Tažení proti klimatu nevyhrálo. Jak volby v EU ovlivní evropskou politiku?

Výsledky voleb do Evropského parlamentu dopadly v Česku z pohledu stoupenců ochrany klimatu dost smutně. Jak moc se objevuje rétorika proti „Green Dealu“ a ochraně klimatu u některých politiků, jsme si mohli všimnout už před volbami. Ale to, že Starostové nebo Piráti skončí ve volbách až za Přísahou a Motoristy a za uskupením Stačilo!, byl pro mnohé lidi docela šok.

Jsou stejně šokující výsledky voleb i v dalších evropských zemích? Mají teď skutečně navrch různí populisté a extremisté a mohou ohrozit evropskou klimatickou politiku?

Mluví se o tom, že v těchto evropských volbách posílila krajní pravice, která se k ochraně klimatu staví velmi kriticky. Proto bych chtěl nejprve zdůraznit, že výsledky voleb do Evropského parlamentu v různých zemích dopadly různě – nedošlo k nějaké výhře extrémistů na celé čáře napříč Evropou.

Na jednu stranu je pravdou, že si krajní pravice připsala hmatatelné úspěchy. Nejdramatičtější výsledky jsou asi ve Francii, kde krajně pravicové Národní sdružení Marine Le Pen jasně porazilo Macronovu stranu i všechny ostatní. Krajní pravice vyhrála i v Rakousku, i když s menším náskokem. V Německu je šokem druhé místo ultrapravicové AfD, která koketuje s nacismem.

Ale na druhou stranu jsou tady i země, které ukázaly opačné trendy nebo jinou dynamiku. V Nizozemsku vládní krajní pravice skončila až druhá za koalicí Zelené levice a labouristů. V Maďarsku sice stále vyhrál Orbánův Fidesz, ale o dost méně, než se očekávalo. V Dánsku se nejsilnější politickou stranou poprvé stali Zelení. A tak dále.

Posílily extrémy, ale střed vytrval

Když se podíváme na celkové výsledky voleb do Evropského parlamentu a počet mandátů pro jednotlivé evropské frakce, hlavní závěr je jasný: tradiční středová uskupení si udržela většinu.

Volby jasně vyhrály evropští lidovci, podle zatím stále neuzavřených výsledků získají 190 křesel, dokonce o 14 křesel posílí. To je uskupení, ze kterého pochází i současná prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyen, a ta tak má šanci na svoje znovuzvolení.

Druzí skončili Socialisté a Demokraté se 136 křesly, což má být jen o tři méně než v předchozím volebním období. Třetí středový blok, liberální Renew Europe, jakkoli výrazně ztratil, i tak si má udržet 80 mandátů a pozici třetí nejsilnější frakce.

Právě na spolupráci těchto tří uskupení lidovců, socialistů a liberálů stojí vládnoucí většina v současném Evropském parlamentu. A tyto tři uskupení si většinu dále udrží, budou mít celkem přes 400 křesel z celkových 720. Pokud bychom k nim započítali i koalici Zelených a Svobodných, která sice dost oslabila, jsme nyní dokonce na 458 křeslech.

Pravice posílila, o něco málo Konzervativci, kam se řadí i naše ODS, ještě více potom krajní pravice v uskupení Identita a Demokracie. I když k tomu přidáme nezařazenou Německou AfD, Orbánův Fidesz a některé nové malé strany, jako jsou i naši Přísaha a Motoristé, vystačí to dohromady stěží na čtvrtinu v Evropském parlamentu. V mnoha otázkách je ale tato pravice nejednotná, protože Konzervativce a krajní pravici nelze házet do jednoho pytle.

Tři závěry pro klimatickou politiku

Co tedy výsledek voleb do Evropského parlamentu bude znamenat pro klimatickou politiku? Očekávám tyto tři trendy, které mi připadají docela podstatné.

1. Zásadní klimatické cíle setrvají

Zelená dohoda pro Evropu neboli Green Deal neskončí. Tento balík mnoha zákonů, které se už podařilo přijmout, opravdu s velikou pravděpodobností nepůjde nijak ke dnu.

Zůstane celkový cíl EU dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Zůstane cíl snížit emise skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030 v porovnání s rokem 1990. Zůstane všemožná podpora pro energetickou transformaci, investice do čistých zdrojů energie, emisní povolenky – je velmi nepravděpodobné, že by se celý tento směr nějak měnil.

Zároveň se budou připravovat a vyjednávat i nové zákony, které dále podpoří ochranu přírody a klimatu. To už nebude tak snadné jako dřív – a tím se dostáváme k druhému bodu.

2. Větší opatrnost a malé kroky zpět

Od minulých evropských voleb se dost změnila nálada ve společnosti. I když v roce 2019 Zelení jako strana zdaleka nevyhráli evropské volby (měli kolem deseti procent křesel, tak zelené téma přesto rezonovalo v mnoha zemích. Byla tady vlna stávek za klima po celé Evropě, kterou bylo těžké ignorovat.

K ochraně klimatu se proto hlásily i silné politické strany ve středu – evropští lidovci, socialisté, liberálové. Právě oni, ne Zelení, prosadili a schválili celou Zelenou dohodu pro Evropu a balík zákonů, který ji doprovází.

Už v posledních pár letech lze ale v mnoha zemích v Evropě vidět, že environmentální a klimatická témata ustupují, důležitější jsou otázky obrany, bezpečnosti a migrace, energetiky a energetické bezpečnosti. A tak ani tyto velké strany tak silně neprosazují a nehájí zákony a opatření na ochranu klimatu a přírody – už to nevynáší politické body a mohlo by se to proti nim obrátit.

Takže i když nyní krajní pravice zdaleka nevyhrála volby, její vliv na ostatní politiky nesmíme podceňovat. Ta témata, která pravice přinesla, budou v mírnější verzi prostupovat i do politiky středových stran.

Co to bude znamenat konkrétně? Opatrnější bude postup v ochraně přírody, aby to nepopudilo evropské farmáře. V roce 2026 má být také podroben revizi zákon zakazující koupi nových aut se spalovacími motory po roce 2035. U něj určitě hrozí, že bude nějakým způsobem oslaben, možná bude tento zákaz úplně zrušen. Nástup elektromobility to rozhodně nezastaví, je otázka, nakolik ho to vůbec zpomalí. Ale bude to určitý signál a svým způsobem také taneček k uspokojení některých voličů.

Tento celý bod je asi největší neznámou, je těžké předem odhadnout, jak moc opatrné bude přijímání nových zákonů na ochranu přírody a klimatu, a jak moc bude hrozit nějaké drobné rozvolňování již existujících pravidel.

3. Změna rétoriky a prostředků

Zůstanou cíle ochrany klimatu, ale bude se o nich méně mluvit. Bude se méně argumentovat tím, že něco děláme kvůli ochraně klimatu, opatření se budou rámovat jiným sdělením, u kterého se bude věřit, že je pro většinu lidí přijatelnější.

Například se bude hledat program, jak masivně investovat do čistých zdrojů energie a jak podpořit čisté technologie v průmyslu.  Bude se přitom méně mluvit o zelených technologiích a o ochraně klimatu, více o energetické bezpečnosti a podpoře evropského průmyslu, aby zůstal konkurenceschopný vzhledem k Číně a USA, které rozvoj čistých technologií masivně podporují.

Celkově tento posun půjde směrem ústupu od zákazů a restrikcí ve prospěch ochrany klimatu a většího příklonu k pobídkám a investicím pro environmentálně šetrnější varianty. Představme si to na příkladu toho, že sice možná dojde ke zrušení zákazu nákupu nových aut se spalovacími motory od určitého data, ale elektromobilita bude dále podporována investicemi a pobídkami.

Snad bude i větší důraz na sociální aspekt a spravedlnost, aby lidé ohrožení zelenou modernizací nepropadali do chudoby a posléze nevolili extrémisty.

Můžeme si oddychnout?

Evropské volby tak nakonec v otázce klimatu celkově dopadly lépe, než jak to ze začátku vypadalo. Určitě to není důvod k oslavám, zvlášť ne u nás v Česku.

Ale alespoň se můžeme uklidnit tím, že klimatickou politiku velice pravděpodobně nečeká na evropské úrovni žádný zásadní ústup, bude dál pokračovat. A stále naléhavěji před námi roste výzva, jak prosazovat klimatickou politiku tak, aby ji lidé rozuměli a podporovali.