Během posledních let uhynulo několik stovek miliónů ryb na lososích farmách. Podle vědců je důvodem oteplování moří a oceánů, ale i využívání technologií. Tempo se přitom zrychluje, uvádí nová studie kanadské univerzity, která analyzovala data největších světových producentů lososů.
Podle vědců dochází nyní k masovým úhynům na lososích farmách mnohem častěji a ve větším měřítku. Studie se zaměřila na přední producenty lososů na globálním trhu. Analyzovala se data z chovných farem v Norsku, Kanadě a Spojeném království.
Experti uvádí jako nejčastější příčiny velkých úhynů na farmách různé nemoci a vyšší teploty vody v důsledku klimatické změny. Podle údajů skotské vlády údajů uhynulo v loňském roce více než 17 miliónů lososů. To je nejvíce od doby sledování.
Mezi největší celosvětové producenty lososů patří Norsko. Země v loňském roce na trh dodala 1,5 milionu tun rybího masa. Zároveň Norsko uvedlo, že 17 procent všech komerčně chovaných ryb v roce 2023 uhynulo.
Hromadných úhynů přibývá
Vědci zkoumali údaje za posledních deset let ze zemí, které produkují 92 procent lososa chovaného na farmách. Výsledky ukázaly, že během tohoto období předčasně uhynulo 865 miliónů komerčně chovaných lososů. Navíc s postupem času, podle vědců, případů hromadných úhynů přibývalo.
Podle autorů studie narůstá jak frekvence hromadných úhynů, tak i počet uhynulých ryb. Odhaduje se, že maximální ztráty pro jeden případ hromadného úhynu může dosáhnout až 5,14 miliónů ryb v Norsku, 5,05 milionů ryb v Kanadě a více než jeden milión ryb v Británii.
„Neustále se zvyšující proměnlivost oceánského prostředí, zejména v důsledku klimatických změn, může znamenat, že více produkčních míst bude těmto událostem vystaveno častěji,“ uvedl Gerald Singh, hlavní autor studie z University of Victoria v Kanadě. Značnou roli podle něj hrají i technologické postupy, jako je využití podvodních kamer a umělé inteligence (AI).
Nové postupy a technologie pro komerční chovy tlačí lososí farmy do riskantnějších podmínek a umožňují zvyšovat produkci. Podle Singha s tím, ale narůstá i riziko hromadného úhynu ryb. Autoři studie uvádí, že technologie umožňující umístění farem dál od pobřeží jsou pro ryby spíše rizikovější. Provozovatele totiž nemusí včas zachytit případné hrozby a závislost na technických prostředcích tak nemusí být prospěšná.
Nemoci a utrpení ryb
První komerční chovné farmy vznikly v Norsku v 60. letech minulého století. Od té doby se toto odvětví značně rozrostlo a proměnilo. V dnešní době již 70 procent všech zkonzumovaných lososů na světě pochází z farem. Průmyslový chov lososů se dá v podstatě přirovnat ke klecovému chovu ve vodě. Jedna síťová klec pojme až 200 tisíc ryb. Většina farem má šest až deset síťových klecí.
S průmyslovým chovem ryb se pojí několik problémů, na které dlouhodobě poukazují aktivisté. Především jde o nemocnost ryb, úniky chovných lososů do přírody, kde ohrožují divoké druhy lososů, ale i celkový dopad farem na životní prostředí. Kvůli vysoké koncentraci živin a znečištění vznikají na místech lososích farem mrtvé zóny, které ohrožují volně žijící živočichy.
Server BBC uvádí, že aktivisté bojující za zákaz komerčního chovu lososů říkají, že tato nová studie je alarmující. Zdůrazňuje podle nich, že rozhodnutí učiněná člověkem v kombinaci s oteplováním oceánů mají vliv na nepříznivé životní podmínky, ve kterých ryby musí žít.
„Úhyn je pouze jedním z mnoha vážných problémů, které se týkají životních podmínek lososa chovaného na farmě,“ uvádí Kirsty Jenkinsová z organizace OneKind. Lososy podle ní trápí například mořské vši a nemoci, trpí stresem a žijí v přeplněných klecích.
Napadení mořskými všemi je pro ryby obzvláště bolestivé. Malý korýši je totiž v podstatě požírají za živa. Ryby se jich přirozeně zbavují během migrace do sladkovodních vod. V podmínkách komerčních farem to ovšem není možné.
Problematická je i výnosnost takových farem. Lososi se krmí rybí muočkou či rybím olejem. Na vykrmení jednoho kilogramu lososa je zapotřebí 1,5 až čtyři kilogramy jiných ryb.
„Toto odvětví se ukázalo jako neschopné či neochotné se reformovat. Je tedy nutné se ptát, zda má chov lososů nějaké místo v soucitném a udržitelném potravinovém systému,“ dodává Jenkinsová.
Singh z kanadské univerzity si myslí, že globální chov lososů bude i přes velké úhyny pokračovat. Častější úhyny s i s tím spojené náklady však mohou ohrozit tuto činnost v některých komunitách. Kromě již zmíněných států se lososí farmy nachází také v Irsku, Spojených státech, Chile, Tasmánii či u pobřeží Islandu.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
