Uložení jaderného odpadu pod zem mi připadá jako selhání lidské společnosti, říká geolog

S tématem hlubinného úložiště jaderného odpadu se Matěj Machek poprvé setkal při své disertační práci. Pak ho oslovili zástupci obcí, zda by jim pomáhal po odborné stránce. Jeho pohled je jasný. Společnost se pustila před desítkami let do budování jaderných elektráren, aniž by věděla, co jednou udělá s jaderným odpadem.

„Přijde mi to jako selhání lidské společnosti. Když nevíme, co s něčím nebezpečným udělat, tak to schováme pod zem. Za mě vytváříme ekologickou zátěž, kterou bude někdo v budoucnosti zase řešit, pokud naše civilizace úplně neselže,“ uvádí.

Sice chápe politické rozhodnutí mít uzavřený palivový cyklus, ale podle něj by bylo lepší zkusit hledat i jiná řešení bez ohledu na to, že budou třeba dražší. A do té doby alespoň budovat úložiště, z něhož by šlo odpad jednoduše vyjmout.

Je totiž přesvědčen, že i přes jakkoli skvělá technická řešení nebudou obaly na vyhořelé palivo nepropustné tisíce až desetitisíce let. „Testy jsou, ale všechny krátkodobé. V přírodních vědách je problematické přenést chování v měsících nebo v rocích na tisíce let, dlouhodobé chování se může odlišovat od krátkodobého,“ upozorňuje. Do podzemních vod se pak teoreticky mohou uvolňovat radionuklidy, které budou nebezpečné.

Machek dále popisuje, co je problematické na nynějších plánech ohledně budování hlubinného úložiště v Česku, proč by se nemělo tolik spěchat, co by měla lokalita splňovat po geologické stránce a kdy to budeme vědět.

Článek je součástí série Kam s jaderným odpadem, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.