Investice do zeleně a vodních prvků ve městech se mohou ekonomicky vyplácet, ukazují vědci z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V knize Modrozelená města shromáždili příklady z tuzemských měst a zhodnotili různá opatření.
Horké letní dny jsou v posledních letech kvůli klimatické změně intenzivnější, rozpálené ulice sálají a lidé v betonových džunglích marně hledají stín. Při přívalových deštích se pak voda rychle hromadí na chodnících a silnicích, protože se nemá kam přirozeně vsakovat.
Stromů a další zeleně je v mnoha městech nedostatek. Extrémní letní vedra je navíc oslabují, některé stromy usychají, jiné trpí nemocemi. Doporučení odborníků je už poměrně známé: dostaňme do měst více kvalitní zeleně a nenechme dešťovou vodu bez užitku odtékat do kanálu.
Souhrnně se taková opatření nazývají modrozelená infrastruktura – systém propojující přírodní prvky se srážkovou vodou a často i další technickou infrastrukturou. Koncept popisují vědci z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) Jan Macháč a Marek Hekrle ve své knize Modrozelená města, která je zdarma ke stažení zde.
Na dlouhodobé úspory se zapomíná
Na příkladech konkrétních měst a obcí autoři knihy ukazují, že investice do zeleně a vodních prvků není jen estetickou záležitostí. I když mohou některá řešení působit na první pohled obyčejně, jejich dopady se promítají do každodenního života.
Často se při debatách o modrozelených opatřeních zdůrazňují jen počáteční náklady, ale zapomíná se na dlouhodobé úspory a celospolečenské přínosy. Například zelené střechy izolují budovy a snižují výdaje na chlazení a vytápění, propustné povrchy zase snižují zátěž kanalizace a chrání proti záplavám, stromy a květiny zlepšují kvalitu vzduchu i estetiku veřejného prostoru.
A co víc, všechny tyto a další typy zeleně mají kromě ekologických a ekonomických přínosů pozitivní dopad na zdraví, psychickou pohodu a kvalitu života obyvatel. Investice do modrozelené infrastruktury tak nejsou jen otázkou životního prostředí, ale i otázkou ekonomiky, urbanismu a zdraví.
Méně peněz na údržbu
Projít se v létě ulicí, kde dominují betonové a asfaltové povrchy, bývá peklo. Pravděpodobně tomu tak ale nebude na mnoha místech v Roudnici nad Labem. Tam se rozhodli ulice ozelenit, a vyřešit tím několik nepříjemností naráz.
Na Stadické nebo Švermově ulici se již netvoří kaluže, protože déšť směřuje do terénních prohlubní, kde se pomalu vsakuje a zároveň zavlažuje novou zeleň, která zkrášluje ulice. Kromě snížení nákladů města na údržbu zelených ploch tato jednoduchá terénní nerovnost, které se odborně říká dešťový záhon, přináší úspory i s ohledem na provoz čistírny. Tam by totiž jinak voda odtekla a musela by projít procesem čištění.
Jak ukázali ekonomové z UJEP, započítáme-li do přínosů i pozitivní dopad opatření na cenu nemovitostí, můžeme přínosy z takového zvýšení množství zeleně a z využívání dešťové vody vyčíslit na řádově desítky až stovky tisíc korun ročně. A to už jsou přínosy, které náklady na více zeleně ve městech obyvatelům docela slušně kompenzují. V této částce přitom nejsou započítány další benefity, které nelze jednoduše vyčíslit – lepší klima, příjemnější prostředí nebo vhodnější podmínky pro život zvířat a rostlin.
Peníze na parkoviště budou za tři roky zpět
Ekonomické analýzy opakovaně ukazují, že v zelenějších ulicích mají domy a byty vyšší tržní cenu i atraktivitu pro nájemníky. Nově vysazené stromy v centru tak mohou znamenat zhodnocení okolních nemovitostí až o miliony korun ročně. Přesto jsou často slyšet stížnosti na padající listí, pyl či nedostatek prostoru na parkování.
Ostatně i stání pro auta lze vyřešit „modrozeleným“ způsobem. Místo běžné asfaltové plochy, která by v létě sálala horko a v jejím okolí byla spálená tráva, v Táboře vzniklo propustné parkoviště doplněné zelení, které zachycuje dešťovou vodu a současně ochlazuje okolí. Město do projektu vložilo finanční prostředky s cílem vytvořit řešení, které je nejen ekologické, ale i ekonomicky výhodné.
Ekonomové z UJEP spočítali, že díky úsporám za odvodnění a dalším přínosům se vynaložené prostředky Táboru a jeho obyvatelům vrátí už za tři roky. Podobně chytré řešení je k vidění také v Ostravě, kde mezi kolejemi tramvajové trati vysadili suchomilné rozchodníky. Ty nejenom skvěle vypadají, ale také snižují prašnost a hlučnost dopravy, zachytávají dešťovou vodu a kvetou.
I v menších obcích a vesnicích lze najít inspirativní příklady. Třeba v Bratčicích u Brna z bývalé nevyužívané hasičské nádrže vybudovali přírodní jezírko. Dnes zachytává až 90 procent dešťové vody z širšího okolí a slouží jako oblíbené místo pro rekreaci i zlepšení mikroklimatu. Autoři knihy Modrozelená města odhadují, že za 25 let přínosy tohoto opatření dosáhnou téměř 14 milionů korun, zatímco celkové náklady na jeho vybudování a údržbu činily 12 milionů. Každá investovaná koruna se tedy hypoteticky „vrátí“ i s úroky.
Co je modrozelená infrastruktura
Funguje na jednoduchém principu – využívá přirozené schopnosti přírodních nebo přírodě blízkých prvků zadržovat srážky, regulovat teplotu a zlepšovat kvalitu ovzduší. V praxi to znamená například více zelených střech, nádrží na dešťovou vodu, propustných chodníků, městských parků a stromových alejí.
Petra Schwarz Koutská
Petra vystudovala žurnalistiku a bezpečnostní studia na Univerzitě Karlově, poté působila jako bezpečnostní analytik či komunikační manažerka pro neziskový sektor. Nyní se snaží v rámci svého projektu přemostit propast mezi vědci a mainstreamovými médii, jimž zprostředkovává jejich názory na téma klimatické změny.
