Otázka, jak snížit uhlíkovou stopu dnes zaměstnává v menší či větší míře firmy po celém světě. Jednotlivé země či Evropská unie si sice dávají klimatické cíle, ale jejich plnění je poté z významné části závislé na firmách, které se na emisích skleníkových plynů v různé míře podílejí.
Počítání uhlíkové stopy paradoxně úspěšně zpopularizoval britský petrolejářský gigant British Petroleum. Ten v roce 2004 odhalil uhlíkovou kalkulačku, kde si kdokoliv mohl spočítat, kolik emisí vytvořil třeba jízdou autem do práce nebo nákupem steaků k obědu.
Od té doby se uhlíková kalkulačka stala rozšířeným nástrojem. A to jak pro jednotlivce, kteří se chtějí chovat zodpovědněji a zjistit si, jaké jejich chování plodí nejvíce skleníkových plynů. A samozřejmě i pro firmy, na nichž leží hlavní břemeno snižování emisí, kde je výpočet uhlíkové stopy daleko sofistikovanější a propracovanější.
Uhlíková stopa je dnes všeobecně používaným užitečným měřítkem, jak se daná firma vyrovnává s klimatickými závazky. Jednoduše proto, že bez měřitelných dat nelze zlepšení dosáhnout. A zároveň je to poměrně srozumitelný nástroj, který každému jednotlivci dokáže na jeho konkrétní životní situaci přiblížit, jak složitá a často neintuitivní problematika produkce a měření emisí skleníkových plynů je.
Evropské klima cíle
V rámci mezinárodního práva a mezinárodních klimatických úmluv se členské státy OSN před lety dohodly na víceméně jednotném systému měření, monitorování a vykazování produkovaných emisí. Ten je důležitým pilířem mezinárodního systému a důvěry, kterou jednotlivé státy vkládají do řešení klimatické změny.
Konkrétně Evropská unie se zavázala být do roku 2050 klimaticky neutrální, což znamená, že emise, které v daný rok do atmosféry vypustí, zase nějakým způsobem odstraní. Proto byl v roce 2020 v reakci na přelomovou Pařížskou klimatickou dohodu z r. 2015 schválen členskými zeměmi EU tak zvaný Green Deal, což je komplexní obecný plán pro dekarbonizaci celého evropského hospodářství. Na něj navazuje balíček konkrétnějších opatření Fit for 55, jejichž cílem je dosáhnout snížení emisí do roku 2030 o 55 procent oproti referenčnímu roku 1990.
Co to znamená pro firmy? Ty ovlivňuje v jejich konání a motivuje „cukrem i bičem“ ve snažení snížit emise a dopady na životní prostředí právě zmíněný balíček Fit for 55 a systém emisních povolenek (těm se budeme podrobně věnovat v dalším textu). Zjednodušeně řečeno jde ale o to, že firmy nesou náklady emisí, které produkují, a to je tlačí k zavádění čistých technologií.
Mimo systém emisních povolenek zatím stojí obory jako stavebnictví, doprava, zemědělství či odpadové hospodářství. Tady nesou zodpovědnost jednotlivé státy v rámci tak zvané Effort sharing regulation. Cíle jsou pro jednotlivé státy různé, ale celkově by mělo do roku 2030 dojít ke snížení emisí v těchto oblastech o 40 procent.
Měříme a reportujeme
Kromě zmíněných kroků na legislativní úrovni a emisních povolenek jsou firmy motivovány k odpovědnějšímu chování i skrze své banky či dodavatelské řetězce. Na banky se už od letošního roku vztahuje povinnost zveřejňovat podíl svého zeleného portfolia. Zpravidla velké korporace, kterých se už nyní týká reportovací povinnost podle směrnice NFRD (dosud platná směrnice, která bude nahrazena novou směrnicí CSRD o nefinančním reportingu) tlačí do měření a vylepšování nefinančních dat své dodavatele.
Pouhá publikace nefinančního reportu ale klimatickou změnu nezabrzdí. Firmy by měly buď samy nebo s pomocí konzultanta či poradenské společnosti zmapovat svou situaci, zjistit, odkud pramení jejich největší dopad na životní prostředí, kde vznikají největší emise, kde mají hlavní nedostatky a ty se snažit řešit. Výsledkem by měla být analýza a posléze strategie s vytyčením cílů, kterých chce společnost dosáhnout.
Zjednodušeně řečeno, udržitelnost a podnikání podle principů ESG neznamená, že firma vysází stromy anebo začne recyklovat odpady z kanceláře, případně si na střechu dá včelí úl. ESG kritéria jsou komplexní, dotýkají se oblasti životního prostředí, sociální sféry a řízení podniku. Jde o desítky standardů v každé kategorii.
Zároveň by si firmy měla v rámci zpracované analýzy zjistit, jak ji samotnou a její byznys ohrožuje klimatická změna a jak se na tato rizika připravit. Zatímco v případě zemědělců čelícím suchu, povodním a obecně extrémním výkyvům počasí jde o jasnou souvislost, v jiných oblastech není dopad klimatické změny tak zřejmý. Vyplatí se jej ale mít zmapovaný a byznys tomu do budoucna přizpůsobit.
Partnerem speciálu Jak na emise je společnost CO2IN.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
