Emise skleníkových plynů je možné transportovat pod mořské dno, kde se promění v kámen. Nesmysl? Nikoliv. Na výzkumu již pracují experti z Kanady.
Vědci z celého světa bojují s dopady klimatických změn a pracují na technologiích, které pomáhají globální výzvu řešit. Vědecké poznatky dnes pomáhají s odklonem od fosilních paliv a redukcí emisí skleníkových plynů. V poslední době se nicméně ukazuje, že samotné omezování produkce uhlíku nemusí být dostatečné a ve výzkumu jdou experti ještě dál. Vědci dnes usilují mimo jiné o to, aby odstranili „přebytečný“ oxid uhličitý přímo z atmosféry.
Až futuristicky působí výzkum vědců, kteří usilují o trvalé geologické uskladnění oxidu uhličitého na mořském dnu. K tomu je zapotřebí uhlík v atmosféře zachytit a následně ho transportovat do hlubin. Gró výzkumu přitom tkví přeměně oxidu z plynného skupenství do pevného.
Právě pod povrchem by se měly v krátkém čase skleníkové plyny přeměnit v kameny, a to díky jejich chemické reakci s čedičem. V budoucnosti by tak mohla být část mořského dna pokryta uhlíkovou, uměle vytvořenou, horninou. Odstraněním uhlíku z atmosféry a jeho uložením na mořském dnu, by se tak zásadně zmírnily dopady klimatické změny na planetu.
Projekt Solid Carbon odstartoval v roce 2017 a má stát na již známých technologiích, které však budou propojeny do jednoho komplexního systému. Platformy plující v oceánských vodách by měly zachytávat uhlík přímo ze vzduchu a vtláčet ho prostřednictvím vrtů pod mořské dno. Systém by přitom měl být poháněn energií z obnovitelných zdrojů.
Za výzkumem uhlíku přeměněného v horninu stojí kanadská organizace Ocean Networks Canada, jejímž ředitelem je Benoît Pirenne z Britské Kolumbie. Ten společně s dalšími vědci vystoupil na mezinárodní konferenci o výzkumných infrastrukturách ICRI, která se v říjnu konala v Brně.
Vědecká spolupráce jako hnací motor dalšího výzkumu
Právě vědecká mezinárodní spolupráce je stěžejním prvkem dnešního výzkumu. „Devadesát devět procent našich dat jsou dostupná v podstatě ihned pro kohokoli na světě,“ zmínil Pirenne. Jeho organizace spravuje více než devět tisíc sensorů po celé Kanadě, které sledují dění na dně oceánů, pod jejich hladinou, ale i na břehu.
Sdílení dat je součástí širší strategie, kterou lidstvo může řešit dnešní krize. Prvním pilířem je výzkum v terénu, který přináší přesná data. Ta jsou pak analyzována v rámci druhého pilíře, kdy vědci zkoumají, jaký užitek společnosti mohou data přinést. Součástí třetího pilíře je pak analýza dat z pohledu celé planety a boje proti změně klimatu.
Podobně k práci s daty přistupuje i Finský institut přírodních zdrojů. „Neměli bychom nikdy zapomínat na naši hlavní úlohu. Tou je propojování vědecké komunity s komunitou těch, kteří jejich technologie využívají,“ upozornila na konferenci místopředsedkyně institutu Sanna Sorvari Sundetová.
Skrze sdílení získaných informací z výzkumů vědci nyní usilují o globální systém sledování uhlíkové stopy. Ten mohou používat například signatáři Pařížské smlouvy a sledovat tak, zda země plní zadané cíle. Jejich využití ale může pomoci i krátkodobějším cílům, například při řešení aktuálních krizí, které vyžadují rychle jednání. Právě v těchto situacích mohou být data vědců stěžejní.
Za posledních deset let se rychlost předávání informací zrychlila závratným způsobem.
Když v roce 2010 paralyzovala Evropu erupce islandské sopky, zpracovat data vědcům trvalo řadu dnů. Když ovšem letos v září došlo k úniku plynu z plynovodu Nord Stream, vědci byli schopni data zpracovat během půl dne, a to právě díky tomu, že data byla volně přístupná odborné veřejnosti v podstatě v reálném čase. Díky tomu mohli vědci rychle přijít s predikcemi ukazujícími, jaké může mít únik environmentální dopady. V rámci několika desítek hodin tak předpověděli, že uniklé látky budou proudit přes Norsko a Švédsko až k Arktidě.
Jak tedy upozornila i Sorvariová Sundetová, která je mimo jiné členkou environmentální pracovní skupiny Evropského strategického fóra pro výzkumné infrastruktury (ESFRI), globální systém sdílení vědeckých poznatků je nezbytný. Jedině tak může lidstvo čelit dalším přírodním výzvám, jako jsou vulkanické erupce na Islandu, pandemie covid-19 nebo právě nedávný únik plynu z plynovodu Nord Stream.
Článek byl publikován na webu Euractiv.cz a je součástí Special reportu: Výzkumné infrastruktury jako klíčový hráč při řešení globálních výzev
Kateřina Horáková
Kateřina je redaktorkou českého zpravodajského portálu EurActiv.cz sledujícího dění v Evropské unii. EurActiv poskytuje soubor aktuálních článků a analýz z různých oblastí evropské politiky v českých souvislostech. EurActiv.cz je česká verze bruselského serveru www.EurActiv.com.
