V Česku mohou hledat útočiště statisíce klimatických uprchlíků, EU pro ně zatím nemá ani právní status

Klimatická změna se odehrává před našima očima doslova každý den a dostává do pohybu statisíce lidí. Jen loni narostl počet uprchlíků v Evropě o 64 procent, a to vyjma lidí utíkajících před válkou na Ukrajině. Miliony klimatických uprchlíků, kteří dle odborných odhadů přijdou do roku 2050, zastihnou Evropu nejspíš nepřipravenou. Zatím pro ně nemá ani legální status.

Rychle přibývající množství CO2 v atmosféře má drastické dopady. Dlouhá sucha a nebývale prudké bouře v těchto dnech a týdnech devastují řadu zemí, kupříkladu Mosambik, Madagaskar, Niger nebo Uruguay. Niger, západoafrická země s pětadvaceti miliony obyvateli, v posledních dvaceti letech zažila devět období dlouhého sucha a pět velkých povodní. Extrémní výkyvy počasí a tíživá ekonomická situace zde způsobily vlny násilí, neúnosně vysoké ceny potravin a hlad více než dvou milionů obyvatel.

V karibském Portoriku zase hurikány ničí domy a živobytí obyvatel každý rok. Co stihnou opravit, to brzy zničí další hurikán. Není divu, že více než 70 procent uprchlíků na americko-mexické hranici jsou bývalí zemědělci právě ze Střední Ameriky.

USA: Louisiana mizí pod mořem

Migrace bude stále častější reakcí na extrémní klimatické jevy, a to nejen ta mezistátní ale také vnitřní: jen tři miliony Američanů loni přišly o své domovy v důsledku přírodních katastrof a velká část z nich se odstěhovala do klimaticky méně rizikových oblastí USA. Totéž se očekává v důsledku stoupání hladiny moří až o 1,8 metru do konce století. Do té doby se může až 13 milionů Američanů ocitnout bez domova.

Třeba jižní stát Louisiana přichází každou hodinu a půl o území rozlohy fotbalového hřiště. Vyšší hladina moře však ještě silněji zasáhne asijské země – Čínu, Indii, Bangladéš, Indonésii a Vietnam, které zároveň v posledních letech staví nejvíce uhelných elektráren a příčiny klimatické změny dále posilují.

Špatné zprávy o klimatických jevech však nevznikají jen daleko za oceány. Německo hlásí dvanáctou rekordně teplou zimu v řadě. Znamená to méně sněhu a tím pádem nedostatek vláhy pro zemědělskou produkci i spodní vody. Francie se připravuje na další rekordní sucho a vedro, které jen v roce 2022 zabilo více než 2800 Francouzů a Francouzek. Obilnice Itálie – údolí řeky Pád – trpělo loni katastrofálním nedostatkem vody a již nyní, na konci zimy, Italové hlásí o 60 procent méně říčního průtoku oproti normálu.

V Česku máme před očima třeba lesy na Vysočině, notně zdevastované teplomilným kůrovcem. Kraj byl tuto zimu v podstatě bez sněhu a zdejší běžkařské stopy zely prázdnotou. Mnoho českých regionů čeká letos další rekordně suchý rok.

Novodobé stěhování národů do roku 2050

Celosvětově jsou už dnes počty klimatických uprchlíků alarmující. Světová banka odhaduje do roku 2050 exodus až 216 milionů klimatických uprchlíků, jiné předpovědi očekávají v tomtéž horizontu až 1,2 miliardy lidí v pohybu. V posledních deseti letech utíká před suchem, bouřemi a nedostatkem potravin každý rok 21,6 milionu klimatických uprchlíků, zejména z regionů na Blízkém Východě, v severní Africe, Východní Asii a v oblasti Pacifiku.

Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky se 95 procent nedobrovolné migrace vyskytuje právě v klimaticky zranitelných zemích. Z toho plyne, že konflikty, migrace a klimatická změna jsou přímo spjaté problémy. Mezi odborníky z akademické sféry (např. Stojanov, De Sherbinin) a z Mezinárodní organizace pro migraci sice dosud převládá názor, že klimatická migrace bude spíše krátkodobého charakteru a bude probíhat v rámci konkrétních regionů, kde přírodní katastrofy nastávají, ale příklady trvalé emigrace ze Střední Ameriky či exodus Syřanů a Afghánců, v jejichž zemích působí klimatické změny obzvlášť silně, tento předpoklad nepotvrzují.

Reakce na změnu klimatu a s ní spojené negativní důsledky je teoreticky jednoduchá a zahrnuje dva možné přístupy, které je nutné kombinovat. Jednak jde o snížení a stabilizaci úrovně skleníkových plynů zachycujících teplo v atmosféře (mitigace), jednak o přizpůsobení se již probíhající změně klimatu (adaptace), jíž je právě migrace nedílnou součástí.

V případech aktuálních přírodních katastrof pak nastupuje klasická humanitární pomoc. Zatímco mitigace je především domácí úkol, podpora adaptace a humanitární pomoc je naše zahraniční odpovědnost a měla by být intenzivně realizována v rámci rozvojových a humanitárních programů bohatých států. Za všech okolností by měl platit princip polluters pay – znečišťovatelé platí.

Klimatická změna má totiž jednu zásadní vlastnost: je velmi nespravedlivá. Způsobují ji země bohatého Severu svými emisemi, trpí však převážně lidé z rozvojových zemí, kde jsou emise minimální. Sociální nespravedlnost se projevuje i na úrovni jednotlivých zemí, ať už jsou na tom ekonomicky jakkoli. Bohatší lidé se přizpůsobí nebo odstěhují do bezpečí, ti chudší zůstanou extrémním jevům a nedostatku zdrojů napospas.

Evropa není na příliv uprchlíků z Jihu připravená

Loni přišlo do EU nejvíce migrantů od roku 2015, a to bez započítání uprchlíků z Ukrajiny. Uprchlíci do Evropy míří zejména z Blízkého východu, Asie a severní Afriky, kde je rychle rostoucí populace u pobřeží zasažena smrtící kombinací veder, rozšiřováním pouští a stoupající hladinou moře. Přes severní Afriku a Turecko navíc vedou současné migrační trasy, které budou v budoucnu častěji využívat právě klimatičtí uprchlíci. Evropa už vynaložila miliardy eur na zdi a ploty, které vydají dle serveru Politico zhruba za dvanáct berlínských zdí. Podle posledních navržených postupů tak EU zůstane u dlouhých a drahých azylových řízení, stavění detencí nebo hlídání hranic drony. A budou se opakovat tragédie jako únorové ztroskotání lodi s migranty u italské Kalábrie, kdy zahynulo přes osmdesát lidí, včetně třiceti dětí mladších dvanácti let.

Místo nefunkční represe na vnějších hranicích EU je nutné investovat výrazné finanční prostředky do postižených regionů a do adaptace klimatickými katastrofami sužovaných zemí a lidí. A i migrace samotná musí začít být chápána právě jako forma adaptace na klimatické změny. Vývoj otevřenosti vůči klimatickým migrantům však nevypadá příliš nadějně.

Velké konference jako COP27 zatím problematiku spíše ignorují, Švédsko, které právě předsedá Radě EU, zavedlo na domácí frontě restriktivnější migrační politiku, Itálie má poprvé od druhé světové války ultrapravicovou vládu.

Česko jako rekordní znečišťovatel

V případě Česka, které patří s 35 procenty nad průměrem EU k největším producentům škodlivých emisí na jednoho obyvatele na světě, to znamená přestat bránit fosilní technologie minulých století, jít příkladem v drastickém snižování uhlíkové stopy a vydatně finančně a technologicky přispívat na adaptaci vládám a lidem žijícím ve zranitelných oblastech.

Klimatická změna a její důsledky by se také měly kromě programů vlád stát součástí školního kurikula tak, aby nastupující generace chápaly svůj díl odpovědnosti a nutnost solidarity. Studentská hnutí za klima, více či méně radikální klimatické akce mladých lidí nebo klimatické žaloby, které se snaží zvrátit trvající netečnost politiků, jsou vlastně velkou nadějí do budoucna, že lidé složitá budoucí desetiletí zvládnou.