Ministerstvo životního prostředí na jaře určilo jasný směr: zavedení celorepublikového zálohovacího systému PET lahví a nápojových plechovek novelou zákona o obalech č. 477/2001. Měla by být připravena do konce letošního roku.
Dle plánu ministerstva životního prostředí začne zálohování v polovině roku 2025, ale již nyní úspěšně běží pilotní programy v některých obchodních řetězcích.
V květnu představilo ministerstvo životního prostředí novou kampaň pro zálohování PET lahví a plechovek „Aby z petky byla zase petka“. V rámci kampaně na sociálních sítích se ministerstvo aktuálně snaží odpovídat na různé otázky okolo zálohování – jakým způsobem bude fungovat, co lze očekávat a důvody, proč je potřeba.
Hlavní důvody pro zálohování, které ministerstvo zmiňuje, je celkové snižování množství odpadu, redukce odpadu v přírodě a zvýšení sběru PET lahví a plechovek. Nyní se debatuje o výši zálohy. Ministerstvo přišlo s cenou až pět korun, podle mluvčí Inicitativy pro zálohování Kristýny Havligerové stačí tři koruny, které fungují u pivního skla, kde je až 98procentní návratnost.
Zavedení zálohování nápojových obalů v Česku vychází z nařízení Evropské unie, která určila členským státům cíl zajistit do roku 2026 sběr 90 procent plastových nápojových obalů uvedených na trh, a to třeba i procesem třídění do žlutých kontejnerů. Pokud tento cíl nesplní, musí zavést zálohování. V případě zálohování pak tento cíl míří k roku 2029.
Nápojový průmysl v akci
Je tu však ještě jedna podmínka, která přiměla jednat zejména nápojový průmysl. Do roku 2025 by totiž nově vyrobené plastové lahve měly obsahovat minimálně 25 procent takzvaného recyklátu, tedy recyklovaného PET. A protože recyklát může mít problematické složení, pro nápojové společnosti je výhodnější mít vše pod kontrolou.
Nejjistějším řešením je proto vybírat vlastní PET lahve zpět a vyrábět z nich granulát o jasně definovaném složení. Ten pak výrobci mohou bez starostí přidávat do nových lahví a nebát se provozních problémů.
Společnosti Coca-Cola, Heineken, Kofola, Plzeňský Prazdroj a Mattoni 1873 přišly s Iniciativou pro zálohování, která již několik let vede kampaň pro zavedení zálohování. Na jedné straně je motivují snahy o cirkulární ekonomiku, na druhé čistý pragmatismus podmíněný legislativou Evropské unie.
Iniciativu podporuje také bývalý děkan Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Vladimír Kočí. „Recyklace z lahve do lahve a z plechovky do plechovky přináší snížení environmentálních dopadů i uhlíkové stopy balení nápojů. Přímá účast výrobců nápojů v zálohovém systému povede ke zvýšení efektivity využívání obalových odpadů,“ říká.
Zálohování pro udržitelnější Česko
Práce na prosazení zálohování plastových obalů začala v roce 2018 studií materiálových toků, která proběhla ve spolupráci Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN), Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a Karlovarské minerální vody. Došla k závěru, že v Česku se k recyklaci dostane pouze 57,5 procenta PET lahví uvedených na trh. Necelých 43 procent je pak v podstatě nezvěstných.
Předpokládá se, že část z nich skončí ve spalovnách, ale podstatný podíl také v přírodě. Některé lahve se z recyklace vyřadí kvůli barvě nebo tvaru. Studie se neshoduje s oficiálními daty společnosti Eko-kom, která zajišťuje svoz odpadu pro tuzemské obce. Jak ale před dvěma lety zjistila Česká televize, společnost roky vydávala zavádějící údaje.
Právě v tom by mělo zálohování výrazně pomoct, tedy dostat co největší množství využitelného materiálu zpět do oběhu. Tím by se měla snížit uhlíková stopa i energetická spotřeba. Jak ale Českému rozhlasu řekl Vladimír Kočí, recyklace PET není nekonečná.
„Zatím jsme neviděli skutečně dlouhodobě opakovaně recyklovaný materiál v oblasti PET. Vždycky se tam přidává část primárního PET, aby to mělo odpovídající technické vlastnosti. Z tohoto pohledu to nepůjde jako perpetuum mobile stále dokola, tak to nejde,“ uvedl profesor.
Záloha bude okolo čtyř korun
V současné době funguje zálohování ve 13 zemích Evropské unie, nováčkem je od loňského roku Slovensko. Velmi často je dáváno za příklad Německo, kde zálohování funguje již dvě desítky let. Němci praktikují dva způsoby zálohování. V prvním případě se jedná o lahve na opakované použití podobně jako skleněné lahve, v druhé variantě se materiál ihned dostává na recyklaci. V Česku se bude jednat pouze o druhý uvedený způsob – PET lahev se jednou použije, následně rozemele a vytvoří se další produkt.
Po zavedení zálohování by PET lahve neměly končit ve žlutých kontejnerech, nýbrž je lidé budou odevzdávat do sběrných automatů v obchodech. Povinnost výkupu zálohovaných lahví budou mít prodejny a benzinové stanice s plochou přesahující 50 metrů čtverečních.
Výše zálohy by se měla pohybovat okolo 4 až 5 Kč a týkat se bude všech nápojových PET lahví a plechovek od 0,1 litru do tří litrů, které obsahovaly nealkoholické nápoje a nápoje s objemem alkoholu do 15 procent. Výjimkou budou mléčné výrobky, kterých se zálohování týkat nebude vůbec. Petky by měly být odevzdány nesešlapané a s původní etiketou obsahující kód pro další třídění. Celkem by mělo v republice vzniknout okolo 11 tisíc sběrných míst.
Aktuálně probíhají pilotní projekty zálohování ve spolupráci s některými pobočkami obchodních řetězců Lidl a Kaufland. Přestože zákazníci za obaly zatím nedostanou zpět finanční obnos, odměnu za vrácení si mohou vybrat v podobě slevy na vybrané produkty.
Vědci pracují na nových technologiích recyklace
Zálohování se však netýká většiny plastového odpadu. Ostatní plasty, jako je HDPE, LDPE, PVC a PP, jsou potenciálně recyklovatelné, jenže pouze za předpokladu dostupných technologií a poptávky po recyklátu. Mohou se dál mechanicky třídit a následně recyklovat, nebo recyklovat chemicky. Jedním ze způsobů je produkovat z odpadních plastů olej obsahující směs uhlovodíků, ze kterého by šlo zpětně získávat ethylen nebo propylen na výrobu nových plastů.
Jak uvedl Michael Pohořelý, vedoucí Ústavu energetiky VŠCHT a předseda České asociace pro pyrolýzu a zplyňování, technologie ještě není na dostatečné úrovni. „Záleží na tom, jestli rafinérsko-petrochemický průmysl bude opravdu schopný recyklovaný materiál přijímat jako jednu ze vstupních komodit. A to bude primárně záležet na kvalitě vstupní suroviny a legislativě. Zájem rafinérsko-petrochemických koncernů je silný,“ tvrdí docent.
Další linií boje proti plastovému odpadu je omezování jeho vzniku. Ať už na úrovni zákona o omezování jednorázových plastů, přizpůsobení designu produktů, přechodu na biologicky rozložitelné materiály nebo změnám spotřebitelského chování na úrovni jedince.
Martina Nová
Autorka je absolventka Ústavu technologie vody a prostředí na VŠCHT. Momentálně pracuje v Centrální laboratoři emisí ČHMÚ. Její zálibou je popularizace environmentální tématiky veřejnosti.
