Stromy jsou nejlepší klimatizace, která nic nestojí, říká šéf Liko-S

Podnikání Libora Musila prošlo v posledních letech proměnou. Od klasických plechových hal se jeho firma Liko-S posunula k šetrným zeleným stavbám. Do nově vzniklé divize už investoval přes dvacet milionů korun a snaží se přesvědčit investory a architekty, aby stavěli inovativně. Sám jim jde příkladem.

Napřed vybudoval v areálu svojí firmy energeticky úspornou budovu s kořenovou čističkou na střeše a stěnami porostlými zelení, nazvanou LIKO-Noe, loni otevřel novou výrobní halu LIKO-Vo, první zelenou výrobní halu na světě. I její stěny jsou zelené.

„Firmy to začínají chápat a zájem o zelené stavby roste. Divize živé stavby má dnes dvacetkrát větší obrat než loni,“ říká v rozhovoru Libor Musil.

Téma většiny tuzemských firem je v současné době koronavirus a jeho dopady na ekonomiku. Dotklo se to i vás?

Jasně, dotklo se to všech. Teď ještě máme práci, ale v létě bude hůř. V tuhle chvíli vidíme na horizont, ale vůbec nevíme, co je za ním za jámu a jak bude hluboká. Já myslím, že hodně.

Takže klienti zastavují projekty?

My máme dvě divize, stavební a strojírenskou. Stavebnictví to schytá jako první. Už to vidíme teď, jsou stavby, které se dodělávají, ale nové se nezačínají. A to bude trvat třeba rok, takže nám půjde obrat o 80 procent dolů.

Strojní divize se orientuje na potravinářský průmysl, což je dobré, protože lidi budou jíst pořád. Akorát že našimi největšími obchodními partnery jsou Holanďani, Belgičani, Číňani nebo Američani, tam všude se to kvůli koronaviru zastavilo. Než se z toho zmátoří, tak to bude trvat. Ale to dáme. Už jsme to zažili dvakrát, takže si s tím nějak poradíme.

Hodně teď investujete do divize živých staveb, jak se tomuhle odvětví daří, když pomineme současné ekonomické turbulence?

Čím dál tím lépe. Trh se v tomto ohledu naštěstí mění, byť pomalu. Respektive, my ten trh vlastně vytváříme, protože tady dosud nebyl. Divize živé stavby má dnes dvacetkrát větší obrat než loni.

Čím to je? Na klasické průmyslové haly se teď prý dost špatně shání stavební povolení, protože už je v okolí nikdo nechce. Může to být ten důvod?

Ano, i to je důvod. Ve světě, třeba v Německu, už jsou dnes lokality, kde bez zelené střechy nic nepostavíte. Cílem je přesvědčit architekty a investory, aby začali stavět budovy, které nevysušují okolní přírodu a neškodí zdraví lidí.

Metr čtvereční klasické plechové střechy průmyslové haly se za slunečného počasí rozpálí až na 80 stupňů Celsia a všechny tyhle stavby fungují jako radiátory, které sálají teplo do okolí a mění ráz krajiny. Pokud tedy jednou nechceme mít z České republiky poušť, musíme zeleň zanést do ekonomiky staveb. Podle Českého statistického úřadu se u nás totiž denně zastaví deset hektarů půdy. Krajina mizí pod výrobními halami a spedičními centry.

Jaký typ investorů se o zelené stavby nejvíc zajímá?

Jde hodně o české rodinné firmy či podnikatele, kteří chtějí něco změnit a kterým se to líbí. Když přijde na cenu, která proti klasické stavbě obsahuje vícenáklady na zeleň, část investorů na to kývne tak, jak je projekt navržený. Druzí projekt sice seškrtají, ale nechají si udělat alespoň něco. Třeba kousek zelené fasády a střechu. Další skupina řekne, že je pro ně nejdůležitější ekonomika a nejdou do toho. To jsou tři typy obchodních případů, přičemž první a druhá skupina roste.

Stát se o živé stavby zajímá, staví zeleně?

První vlaštovky jsou mezi obcemi. Třeba knihovna v Havličkově Brodě, která má zelenou fasádu, ale těch příkladů je v porovnání s podnikateli zlomek.

Ozeleňují se jen nové stavby, nebo je snaha dodatečně ozelenit také už postavené výrobní či průmyslové haly?

Moc ne. Vybavuji si asi jednu takovou akci, kdy si firma nechala ozelenit vchod do budovy. My jsme teď přišli na trh se systémem nazvaným Plant Box, jsou to takové truhlíky, které si přišroubujete na stěnu a můžete si do něj zasadit, co chcete, třeba kytky nebo bylinky a tím si ozeleníte třeba terasu nebo kus domu. Touhle cestou se zeleň dostává na ty staré stavby.

Dá se ozelenit každá budova, každý dům?

Nedá. U střechy je to dané sklonem. Nejlepší jsou ploché střechy, ale jde to až do sklonu 45 stupňů, pak už ne. U stěn zase máte třeba okna, pak jsou také stěny, kde by se voda těžko dostávala nebo sbírala.

Co se týče nosnosti střech, to problém není. I ty staré zeleň unesou. Z tohoto pohledu jsou zazelenitelné téměř všechny haly u nás. Množství sněhu, na které jsou dimenzované, odpovídá i v nížinách tomu, kolik váží zelená střecha v základním provedení. Jen je třeba ohlídat, kdyby napadl sníh, a v takovém případě ho sházet či rozpustit. To se ale v nížinách současné době může stát tak dvakrát za zimu.

Jak je to s údržbou?

Jsou střechy, které jsou bezúdržbové, těm se říká extenzivní, tam jsou suchomilné rostliny a stačí, když na ně třeba jednou za dva nebo tři týdny zaprší. Když tam ta voda je, tak třeba ještě několik dní chladí a když přestane chladit, nezahřívá, takže nestoupne teplota na střeše třeba přes 35 stupňů Celsia, což je důležité v porovnání se sedmdesáti stupni Celsia u klasické plechové haly. Potom jsou střechy intenzivní, to jsou zahrady na střechách, tam už můžete dát klidně stromy, keře, traviny, trvalky. Taková zahrada už ale vyžaduje údržbu a závlahu, stejně jako každá normální zahrada.

Kde zelené střechy vznikají a jak se pěstují?

Máme pronajaté skleníky a teď budujeme i svoje vlastní v našem výrobním areálu. Rostliny se nejprve předpěstují ve sklenících v koších, které se pak zavěsí na budovu. Mezi nimi pak proudí zavlažovací systém.

O kolik stupňů dokáže zeleň budovu a její okolí ochladit?

Uvedu to na příkladu principu stromu jako klimatizační jednotky. Před naší firmou máme parkoviště pro padesát až šedesát aut. Před patnácti lety jsme tam zasadili platan. Teplota v koruně stromu se i za nejparnějšího dne pohybuje okolo 28 °C. Teplota okolních komunikací a zpevněných ploch je přitom až 70 °C. Platan dokáže přes listy odpařit za den až 250 litrů vody. Strom funguje jako pumpa, která tahá vodu z kořenů nahoru a tím ochlazuje okolí. Jeden strom má výkon tři až pět kW, a to už je pořádná klimatizační jednotka, která ale nepotřebuje a nespotřebovává elektřinu.

Co vás vlastně přimělo přejít od stavění klasických hal k živým budovám?

Vzniklo to tak, že jsme si postavili rodinný dům v hodně vysušené oblasti jižní Moravy, kde nic moc nerostlo. Kolem domu jsme vysadili stromy a protože v místě nebyla kanalizace, rozhodli jsme se vybudovat kořenovou čističku odpadních vod. Všechnu vyčištěnou vodu, kterou spotřebujeme, zachycujeme v jezírku. A to úplně změnilo ráz okolní krajiny. Ta se zazelenala a ochladila. Step se změnila v oázu.

To nás inspirovalo ke stavbě naší zelené budovy Liko-Noe, kterou máme v průmyslové zóně za Slavkovem u Brna. Vše jsme si vymysleli a navrhli sami. Přešlo první léto, pak druhé a my jsme viděli, že to funguje. Dokonce lépe, než jsme čekali. V blízkosti budovy lépe rostou stromy, vznikla tam oáza, kam chodí zvířata. Tak jsme si říkali, že z toho zkusíme udělat nějaký produkt, mezitím i ve světě vznikla konkurence a celý ten byznys jde všude nahoru.

Které země jsou v budování zelených staveb nejdál?

Itálie, Německo, Chille, Mexico, tam existují plány udělat z Mexiko City zelené město. Pak Francie nebo Nizozemsko. Vídeň buduje první chladící park, který má zmírnit horko ve městě, také v Číně vznikají města ze zelené architektury. Také v Indii, kde máme fabriku, jsou už zelené budovy vidět.

Liko-S je rodinnou firmou, ve které působí vaše žena i děti. Jak osobně vnímáte pojem udržitelné podnikání?

Udržitelnost znamená starat se o své zdroje v místě, kde žijete. Jedním z takových zdrojů jsou lidé. Podporovat vzdělávání nebo sportování dětí. Pro mě jsou to místní zdroje, o které se musím a chci starat.

Pak jsou zdroje přírodní, o kterých už dnes všichni vědí, že je jich na planetě omezeně a musíme je chránit. Takovým zdrojem je voda, čistý vzduch, teplota, respektive chlad. Když se o všechny tyto zdroje ve vašem okolí staráme, můžeme o sobě říct, že máme udržitelné podnikání.