a na pole jsme zasadili měsíček, chrpu a levanduli. Bohužel nám srnec sežral všechno kromě levandule. Zůstali jsme proto u ní. Uvědomili jsme si, že ji můžeme využít i na další věci, jako je kosmetika, dekorace. Inspirovat jsme se byli v Provence nebo nám poradil pan Dušek z Olomouce, vedoucí šlechtitelské stanice.
Většina naší produkce je levandule lékařská, krajová odrůda původem z Československa. Obsahuje velmi nízké množství silic, takže je vhodná pro gastronomii, což je pro nás priorita.
Jak se staráte o půdu v meziřadí mezi levandulí?
Meziřadí mezi levandulí jsme měli zpočátku hnědé, neosázené. Každý větší déšť ale pravidelně odnášel ornici z pole pryč. Dnes už využíváme zatravněný prostor v meziřadí jako pastvinu pro ovečky. Snažíme se půdu nevyčerpat, protože ji chci jednou předat svým dětem.
Které ovečky chováte?
Chováme křížence suffolkských a texelských ovcí na jehněčí maso. Máme stádo čítající asi 50 kusů ovcí, které jsou venku od jara až do podzimu. Nepaseme jen v období sklizně levandule.
Jak je to se škůdci? A hnojíte levandulová pole?
Jediný škůdce levandule je člověk, který ji sklízí (smích, pozn. aut.). Levandule škůdci netrpí. Hnojíme pouze malé sazenice, které si sami připravujeme a k těm přidáváme náš domácí kompost. Před výsadbou levandule na pole zaoráme hnůj. Jediné další hnojení je pomocí oveček.
Jste certifikovaní ekologičtí zemědělci, zajímá to zákazníky?
Nikoho to moc nezajímá a já jsem vzdal snahu to lidem nutit. Do ekologie jsme se přihlásili hned na začátku, protože jsme chtěli dodávat Sonnentoru (český výrobce biočajů a biokoření, pozn. aut.). Zatím jsme jim ale nic nedodali, protože všechno zpracujeme sami. Být ekologickým zemědělcem je velmi byrokraticky náročné, takže to z dlouhodobého hlediska opravdu není o získávání dotací, ale o přesvědčení, že ekologie dává větší smysl než konvenční zemědělství. Chci dělat ekologickému zemědělství osvětu, proto jsme i členy Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO. Nabral jsem díky tomu spoustu zkušeností.
Jak u vás funguje agroturistika?
Je to náš nejúspěšnější produkt. Lidé sem přijedou v karavanu, v levandulovém poli se vyspí, nakoupí produkty, masáže nebo si zacvičí jógu. Příjmy z produkce a služeb jsou tak půl na půl, jedno bez druhého by se ale neobešlo.
Uživí vás pěstování levandule?
Ano, na farmě je to rodinný podnik a dva až tři pomocníci, ale v provozovnách zaměstnáváme další lidi. Uživíme se tím, i když velký problém byl covid, kdy nám spadly veškeré služby. Rozhodovali jsme se mezi vlastním prodejem, nebo dodáváním do supermarketů. I přes všechna příkoří covidu jsme si vybrali vlastní prodej, kdy produktu dáváme přidanou hodnotu a prodáváme jej za jiné peníze. Chci apelovat na všechny malé zemědělce, aby měli vlastní výrobu a prodej.
Máme například vlastní levandulový olej, který destilujeme. Jiní farmáři by dodali plodinu do destilerie, ta by olej vydestilovala, prodala do velkoskladů, tam by se olej rozléval do malých lahviček, putoval do velkoobchodů, maloobchodů a drogerií. My olej vydestilujeme, smícháme jej se dvěma nosnými oleji, ale neprodáváme ho. Využíváme ho dál při masážích, které u nás nabízíme. Snažíme se naše produkty maximálně využít. Všechnu produkci si prodáme sami.
Článek byl publikován na blogu Živé půdy.
Zuzana Benešová
Zuzana Benešová, vystudovaná právnička, je vedoucím projektu Živá půda, za kterým stojí Nadace Partnerství a Frank Bold. Jeho cílem je zastavit znehodnocování půdy v Česku.
