Vláda po dlouhém otálení přijala rozšíření systému emisních povolenek, ale jen částečně. Celkovým přijetím bychom se vyhnuli možné pokutě, to bude ale zřejmě úkolem příštího kabinetu.
Poslanci minulý pátek projednali ve třetím čtení pozměňovací návrh k novele zákona o emisním obchodování, jehož součástí je rozšíření povolenek (plateb) za emise skleníkových plynů do sektoru fosilního lokálního vytápění a silniční dopravy. Poslanci schválili zatím jen povinnost pro dodavatele fosilních paliv sledovat a vykazovat svá množství emisí.
Celou směrnici včetně obchodování nových povolenek měla vláda přenést do národní legislativy již v červnu tohoto roku, zdá se ale, že nepopulární opatření nechá až té příští. Zapomíná přitom na výhody směrnice a možné sankce, které hrozí při nepřijetí.
Strašák, kterého není třeba se bát
Emission Trading System 2 je nová část systému obchodování s emisními povolenkami, která navazuje na emisní obchodování pro velké továrny, teplárny a elektrárny na uhlí či zemní plyn, jež neslo označení ETS 1. V systému emisního obchodování platí znečišťovatelé za emise skleníkových plynů z jejich činnosti nákupem takzvaných emisních povolenek. Tento mechanismus je navržen tak, aby do ceny fosilních paliv započítal škody, které jejich spalování způsobuje, a motivoval k přechodu na nízkoemisní a obnovitelné zdroje energie.
Nová fáze ETS 2 má rozšířit emisní povolenky na silniční dopravu a lokální vytápění budov, což jsou oblasti s velkým potenciálem pro snížení emisí. Od roku 2027 má systém začít platit pro celou Evropskou unii.
Výnosy z prodaných povolenek z Česka nezmizí. Naopak, stát má být čistým příjemcem výnosů z jejich obchodování a tyto výnosy musí použít na klimatická opatření a investice. Povolenky tak budou důležitým zdrojem financí, které potřebujeme na energetickou transformaci, modernizaci vytápění nebo například zlepšení veřejné dopravy.
Součástí ETS 2 je finanční i strukturální podpora nejzranitelnějších domácností, které nemají přístup k financím. Tu lze využít například na dotace podporující modernizaci vytápění nebo pořízení ekologičtějšího auta, a to v rámci Sociálního klimatického fondu. Celkově tedy ETS 1 a ETS 2 představují krok směrem k udržitelnosti, ekologické odpovědnosti a ekonomické stabilitě, a proto bychom se k nim měli stavět jako k příležitosti, nikoli jako k hrozbě.
Sociální problémy již máme, klimatická opatření mohou přinést řešení
Vláda přijetí legislativy pro zavedení systému v Česku dlouho odkládala a i teď přijala jen půlku. Přitom pokud novela k ETS 2 nebude včas a v celém znění zanesena do české legislativy, hrozí pokuty či oddálení přístupu ke zdrojům financování ze zmíněného Sociálního klimatického fondu. EU již zahájila s Českem řízení o porušení předpisů (tzv. infringement) kvůli chybějícímu Národnímu energeticko-klimatickém plánu, nyní řízení započalo i kvůli nepřijetí ETS 2. Mnohé další země Unie jsou ve stejné situaci a s přijetím povolenek pro domácnosti otálejí.
V médiích se často setkáváme se zkratkovitým spojováním klimatických opatření se zdražováním a rostoucí energetickou a dopravní chudobou. Právě klimatické politiky, včetně ETS 2, ale mohou představovat efektivní nástroj k řešení současných sociálních problémů, vláda se ale musí této příležitosti chopit. Naopak její nečinnost a odkládání řešení může sociální nerovnosti ještě více prohloubit. Klimatické politiky mají kromě řešení samotné klimatické krize potenciál přinést investice, nové pracovní příležitosti a snížení nákladů pro domácnosti.
Ačkoli zavedení emisních povolenek může mírně zvýšit ceny energií a pohonných hmot, je důležité si uvědomit, že dopravní a energetická chudoba v Česku existují už dlouho. Tyto problémy se výrazně prohloubily během energetické krize, která vypukla po začátku ruské války na Ukrajině. Hlavním viníkem byly vysoké ceny plynu, nikoli emisní povolenky.
V současnosti čelí v tuzemsku dopravní chudobě 3 % domácností a energetické chudobě 2,7 % domácností. Zavedení ETS 2 a doprovázející Sociální klimatický fond mají potenciál přinést systematickou podporu ohroženým domácnostem. Je možné jimi financovat podporu pro nízkopříjmové domácnosti tak, aby se zbavily vysoké energetické náročnosti a závislosti na cenově nevyzpytatelných fosilních palivech. Výnosy ale musejí být skutečně investovány do programů, které pomohou transformovat hospodaření domácností s energií, dopravní obslužnost a elektrifikovanou veřejnou dopravu. Toto rozhodnutí má v rukou vláda.
Cena za nicnedělání
Jaká je naopak cena nečinnosti? Evropa se v současnosti potýká s bezprecedentním oteplováním, přičemž letošní léto bylo nejteplejší od začátku měření. V Česku je oteplení dvakrát rychlejší než světový průměr. Extrémní povodně, jako byly ty zářijové, budou podle vědců bez snižování emisí dvakrát častější a až o 7 % intenzivnější. To jsou alarmující čísla.
Právě klimatická opatření nám mohou pomoci tyto hrozby zmírňovat a připravovat společnost na jejich dopady. Byť jsou finančně nákladná, výhody z jejich zavedení a následující výnosy tuto investici výrazně převyšují. Ambiciózní dekarbonizační plány v souladu s cílem 1,5 °C by Evropské unii díky rozvoji nových ekonomických odvětví a modernizaci mohly již do roku 2030 přinést nejméně bilion eur.
Pro Česko by vedlejší přínosy rychlého snižování emisí činily do roku 2030 přibližně 439 miliard korun, tj. 6,8 % HDP. Klimatická opatření mohou také přinést nárůst nových pracovních příležitosti až o 2,5 procenta, a zvýšit tak zaměstnanost ve srovnání s nečinností. Nečinnost by naopak stála až čtyřikrát více a odnesly by ji právě ty nejohroženější skupiny obyvatel, o kterých se zatím ve vyšší politice v souvislosti s jejich potřebami mluví stále málo.
Za přispění autorů factsheetu, který byl vypracován v rámci workshopu pro média.
Marta Janko (Greenpeace Česká republika)
