Ve skládkování se točí miliardy. Velkým hráčům zbývá osm let, aby na něm vydělali co nejvíc

Skládkování je sice nejšpinavější, ale zároveň nejlevnější způsob, jak se zbavit odpadu. Pro čtveřici velkých hráčů, kteří dominují tuzemskému trhu, je to dobrý a stálý byznys s tržbami v řádu miliard korun. Proto dlouho odolávali evropskému tlaku na jeho omezení. To se ale blíží.

Hlavní možností, jak nyní na skládkách vydělat co nejvíc, je jejich rozšiřování. Ne všem obcím, v jejichž katastru se „odpadové kopce“ nacházejí, se to však líbí.

Zatímco ve vyspělých evropských zemích se na skládky dostává pár procent komunálního odpadu, v tuzemsku na ně míří každoročně zhruba polovina.  V roce 2020 české domácnosti vyprodukovaly tohoto odpadu 5,7 milionu tun. Za svoz a odstranění odpadu z černých popelnic platí přes šest tisíc tuzemských obcí ročně dohromady zhruba šest miliard korun.

Podle platného zákona se má skládkování výrazně omezit v roce 2030, kdy by se mělo týkat už jen deseti procent komunálního odpadu. Původně, podle předchozího zákona, se tak mělo stát již v roce 2024. Zákon platný od roku 2021 zároveň stanovuje povinnost sbírat z obcí v roce 2025 odděleně šedesát procent komunálních odpadů a v roce 2035 sedmdesát procent odpadů.

„Očekáváme, že po přijetí nové legislativy budou vznikat nová zařízení na využití odpadů a kolem roku 2024 by mohlo dojít k výraznějšímu odklonu od skládkování recyklovatelných a využitelných odpadů,“ říká mluvčí ministerstva životního prostředí Dominika Pospíšilová.

Přísun odpadků znamená přísun peněz

Svozové firmy odpad buď dopraví na skládku, kterou často samy provozují, nebo do spalovny. Průměrná cena za skládkování tuny odpadu činila v roce 2020 1175 korun. Zařízení pro energetické využití odpadu neboli spalovny bývají většinou o něco dražší, v minulých letech ale musely ceny držet při zemi, aby konkurovaly všudypřítomnému skládkování. V malešické spalovně se platilo kolem 1400 až 1500 za tunu, v zařízení u Plzně 1100 korun. Nyní ale experti očekávají, že s tím, jak rostou skládkovací poplatky a mizí pomalu skládkovací kapacity, se budou tlačit nahoru i ceny za spálení odpadu.

Čtěte také Skládky se plní a spalovny to hned nezachrání. Zbavit se odpadu bude dražší

Pro obce a jejich občany cenu za spálení prodražují i náklady na dopravu. „Dnes mají auta ve svozové oblasti skládku do dvaceti až pětadvaceti kilometrů. Do spaloven se vozí většinou odpad z větších území ze vzdáleností padesát až sto kilometrů. Odpad se musí přeložit do kapacitních souprav, aby byla přeprava efektivní, a to stojí peníze,“ popisuje Martina Vrbová, konzultantka v odpadovém hospodářství.

Lidé z byznysu se shodují, že skládkování zajišťovalo firmám během uplynulých třiceti let velmi slušné a stálé příjmy. Z peněz, které odpadová společnost získala za likvidaci odpadu, musela pouze odvést rekultivační poplatek a poplatek za ukládání odpadů na skládku. Do roku 2020 šlo u komunálních odpadů o 500 korun na tunu u komunálních odpadů. U nebezpečných odpadů byl poplatek výrazně vyšší (6200 korun za tunu), ty ale mohou přijímat jen některé skládky. Od roku 2021 jsou s novým zákonem o odpadech poplatky i jejich dělení odlišné.

Do fondu na rekultivaci skládky, tedy na zajištění údržby skládky po jejím uzavření, odváděla firma provozující skládku u komunálních odpadů sto korun za tunu. Od loňska platí poplatek vyšší, ve výši 145 korun.

„Vše nad šest set korun, bylo do konce roku 2020 příjmem skládkovací firmy. Cena za skládkování přitom v průměru byla 1100 korun za tunu,“ popisuje dlouholetý manažer z oboru, který si nepřál zveřejnit své jméno.

Z uvedeného rozdílu musela firma zaplatit zaměstnance na váze, což mohlo podle něj dělat odhadem sto korun na tunu odpadků (auto je nutné vážit při příjezdu i odjezdu). Platit je třeba také auta, řidiče, benzín, údržbu aut a kompaktor na skládce. A do nákladů se rozpočítává i vybudování skládky, protože jde o „stavbu“, která má předepsaná pravidla, a případně pronájem pozemku, pokud ho firma nevlastní.

„Marže ve finále nebyla tak velká, ale šlo o jistý a pravidelný příjem. Ke skládkám totiž kromě spaloven nebyla alternativa,“ upozorňuje manažer.

• 

Silná čtyřka

Lukrativnímu byznysu skládkování v tuzemsku dominují čtyři silné odpadové skupiny. FCC, Marius Pedersen a Suez sem přišly ze zahraničí, čtvrtá AVE má českého majitele. Další skládky provozují samy obce či obecní společnosti, ty však mají z hlediska celého trhu menší podíl.

Každá z velkých odpadových skupin zahrnuje mnoho firem blízce či více vzdáleně souvisejících s nakládáním s odpady. Některé provozují skládku, třídící linku, sběrné dvory, další zajišťují svoz odpadů či úklid měst a recyklaci.

Pod dánskou Marius Pedersen spadá v tuzemsku 28 firem od hlavní akciové společnosti Marius Pedersen po regionální podniky, jako je Skládka Tušimice, Moravská skládková společnost či Ipodec Čisté Město. „Akciovka“ Marius Pedersen měla předloni tržby 3,4 miliardy korun a zisk po zdanění 469 milionů. Další firmy ve skupině jsou menší, například Skládka Tušimice předloni utržila 28,7 milionu korun, z čehož skládkování představovalo 27 milionů, a zisk dosáhl pěti milionů korun.

Španělská skupina FCC má jedenáct skládek, z toho dvě jsou mimo provoz. Podle výroční zprávy za rok 2020 jí v Česku patří devatenáct firem. Zřejmě největší z nich je FCC Česká republika, pod níž spadají skládky Ďáblice, Březová a Řepiště, sběrné dvory, zařízení na lisování a balení odpadů, třídící linky. Tuzemská FCC předloni utržila 3,7 miliardy korun a zisk po zdanění činil 32 milionů. Koncem loňského roku se sloučila s FCC Uhy, provozovatelem skládky v okrese Kladno.

Další z obrů, společnost AVE, patří do skupiny EP Industries miliardáře Daniela Křetínského. Čtvrtinu v této odpadové společnosti drží Kaprain Industrial Holding Karla Pražáka, bývalého manažera a blízkého spolupracovníka zesnulého majitele PPF Petra Kellnera. AVE v Česku provozuje osm skládek, převážně ve Středočeském kraji. Tržby z odpadového hospodářství v roce 2020 dosáhly 2,1 miliardy korun.

Poslední z velké odpadové čtyřky je francouzský Suez, který se zaměřuje hlavně na odpad z firem a průmyslových provozů. Kromě šesti skládek, kompostáren, třídiček a recyklačních linek provozuje i zařízení na energetické využití odpadu v Ostravě. Koncem loňského roku se Suez na nadnárodní úrovni spojil s francouzskou Veolií do jednoho koncernu. Předloni měl Suez tržby téměř dvě miliardy korun a zisk sedm milionů.

Posvěcená hora

Protože současných zhruba 140 tuzemských skládek se zaplňuje a nové se nepovolují, snaží se firmy o jejich rozšíření. Jen za posledního půl roku se v systému EIA (Posuzování vlivů na životní prostředí) objevilo patnáct žádostí o zvětšení kapacity. Většinu úředníci schválili, u pár si vyžádali doplnění dokumentů.

Už několikrát procesem rozšíření prošla například skládka u Nasavrk v Pardubickém kraji, rozšiřovat se má skládka v Mutěnicích na jižní Moravě. Osmou etapu plánuje i společnost Depos Horní Suchá u své skládky u Karviné. „Důvodem záměru je snaha o řešení situace, kdy se stávající skládka začíná zaplňovat a okolo roku 2023 by vznikl problém s odstraňováním odpadů na daném území. V okolí se nenachází žádná jiná vhodná lokalita či skládka, která by zajistila ukládání komunálního odpadu v dané svozové oblasti,“ píše se v odůvodnění o rozšíření skládky u Karviné.

Glejt na rozšíření skládky u Nasavrk AVE získala i přes odpor místních a spolku Čisté Nasavrcko. Tamní zhruba sedmdesát metrů vysoký kopec odpadu se nyní tyčí do výšky 545 metrů nad mořem a podle zpráv ze schvalovací dokumentace převyšuje některé okolní kopce a přírodní dominanty. Nyní se jedná už o šesté etapě rozšíření. Námitky naopak vznesla Česká inspekce životního prostředí, experti z ochrany lesa a místní spolek Čisté Nasavrcko.

„Při předchozím procesu rozšíření před zhruba deseti lety jsme byli tehdejšími představiteli AVE ujišťováni, že pátá etapa rozšiřování skládky je zaručeně poslední. V době tehdejšího projednávání rozšiřování skládky jsme byli opakovaně ignorováni, byl na nás vytvářen tlak i anonymními dopisy zasílanými nám či našim zaměstnavatelům nebo jsme byli verbálně napadáni při obhlídkách okolí skládky,“ popisuje Ondřej Nekvapil ze spolku Čisté Nasavrcko. Schvalování posledního rozšíření podle něj proběhlo velmi formálně a jejich připomínky nikdo nevzal v potaz.

Starosta Nasavrk Milan Chvojka popisuje situaci smířlivěji. „Zbývají necelé dva roky životnosti skládky, probíhají jednání o jejím možném rozšíření. V současné době zde není jiná adekvátní alternativa likvidace, případně využití odpadů,“ uvádí. Poplatky, které obec za skládku za humny inkasuje, podle něj v posledních letech mírně stoupají, ze čtrnácti milionů v roce 2016 na zhruba sedmnáct milionů loni.

• 

• 

 Sesedla se, tak přivezte další odpad

Někde se obyvatelům podařilo rozšíření zablokovat. Příkladem je největší skládka v zemi provozovaná na severním okraji Prahy v Ďáblicích skupinou FCC. „Zatímco založení skládky bylo na poměrně bezpečném podloží nepropustných jílů, pak ji postupně protahovali do kopce, na horizont a dále do prostupných písků a nikoho to nezajímalo. Argumenty jsou, že když už to tady je, tak to může pokračovat dál,“ uvádí starosta Ďáblic Miloš Růžička s tím, že jako městská část jsou připraveni podporovat projekty spojené s moderním nakládáním odpadu.

Poslední pokus o rozšíření ďáblické skládky v roce 2018 mířil do výšky. „Sice už šlo o zakonzervovaný kopec, ale odpad se sesedl, tak proč bychom tam dalších několik metrů nenasypali,“ přibližuje starosta tehdejší uvažování provozovatele skládky. Zatím se obci podařilo navýšení i jiným způsobům rozšíření zablokovat. Jak ale Růžička dodává, není jisté, že u toho zůstane: „Změny územního plánu jsou možné pořád, je to jen otázka budoucích pravidel a politického uspořádání.“

Podobně chce FCC využít sesednutí skládky ve středočeských Úholičkách, které leží nedaleko ruzyňského letiště. Záměr z roku 2020 mluví o „dotvarování“ kopce o deset metrů, o které si rekultivovaná skládka sedla. Vzniklo tak místo pro zhruba 540 tisíc tun odpadků.

„Cílem záměru je prodloužení životnosti skládky navýšením její kapacity za stávajících provozních podmínek a zajištění funkčnosti zařízení i po roce 2024 pro odpady, které nebude možno využívat materiálově ani energeticky, a jediným možným způsobem likvidace těchto odpadů bude skládkování. Navýšená kapacita skládky při zachování současné kubatury návozu vystačí cca na tři roky ukládání odpadu,“ stojí v záměru rozšíření, který krajský úřad schválil.

O „modernizaci Centra komplexního nakládání s odpady“ usiluje společnost AVE i v Benátkách nad Jizerou. Jak vyplývá ze zpracovaného záměru, modernizace zahrnuje kromě nové a automatizované třídící linky a drtiče k výrobě paliva z odpadů i rozšíření skládky.

„Záměr počítá s vybudováním nových ploch pro případné využívání odpadů, a to jak kategorie ostatní, tak kategorie nebezpečný. Součástí je i prodloužení doby provozování stávající skládky, a to vybudováním nových etap na pozemcích provozovatele skládky či města Benátky nad Jizerou a navýšením maximální kóty skládky,“ uvádí se v dokumentech s tím, že vše má být v souladu s cirkulární ekonomikou a oběhovým hospodářstvím. Rozšíření zahrnuje i zábor kusu lesa.

Článek je součástí série věnované skládkovému byznysu v České republice, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky. K tématu Špinavé miliardy připravujeme další texty.