Využívat energii z odpadu umí zatím v tuzemsku jen šest cementáren a čtyři spalovny komunálního odpadu. Teplárny a elektrárny na to nejsou technologicky připravené. To se má změnit. Ministerstvo životního prostředí počítá se zdvoj- až ztrojnásobením kapacit pro výrobu elektřiny a tepla z odpadu.
Cementárny a zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO), zjednodušeně spalovny komunálního odpadu, v současnosti přemění asi 12 procent zdejšího odpadu na elektrickou energii nebo teplo. Resort životního prostředí počítá s tím, že se číslo časem zvýší na 25 až 35 procent. Průměr v Evropské unii je aktuálně na 30 procentech.
„Je nutné zásadním způsobem redukovat skládkování komunálních odpadů. Podle našich prognóz, které jsme zveřejnili v loňské aktualizaci Plánu odpadového hospodářství, bude ČR potřebovat kapacity energetického využití pro komunální odpady někde na úrovni 1,6 až 1,7 milionu tun,“ říká Dominika Pospíšilová, mluvčí ministerstva životního prostředí.
Energie z odpadu se přeměňuje na teplo a elektřinu zatím jen ve zmíněných ZEVO (700 tisíc tun směsného komunálního odpadu) a pomáhá při výrobě cementu (400 tisíc tun vybraného a upraveného odpadu, převážně průmyslového). Do budoucna se počítá s tím, že odpadem budou topit také teplárny a elektrárny a vyroste více ZEVO.
Teplárny pod tlakem klimatických cílů EU musejí do roku 2030 odejít od uhlí a část z nich si jako jedno z použitelných paliv zvolí právě odpad. Předtím ale musejí investovat každá řádově až jednotky miliard do modernizace kotlů.
Cementárnám jde využívání odpadu nejlépe
Poptávka po upravených odpadech – takzvaném tuhém alternativním palivu (TAP) – nicméně stoupá už dnes. Výrobci cementu jimi ve stále větší míře nahrazují černé uhlí při výrobě slínku. „Cementárny mají zájem nahrazovat uhlí alternativními palivy z odpadu, navíc s možností určitého podílu biomasového uhlíku,“ potvrzuje Jan Gemrich, tajemník Svazu výrobců cementu, který sdružuje všech pět zdejších cementářských firem, jež provozují šest výroben.
Pro cementárny se TAP vyrábí z vysoce výhřevných odpadů z průmyslové výroby, někdy z odpadního dřeva či štěpky a také z plastů ze žlutých popelnic, které nejdou recyklovat. Vše musí být nadrcené a nesmí z technologických důvodů obsahovat některé látky, třeba chlor. Proto musí polyvinylchlorid (PVC) z odpadu pryč.
Velkých výrobců TAP je v zemi asi desítka. K největším patří Ecowaste Energy v Prachovicích na Chrudimsku (je dceřinou firmou tamní cementárny Cemex), OZO Ostrava, FCC, Marius Pedersen, Mondeco, CELIO či Rumpold.
„Cementárny byly na přelomu tisíciletí na třiceti procentech náhrady za uhlí, dnes jsou na osmdesáti. V OZO Ostrava jsme vyráběli před dvaceti lety jedenáct tisíc tun paliva TAP a dnes jsme na 25 tisících tun,“ srovnává Petr Bielan, technický náměstek společnosti OZO Ostrava, která se zabývá svozem a zpracováním odpadu.
Rekordmanem ohledně náhrady fosilních paliv odpadovou alternativou je cementárna Lafarge v Čížkovicích na Litoměřicku. „V našem palivovém mixu využíváme téměř z 95 procent tuhá alternativní paliva. Zbývajících pět procent dělá uhelný prach a plyn,“ říká ředitel Lafarge Cement Česká republika Miroslav Kratochvíl s tím, že cena fosilních paliv vystřelila raketově nahoru, což přitažlivost TAP ještě zvyšuje.
Tuzemští výrobci TAP dokážou pokrýt jen asi třetinu spotřeby cementáren, zbytek se musí dovézt ze zahraničí. Ročně se v Unii podle Bielana přeshraničně zobchoduje pět milionů tun TAP a jeho výroba roste. Cementárny by přitom dokázaly zvýšit spotřebu odpadu o deset až dvacet procent. To znamená likvidaci dalších 40 až 80 tisíc tun odpadu, převážně průmyslového.
Paliva z odpadů není dost, je o něj rvačka
Dostupnost TAP na trhu v posledním roce navíc komplikuje energetická krize, dovoz ze zahraničí klesl. „Některé země EU vývoz paliv vyráběných z odpadů omezují,“ vysvětluje Michal Stieber, výkonný ředitel podniku Recovery (dříve součást koncernu Suez), který patří do skupiny Veolia a věnuje se zpracování odpadů a recyklaci plastů. „Potýkáme se s výpadky dodávek TAP. V České republice je nedostatek výrobních kapacit, v zahraničí je problém s nedostatkem vhodného odpadu na výrobu TAP,“ říká Tereza Kejla, mluvčí cementárny Cemex.
Odpady pro energetické využití začaly být atraktivní i pro jiné obory. „Dostupnost TAP je pro nás v tomto roce složitější. Jak je nedostatek uhlí, tak nám začínají konkurovat energetické zdroje, které dříve o náš palivový mix neměly zájem,“ všímá si Kratochvíl. Podle něj o některé složky – v jeho případě dřevo a štěpku, které jeho cementárna v TAP také odebírá – více stojí teplárny nebo elektrárny.
Cementáři proto věří, že se výroba TAP v Česku rozroste. „Doufáme, že vzhledem k tomu, že velké odpadové firmy disponují přebytkem vstupních materiálů pro výrobu TAP, bude Česko za podpory ministerstva životního prostředí schopno tuto situaci vyřešit,“ uvádí Kejla. Zatím se cementáři pokoušejí zajistit si TAP sami. Dceřiná firma Cemexu Ecowaste Energy pokrývá většinu jeho spotřeby paliv z odpadů (70 procent) a hodlá produkci navýšit, o zajištění vlastních zdrojů se snaží i Lafarge.
„V současné době hledáme strategického partnera z řad velkých odpadových firem. Dostaneme se tím blíže k odpadu a budeme lépe hlídat kvalitu už při samotném zpracování,“ plánuje Kratochvíl.
Odpadové firmy počítají s tím, že palivo budou vyrábět z odpadu, který nebude smět na skládku. Výroba paliva a jeho odstraňování ve energetických zdrojích nahradí jejich dosavadní byznys – skládkování. „Výroba TAP představuje příležitost a stabilizační kotvu pro řadu odpadových firem, ale i spotřebitelů paliva, kteří tak získávají větší kontrolu nad výrobou a kvalitativními parametry,“ potvrzuje Stieber.„Modernizujeme vlastní úpravu odpadů na palivo v multifunkčním areálu naší dceřiné společnosti Bohemian Waste Management ve Zdechovicích. Máme rozpracováno i několik dalších obdobných projektů v jiných lokalitách,“ říká František Šimánek, obchodní ředitel Marius Pedersen.
Průmyslový odpad vhodný k výrobě TAP se rovněž aktuálně shání špatně. Třeba automobilový průmysl, odkud ho byl vždy dostatek, omezil výrobu. „Je tlak na snižování odpadů z výrob i na změny v kvalitě odpadů. Musíme je nahradit jinými vhodnými druhy odpadů při zachování kvality paliva,“ popisuje Bielan. „Do určité míry se to nahrazuje zbytky z dotřiďování separovaného komunálního odpadu,“ doplňuje Jakub Kos ze společnosti FCC.
Hořící biomasa šetří výdaje za emisní povolenky
Spalování odpadu se rozjede ve chvíli, kdy své technologie přizpůsobí teplárny a elektrárny. Naplno pak v momentě, kdy bude skládkování zakázáno – 2030. Na zdokonalení technologií jsou připravené peníze z Modernizačního fondu EU. Teplárny za ně zpravidla plánují pořizovat multipalivové kotle, aby měly možnost použít různá paliva.
„TAP může nahradit uhlí až ze sta procent. Častěji se ale uvažuje o využití společně s biomasou v různém poměru. Tím je zajištěna lepší stabilita dodávek paliva a možnosti případné změny palivové základny,“ říká Jiří Vecka z Teplárenského sdružení ČR.
Pokud je navíc součástí spalované směsi kromě odpadů biomasa, podnik uspoří na emisních povolenkách. Emise z biomasy totiž systému obchodování s emisemi nepodléhají. Biomasu přitom obsahují třeba staré pneumatiky, pokud vznikly přírodního, a nikoli syntetického kaučuku. „Papír, textil a další materiály používané pro výrobu TAP biosložku také obsahují,“ doplňuje Kejla .
„Při asi 30procentním obsahu biomasy v alternativních palivech se jedná o více než desetiprocentní emisní úsporu ohledně oxidu uhličitého,“ vypočítává Gemrich. To už je v desetimilionových nákladech na povolenky znát.
Pro směsný odpad je skládkování zatím levnější
Není ovšem TAP jako TAP. „Energetika potřebuje trochu jiný druh TAP s nižší výhřevností než cementárny. Pro výrobu takového paliva je vhodnější právě zbytkový komunální odpad – směsný a objemný,“ říká Stieber. „Zjednodušeně – cementárny chtějí palivo s výhřevností černého uhlí a teplárny zase hnědého,“ doplňuje Bielan z OZO Ostrava. Právě tam začnou jako první vyrábět palivo ze směsného komunálního odpadu pro teplárnu v Přerově a posléze i v Karviné. Komunální společnost do linky investovala 280 milionů korun a spustí ji v polovině příštího roku.
Zatím je ale OZO pionýrem. „Zařízení na výrobu TAP ze směsného komunálního odpadu je poměrně investičně i provozně náročné a ekonomicky v tuto chvíli vychází skládka levněji. S postupným růstem poplatků a následným zákazem skládkování se to bude měnit,“ předpovídá Kos z FCC.
V zahraničí to funguje v řadě zemí. „Síť zařízení na třídění směsného odpadu vybudovali například v Polsku, mají to v Nizozemsku, Rakousku, v Itálii i Německu. V norském Oslu dokonce provozují plně automatickou linku bez obsluhy a zbytkový odpad po třídění půjde do místní spalovny komunálního odpadu,“ líčí Bielan.
Protože se v roce 2021 měnila odpadová legislativa, sektor nyní napjatě čeká na vyhlášku k TAP. Bez ní nemůže s palivem zacházet jako s výrobkem, což přináší administrativní komplikace – například opakované a drahé měření emisí na komíně s každou zavážkou TAP. A teplárny ani elektrárny zatím nesmějí odpad využívat vůbec.
„Podle nové legislativy můžeme předat TAP jen do zařízení, které má povolení pro nakládání s odpady. Cementárny toto povolení mají, teplárna nebo elektrárna ne. Ta musí dostat výrobek, tedy palivo, který není v režimu odpadu a splňuje určité parametry podle normy, kterou stanoví vyhláška. Ta chybí,“ vysvětluje Šimánek. „Neexistence vyhlášky komplikuje prodej TAP a jeho širší využití,“ potvrzuje Milan Tomášek, ředitel provozovny Rumpold v Mýtě na Rokycansku.
Jitka Vlková
Jitka vystudovala Mezinárodní obchod na VŠE. Od roku 2008 působila v MF Dnes, od roku 2023 píše pro Hospodářské noviny, kde má na starosti oblast týkající se daní či rozpočtu. Věnuje se odpadům a s nimi souvisejícím tématům.
