Čeští vědci se podíleli na studii, ze které vyplývá, že staré lesy ukládají více uhlíku z atmosféry, než se dříve myslelo. Jejich ochrana by podle závěrů výzkumu měla v Evropské unii vést k nárůstu záchytu zhruba na 300 megatun oxidu uhličitého každý rok.
K uhlíkové neutralitě, které chce Evropská unie dosáhnout do roku 2050, vedou dvě cesty – snižování produkce emisí a jejich zpětné zachycování z atmosféry. U druhé jmenované hraje důležitou roli sektor využívání krajiny a lesnictví (LULUCF), který se snaží o to, aby krajina pohlcovala výrazně více uhlíku než produkuje.
Díky tomuto odvětví v roce 2021 ubylo z ovzduší 230 megatun oxidu uhličitého, které se uložily do krajiny. Evropským cílem je do roku 2030 v krajině ukládat až 310 megatun CO2 ročně.
Lesy hrají v celkové uhlíkové bilanci zásadní roli, jelikož vážou většinu uhlíku, a navíc ho ukládají na dlouhou dobu. Ne všechny typy lesa a hospodaření v něm však pohlcují uhlík stejnou měrou. Studie, která vyšla letos v květnu v prestižním vědeckém časopise Communications Earth & Environment, poukazuje na potenciál původních pralesů a starých, přírodě blízkých hospodářských lesů. Zachycují totiž z atmosféry velké množství oxidu uhličitého, čímž pomáhají dosáhnout cílů evropské Zelené dohody. Na jejím vzniku se podíleli také vědci z České zemědělské univerzity a Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VÚKOZ).
Ze studie vyplývá, že původní pralesy či staré lesy s přírodě blízkou stavbou druhů a dlouhodobou kontinuitou jsou z pohledu ukládání CO2 mnohem významnější než intenzivně využívané hospodářské lesy. Při správném nastavení ochrany a obnovy mají podle závěrů výzkumu potenciál dlouhodobě uložit zhruba 300 megatun CO2 ročně.
Staré lesy se v Česku kácejí dál
„Velké zásoby uhlíku v původních a přirozených lesích jsou způsobeny přítomností velkých starých stromů. Ve všech studovaných lokalitách bylo 50 procent kumulativní zásoby uhlíku v živé biomase obsaženo ve stromech o průměru větším než 60 centimetrů (rozmezí 40 až 80 cm pro různé typy lesů). Dále přítomností mrtvého dřeva, které v takových lesích zůstává až do úplného zetlení (což může dle dřeviny, velikosti a přírodních podmínek činit od několika desítek let až do cca 100 let), a s tím spojenou vysokou zásobou uhlíku v půdách,“ stojí v tiskové zprávě, kterou ke studii vydali čeští vědci.
I přes potřebu nadále zvyšovat záchyt uhlíku z atmosféry, aby došlo k naplnění evropských závazků, není ochrana starých lesů dostatečná. Upozorňuje na to spoluautor studie Martin Mikoláš z České zemědělské univerzity: „Naše zjištění poskytují přesvědčivé důkazy o naléhavé potřebě zachování stávajících pralesů a starých lesů, což byl jeden ze závazků členských států EU v rámci Strategie EU pro biologickou rozmanitost do roku 2030. Současný stav lesů v Evropě není ideální, kácení starých lesů v Evropě i v Česku stále probíhá.“
„Podle zprávy EEA State of Nature in the EU z roku 2020 pouze 15 procent lesních biotopů v síti Natura 2000 (soustava chráněných území, která má zajistit dlouhodobé přežití nejcennějších a nejohroženějších druhů a stanovišť, pozn. aut.) vykazuje příznivý stav ochrany,“ varuje Mikoláš.
Podle evropských výpočtů je Česko jedním ze čtyř států Unie, které v rámci sektoru LULUCF produkují více emisí CO2, než ukládají, takže do celkové bilance přispívají negativně. Odborníci zastávají názor, že za tímto výsledkem stojí dopady odlesnění kvůli kůrovcové kalamitě. Navzdory nepříznivým nedávným okolnostem ale ochrana starých lesů v Česku vázne.
Dohady v Chřibech i Krušných horách
Na nevhodné nakládání s českými hodnotnými lesy dlouhodobě upozorňuje organizace Greenpeace. Díky její investigaci bylo v minulosti zjištěno, že dřevo z významného Ždánického lesa bylo těženo a odváženo do zahraničních podniků za účelem výroby textilu či papíru. V této lokalitě již došlo k nápravě, když se koncem července v rámci memoranda domluvila ministerstva životního prostředí a zemědělství se státním podnikem Lesy ČR a Agenturou ochrany přírody na pozdržení těžby na potenciálně cenných lokalitách, dokud na nich nebude stanoven nový systém ochrany a hospodaření.
O dalších cenných lokalitách se však nadále vedou spory. Vášně budí například hospodaření v jihomoravských Chřibech nebo v Krušných horách. Lesy ČR tam žádají o povolení k těžbě v místech, kde má být za dva roky vyhlášena chráněná krajinná oblast. Na výhrady Greenpeace reagovala mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová. „Lesy ČR v dubnu požádaly Krajský úřad Ústeckého kraje o vydání souhlasu s těžbou v přírodní rezervaci Vlčí důl a v přírodní památce Lomské údolí, ovšem pouze za mimořádných situací, při nichž jde o bezpečnost, tedy o zdraví, nebo dokonce o život a při nichž mohou vzniknout velké škody,“ citovala Jouklovou agentura ČTK. „Pokud takové situace nastanou, chceme být připravení na okamžitý zásah, protože oběma zmíněnými oblastmi vedou velmi navštěvované turistické stezky. Pokud to nebude nutné, těžit tam nebudeme,“ dodala Jouklová.
Na dalším výzkumu toho, jakým způsobem nejlépe hospodařit na cenných lokalitách a jak je vůbec identifikovat, se v rámci začínajícího čtyřletého mezinárodního projektu Horizon Europe – Wildcard nadále podílejí čeští vědci. „Naším úkolem bude zjistit, kde a jak dochází k největším synergiím, tedy ke zvyšování zásob uhlíku i biodiverzity současně, tedy kde ‚nedělat vůbec nic‘ bude nejvýhodnější,“ uvádí k projektu Kamil Král z VÚKOZ.
Tadeáš Vachek
Tadeáš studuje Ekologickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a zároveň Žurnalistiku na FSV UK. V budoucnu by se rád věnoval popularizaci vědy, a to zejména audiovizuální formou.
