Síť dobíjecích stanic je v Česku v tuto chvíli předimenzovaná a málo využívaná. Argument, že elektromobily není kde nabíjet, tedy už dávno neplatí. Velké energetické společnosti navíc plánují výstavbu dalších hubů s ultrarychlým nabíjením. Neukáznění řidiči si ale nabíjecí místa často pletou s parkováním, což by se podle názoru expertů mělo pokutovat stejně jako parkování na invalidech.
Síť dobíjecích stanic v Česku vypadá jako hustý, zeleno – oranžový les. Pokud si člověk rozklikne zřejmě nejkomplexnější mapu nabíječek, republika se pod nimi doslova ztrácí. Zelené dobíječky jsou standardní, oranžové ultrarychlé a šedě vyznačená místa jsou nyní ve výstavbě, nová nabíjecí místa přibývají po desítkách měsíčně. Aktuálně je nabíjecích bodů přes čtyři tisíce, což je mimochodem víc než běžných veřejných čerpacích stanic, kterých letos v dubnu ministerstvo průmyslu evidovalo 3 961. Tyto čtyři tisíce veřejných elektronabíječek jsou k dispozici pouhým 18 tisícům českých elektromobilů.
„Síť dobíjecích stanic pro elektromobily v Česku je nyní fakticky předimenzovaná,“ říká Radovan Burkovič, popularizátor elektromobility v Asociaci elektromobilového průmyslu. Vyjádřeno ještě jinak: V Česku nyní připadá jedna čerpací stanice na 1600 aut se spalovacím motorem a jedna dobíjecí stanice na téměř pět elektrovozů. Tedy již neplatí tvrzení, že by rozvoj elektromobility brzdilo málo dobíječek.
„V Česku nyní dochází k dvojímu zahušťování: Jednak se zkracuje vzdálenost mezi nabíjecími místy z 50 až 80 kilometrů na 30 až 50 kilometrů, ve městech se pak bavíme o jednotkách kilometrů. Zde může být příkladem kromě velkých energetik třeba Kaufland a Lidl, kteří mají nabíjecí stojany pro současné nabíjení až dvou vozidel u většiny svých obchodů a další přibývají,“ pokračuje Burkovič.
Za druhé se zvyšuje počet stojanů na jednom nabíjecím místě. „Příkladem je třeba Globus, který nyní má před svými obchody minimálně dva stojany s možností nabíjet až čtyři vozidla naráz,“ počítá Burkovič. Další změnou je zvyšování výkonu na stávajících místech. Mění se stojany 50kilowattových na 75 až 150kilowattové. Tedy nabíjení je rychlejší a jedno nabíjecí místo dokáže odbavit více aut za hodinu.
České dobíječky jsou modernější než na Západě
I Jan Horčík, šéfredaktor serveru Hybrid.cz, vnímá, že Česko už má velmi slušnou síť dobíječek a je připraveno na další růst podílu elektromobilů. „Hlavní a klíčová výhoda elektromobilu je ale v tom, že si ho každý může nabít sám velmi levně doma, v práci nebo třeba na parkovišti u nákupního centra,“ upozorňuje Horčík. V posledních měsících vnímá zvýšený důraz na ultra rychlé nabíječky s výkonem 100 kilowatt a více. „Naopak ty s výkonem kolem 50 kilowatt se staví čím dál tím méně a je to dobře, protože požadavkům moderních elektromobilů už nevyhoví,“ soudí Horčík.
Podobně mluví také Jan Staněk, expert na elektromobilitu, vystupující pod jménem Electrodad.cz. Rozvoj nabíjecí infrastruktury v poměru k tomu, jak málo jezdí v Česku elektromobilů, je podle něj v evropském kontextu na špičkové úrovni. „Šest let jezdím výhradně elektromobily a před šesti lety tady bylo opravdu jen pár stovek nabíjecích míst. Dnes máme nabíjecích bodů přes čtyři tisíce,“ chválí Staněk.
Jako výrazně pozitivní hodnotí, že veřejné nabíječky v Česku jsou nové, moderní a velice spolehlivé. „To znamená, že přijedete na místo a v 99 procentech případů můžete nabíjet. Ty nabíječky jednoduše fungují,“ libuje si Staněk a do protikladu staví příklad Francie či Španělska, kde s výstavbou začali před patnácti lety a tamější nabíječky jsou prý často staré a nefungují.
O tom, že kapacita nabíjení zdaleka přesahuje poptávku, svědčí i fakt, že nikdo z oslovených expertů – kteří sami elektromobilem denně jezdí – nezaznamenal, že by se v některých vytížených lokalitách na nabíjení čekalo. „Přecpané stanice mají někdy v Kalifornii na svátky, když se u nabíječek Tesla Supercharger opravdu tvoří dlouhé fronty. Jinde na světě to problém není a už vůbec ne v Česku. Samozřejmě se může stát, že přijedete k nabíječce a bude obsazená, to nelze vyloučit. Moderní elektromobily a nabíjecí stanice ale nabízejí online informace o vytíženosti nabíjecích lokalit,“ podotýká Horčík.
Souhlasí i Staněk, který v Česku přeplněnost rychlých nabíječek rovněž nezažil nikde, a přidává i zkušenost ze zahraničí. „Procestoval jsem elektromobilem minimálně deset zemí, kromě Francie a Španělska například jih Itálie, Rakousko, Německo, Holandsko, Maďarsko a tak dále. Třeba letos v létě jsme jeli z Říma, a i když to bylo v plně exponované letní soboty, kdy se vyměňují dovolenkové turnusy, pouze u jednoho nabíjecího hubu jsme čekali pět minut,“ konstatuje Staněk.
Trendem jsou ultrarychlé a bezbariérové body
Z velkých poskytovatelů má nyní nejvýkonnější síť ČEZ, který provozuje více než 600 stojanů a jeho síť je celorepubliková. Tomáš Dzurilla, ředitel útvaru elektromobilita ČEZ, pro Ekonews říká, že navíc neustále zrychlují tempo výstavby. „V posledních třech letech, a to započítáváme už i rok 2023, jsme nabíječek pokaždé zprovoznili výrazně přes sto. Zatímco první stovka stojanů vznikala přes šest let, druhá už necelé dva roky, třetí a čtvrtá stovka přibyla vždy zhruba po roce a páté i šesté stovce stačilo jen něco málo přes sedm měsíců,“ shrnuje Dzurilla.
Ovšem aby elektromobilita srovnala krok s klasickými auty, je podle něj třeba ještě zkrátit průměrnou dobu dobíjení. „To umožní jen další instalace vysokovýkonných stojanů. Poptávku po vyšších výkonech a kratších dobách dobíjení pokrýváme akcelerovanou výstavbou ultrarychlých stanic s výkony od 150 do 360 kilowatt, kterých do konce letošního roku zprovozníme okolo čtyřiceti. Stavíme je buď na nových místech s vysokou frekvencí dopravy nebo jimi nahrazujeme existující například 50kilowattové stojany,“ plánuje Dzurilla.
ČEZ chce v roce 2025 síť s 800 stojany a do budoucna bude stavět hlavně vysokovýkonné stanice. Podle Dzurilly se nikde nestává, že by řidiči na uvolnění stojanu čekali. „Stavíme síť takovým způsobem, abychom tomu předcházeli: jednak zvyšováním počtu stojanů v nejfrekventovanějších lokalitách, například na Lokti, D1 exitu 66, jsme letos zvedli počet konektorů ze čtyř na třináct a celkový výkon v lokalitě z 450 kilowatt na 1844 kilowatt,“ zmiňuje Dzurilla. Stejně tak ČEZ uplatňuje penalizaci za ´přesčasy´ strávené u stojanů, kdy už auta nedobíjejí. Za každou minutu od jedenácté minuty po skončení dobíjení účtuje dvě koruny.
S výstavbou sítě pokračuje i E.ON. V roce 2019 otevřel první ultrarychlou nabíječku v Česku, a to ve Vystrkově u Humpolce a letos v září dokončil modernizaci tohoto prostoru. Aktuálně tu má čtyři ultrarychlé stojany s nejsilnější tuzemskou nabíječkou, která má výkon 400 kilowatt. „V lednu jsme zakončili projekt Operačního programu doprava na výstavbu padesáti AC dobíječek, v srpnu pak stejný projekt na výstavbu 125 DC dobíječek. Aktuálně se soustředíme na výstavbu ultrarychlého nabíjení,“ přibližuje Martin Klíma, jednatel E.ON Drive Infrastructure.
„Kromě výstavby nových lokalit se snažíme zahušťovat i stávající místa a vylepšovat jejich výkon. Za důležité považujeme i fakt, že současné lokality předěláváme na bezbariérové a ty nové už bezbariérové stavíme,“ zmiňuje Klíma. Aktuálně rozšiřují také roamingové služby, kdy mohou klienti s jejich kartou platit u desítek tisíc nabíječek po celé Evropě. V příštím roce by rádi uvedli do provozu dalších 200 nabíjecích bodů, v roce 2025 by jich chtěli mít v síti celkem 1500.
Vytíženost je pouhá dvě procenta
Ovšem i česká síť dobíjecích stanic se potýká s problémy. Největším je fakt, že se málo využívá. Vytíženost těchto stanic jsou pouhá dvě procenta času. „Tady máme v Česku rezervu a jsme připraveni jak na zvýšení elektromobility vlastní, tak na projíždějící zahraniční řidiče,“ je přesvědčen Burkovič.
Podle Staňka trápí veřejné nabíjení také neukázněnost řidičů, kteří si nabíjecí místa pletou s parkováním. „Pokud někdo parkuje na nabíjecím místě a nenabíjí, a to je jedno, jestli jde o spalovací auto nebo o elektromobil, je to problém. Takoví lidé jsou schopni nabíjení blokovat. Jsem přesvědčen, že by se to mělo kvalifikovat a pokutovat stejně, jako když někdo parkuje na invalidech,“ míní Staněk, který takové blokování zažívá zhruba v jednom z deseti pokusů o pomalé (AC) nabíjení.
Velkou bolestí nabíjecí sítě v Česku je také nemožnost pomalého nabíjení o výkonu tří až 22 kilowatt ve velkých městech. Tedy možnost si dobít i ve městě pomaleji na nabíječce, která méně degraduje baterii. „S výjimkou Prahy a Brna, kde v tom hodně práce odvedla PRE a Brněnské teplárny, je zbytek republiky ve stavu hic sunt leones, zde jsou lvi. Takovým typickým špatným příkladem je třetí největší město Česka Ostrava a další menší za ním. Nebýt nákupních center, není tam vůbec nic. Tady plánují jak energetiky, tak soukromé subjekty velký rozvoj. Naráží ale na byrokracii a neochotu, prostě není politická vůle, hlavně co se vyhrazeného parkování u nabíjecích míst týče,“ uzavírá Burkovič.
Zuzana Keményová
Zuzana je zapálená propagátorka témat ochrany životního prostředí, CSR, vědy a inovativních (pokud možno prospěšných) nápadů. Dvanáct let pracuje jako redaktorka Hospodářských novin a spolupracuje i s dalšími médii, pokud to má smysl. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově.
