Vylévat splašky na pole je nejsnazší. Čistírny tlačí na ministerstvo, aby to mohly dělat co nejdéle

Čistírny odpadních vod v Česku doposud většinu kalů, které vznikají z tekutého odpadu domácností, vylévaly na pole. Vycházelo to nejlevněji. Zvýšené nároky na jejich čistění mají tento byznys výnosný pro zemědělce postupně zarazit.

Za likvidaci tuny kalů dnes zaplatí čistírna odpadních vod, kterých v tuzemsku podle Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) fungují více než tři tisíce, něco v rozmezí od dvě stě do tisíce korun. Kaly odebírají zemědělci, kompostárny, skládky či spalovny a čistírny jim za to platí. V lednu příštího roku však mají začít platit přísnější limity, takže na pole by se měly dostat jen hygienizované kaly.

I díky dotacím z Evropské unie mohou šanci dostat modernější technologie a postupy. Mnohé čistírny by ale nejraději současný stav zachovaly a bojují o další odklad, nebo alespoň zmírnění limitů klíčové vyhlášky. Více než tři čtvrtiny z 200 tisíc tun kalů zachycených čistírnami přitom v loňském roce skončilo v kompostu či na polích.

Na přísnější nároky, spočívající v odstranění většiny patogenních mikroorganismů, se čistírny dávno mohly podle ministerstva životního prostředí dostatečně připravit. „V zájmu dosažení minimalizace zdravotních rizik byl stanoven mikrobiologický limit. Nicméně s ohledem na fakt, že většina čistíren nestihla vybudovat potřebné hygienizační technologie, bylo přechodné období již dvakrát prodlouženo, a to až do konce roku 2022. Požadavky ve vyhlášce č. 273/2021 Sb. nejsou tedy ničím novým, na co by měli provozovatelé čistíren odpadních vod málo času,“ tvrdí mluvčí ministerstva Ondřej Charvát. Navíc je podle něj nutné se zabývat i novými látkami, které se v kalech objevují, jako jsou hormonální látky či léčiva.

Nejsme připraveni, tvrdí majitelé čistíren

Předseda představenstva SOVAK ČR Miloslav Vostrý přesto uvádí, že většina provozů není na vyšší nároky připravena. „Snažíme se ještě vyhlášku pozměnit, protože by to mělo krutý dopad do stočného. Jakmile začnete kaly sušit, vždy budou náklady vyšší než úspory,“ upozorňuje Vostrý s tím, že jednoduché řešení pro všechny neexistuje.

Ředitel a člen představenstva SOVAK Vilém Žák uvádí, že investice do „kalové koncovky“ se může pohybovat v řádu desítek až stovek milionů korun. Z kapacitních i ekonomických důvodů se tak vyplatí jen u stovky větších čistíren. Žádný vodohospodář prý podle Žáka nechce dělat nic, co by v konečném důsledku zhoršilo stav podzemních nebo povrchových vod.

„Na zemědělskou půdu by měly být aplikovány jen ty nejkvalitnější kaly. Legislativu z tohoto pohledu určitě nevnímáme jako nutné zlo. Měla by však být vždy odborně vyargumentovaná a měla by platit pro všechny stejně,“ dodává Žák.

Výhřevnost jako hnědé uhlí

S prodlevami naopak nesouhlasí ředitel Vodárenské společnosti Táborsko Lubor Tomanec. Současná situace v nakládání s kaly podle něj není dlouhodobě udržitelná. V Táboře se proto chystají vynaložit 250 milionů korun na sušárnu s pyrolyzérem. Ten dokáže při teplotě kolem 600 °C kaly hygienizovat i zbavit všech dalších problematických látek, jako jsou farmaka či mikroplasty.

„Z pohledu Evropské legislativy jsme hodně pozadu. Skládkování jakéhokoliv druhu odpadu je v současnosti velmi krátkozraké řešení a aplikace kalu do zemědělství musí mít jasně definovaná pravidla. Navíc se veřejnost mylně domnívá, že zemědělství je schopno prospěšně absorbovat značnou část produkce kalů. Odborné studie však prokazují, že z celkové produkce zhruba sto tisíc tun odvodněného kalu, vzniklého ročně v České republice, lze za současných podmínek uplatnit zhruba 20 až 30 procent. Zbylá část by se měla transformovat, ať již do podoby energetické suroviny nebo do podoby pomocné půdní látky,“ říká Tomanec. Pyrolyzér, který se chystají v Táboře pořídit, proměňuje kal v produkt „karbochar“, který obsahuje například cenný fosfor. Zároveň má podle něj usušený kal podobnou výhřevnost jako hnědé uhlí.

Pyrolýza navíc řeší i další, možná ještě závažnější problém. „V kalech je teď spousta látek, které v nich předtím nebyly. Jsou v nich mikropolutanty, mikroplasty, drogy, hormony a další škodlivé látky. Hlavním problémem jsou léky – například kvůli resistenci na antibiotika, která se vytváří v populaci. Z výzkumu České zemědělské univerzity v Praze vyplývá, že z devadesáti zkoumaných škodlivých látek se v kalech našly všechny,“ říká Jaroslav Fuka, oblastní ředitel HST Hydrosystémy, který byl u startu českého pilotního pyrolyzéru v ČOV Trutnov.

Sušení je závislé na zemním plynu

V Táboře se zatím kaly odvodňují na šnekových lisech a odvážejí jako surovina pro technické rekultivace skládek. Zhruba dvacet procent se využije v zemědělství.

Aktuálně Vodárenská společnost Táborsko dokončuje projektovou dokumentaci pro stavební povolení. Podle Tomance by jediným alternativním řešení bylo pořízení solární sušárny. Na to ale nemají dostatečně velkou plochu. Pro sušárnu s pyrolyzérem počítají s využitím dotací prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí.

V současnosti produkují dvě táborské čistírny přibližně 7 500 tun odvodněného kalu ročně. Díky zmíněné investici by linka měla zpracovávat až devět tisíc tun, takže vznikne prostor pro dovoz kalů z okolních menších čistíren. Že by projekt ovlivnil cenu stočného pro domácnosti v lokalitě, si Tomanec nemyslí.

„Investice bude hrazena z nájemného od provozovatele a to se měnit nebude. Jak tato přeměna ovlivní výši provozních nákladů, ještě není známo. Díky tomu, že se nebude odvážet 7 500 tun odpadu, ale zhruba 1 800 tun produktu, by k nárůstu dojít nemělo. Významnou roli ale bude hrát cena zemního plynu, který bude zapotřebí k vytvoření energie pro sušení,“ uvádí Tomanec.

Investice do cirkulární ekonomiky

Pilotním projektem, kde mají sušičku kalů a zároveň i jediný pyrolyzér pro kaly v Česku, je ČOV v Bohuslavicích u Trutnova. Kalová koncovka je v provozu od loňského října. Podle ředitele Vodovodů a kanalizací Trutnov Josefa Moravce před spuštěním projektu odebírala odvodněný kal z kalolisů firma Setra. V roce 2020 jí platila čistírna 520 korun za tunu bez DPH, za 2780 tun tak v Trutnově zaplatili předloni zhruba 1,5 milionu. Letos cena činí 598 korun za tunu, což je podle Moravce jedna z nejnižších cen v zemi.

„Do stočného se to přímo nepromítlo. V budoucnosti se naopak v souvislosti se zvyšováním cen za likvidaci bude jednat o stále výhodnější řešení,“ je přesvědčen Moravec. V případě Bohuslavic investice do kalové koncovky činila 58 milionů korun. Investorem byl VAK Trutnov, přičemž dotace Státního fondu životního prostředí ČR pokryla čtvrtinu ceny.

„Alternativní řešení hygienizace, jako například vápnění, jsou obecně známá, ale žádné kromě spalování neřeší likvidaci čistírenských kalů i do budoucna. Zejména vzhledem k novým známým požadavkům, jako je odstranění mikropolutantů, mikroplastů, hormonů, antibiotik či drog. A to platí i dnes po zhruba šesti letech od začátku úvah o kalové koncovce v Trutnově,“ dodává Moravec. Navíc jde podle něj o typický příklad cirkulární ekonomiky – materiál se nelikviduje, ale přemění a nově využije.

Pražské čistírně zpřísnění nevoní

S vyhláškou a souvisejícími investicemi mají problém Pražské vodovody a kanalizace (PVK), jejichž většinovým akcionářem (51 %) je francouzská společnost Veolia. Podle mluvčího PVK Tomáše Mrázka kaly z Ústřední čistírny odpadních vod v Praze splňují ty nejpřísnější limity a jsou v převážné míře využívány jako hnojivo a ukládány na zemědělskou půdu.

„Zpřísnění limitů vnímáme z našeho pohledu jako zcela neopodstatněné. Pokud by byly skutečně uvedeny do praxe, znamenalo by to řádové navýšení ceny za likvidaci kalu v kompostárnách nebo na skládkách nebezpečného odpadu samozřejmě s přímým dopadem do ceny ‚vody‘. Dalším z mnoha negativních aspektů by byla absence velmi cenného organického materiálu v zemědělství,“ je přesvědčen Mrázek. Podle údajů Českého statistického úřadu je Praha opravdu specifická, drtivá většina tamních kalů skončí na poli. V roce 2021 se jednalo o 18 tisíc ze zhruba 21 tisíc tun.

Podle resortu životního prostředí nicméně dosažení stanovených mikrobiologických limitů není pro čistírny nijak likvidační a lze ho dosáhnout například hygienizací čistým kyslíkem, anaerobní digescí či vápněním. „Další z běžně dostupných a minimálně nákladových technologií, které je možno využít pro provedení dostatečné hygienizace kalů z ČOV, je například kompostování, při kterém dochází také k odbourávání některých reziduí, například léčiv. V České republice je v regionech vybudovaná dostatečná síť a kapacita kompostáren, které je možno využít,“ namítá Charvát.

Na podporu půjde 600 milionů

Finanční podporu výstavby, modernizace či rozšiřování sítě zařízení pro nakládání s kaly z komunálních čistíren odpadních vod poskytuje ministerstvo životního prostředí, především Operační program Životního prostředí. Během současného operačního období 2014 až 2020 pomohl podle ministerstva program 33 projektům za zhruba 125 milionů korun.

Nyní ministerstvo ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí připravuje podporu pro období 2021 až 2027. Nový program mimo jiné podpoří projekty technologického dovybavení stávajících kompostáren umožňující příjem kalů z ČOV za účelem jejich následného materiálového využití a výstavbu a modernizaci zařízení na termické či termochemické zpracování kalů za účelem jejich následného využití. Celkově je na podporu těchto projektů vyčleněno zhruba 600 milionů korun.

Nejpravděpodobnější je, že ministerstvo hlavně z popudu SOVAK nejspíše pravidla zmírní. Zvažuje to jak kvůli nepřipravenosti čistíren, tak s ohledem na studii Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ), podle níž použití kalů z ČOV, jež splňují mikrobiologické limity platné do konce roku 2022, neovlivňuje kvalitu produkovaných plodin. „Na základě odborné diskuze a doplněných podkladů jsou vyhodnocována opatření a je zvažována možná změna právní úprav,“ připouští Charvát.

I když nakonec možná nedojde k takovému zpřísnění, jaké by si resort životního prostředí představoval, trendem i s ohledem na další rizikové složky v kalech budou tvrdší pravidla. Čistírny budou buď čím dál více platit za převoz a likvidaci kalů, nebo investují do stávající kalové koncovky.