Rozhodnutí uspořádat mistrovství světa ve fotbale v Kataru bylo od počátku kontroverzní. Řešilo se podezření z korupce v souvislosti s hlasováním o přidělení pořadatelství malé, ale velmi bohaté zemi, pestrá historie Kataru při porušování lidských práv a děsivé pracovní podmínky na stavbách stadionů, ale také spalující žár a neexistující zázemí pro jednu z největších sportovních událostí na světě.
Katar měl před dvanácti lety, kdy mu vedení fotbalové FIFA soutěž přikleplo, jen jeden nevyhovující stadion, minimum hotelů a žádné zkušenosti s masovou turistikou.
Šampionát, který začíná 20. listopadu a odehraje se během čtyř týdnů, je mistrovstvím světa v extrémech. Hostitelem obří akce se stala nejmenší země v historii. Poprvé se musel termín pro konání přesunout. Kvůli nesnesitelným katarským vedrům se nehraje v létě. S náklady okolo tří set miliard dolarů na vybudování potřebného zázemí pro týmy a návštěvníky jde také o nejdražší sportovní událost v historii. Katar však zároveň posunul hranice v greenwashingu, tedy v lakování celé akce na zeleno.
Pro fanoušky přes sto letů denně
Před dvanácti lety Katar vyhrál souboj o pořadatelství s příslibem, že turnaj bude uhlíkově neutrální. To by znamenalo, že celá obrovská akce vyžadující podle původních plánů stavbu dvanácti velkých nových stadionů a masivní rozšíření infrastruktury země, aby zvládla příliv více než milionu fotbalových fanoušků, nepřispěje ani kilogramem navíc ke globálním emisím uhlíku.
Ke splnění slibu měly pomoct obnovitelné zdroje. Měly chladit stadiony a chodníky na přijatelné teploty, ale také se starat o energeticky náročnou proměnu mořské vody na pitnou. K vyrovnání uhlíkové bilance na nulu měla pomoct výsadba nové zeleně a takzvané offsety. Tedy přímá podpora udržitelných projektů, které v jiných částech světa povedou ke snížení emisí tak, aby celková bilance mistrovství světa ve fotbalu vyšla jako nulová.
Pořadatelé, reprezentovaní fotbalovou organizací FIFA a katarským výborem, oznámili, že slib o uhlíkové neutralitě splní. Podle pořadatelů k tomu přispěje to, že se původní plán na výstavbu dvanácti nových stadionů zmenšil na osm. Z toho jeden stadion je rekonstrukcí již dříve fungujícího sportoviště. Další stadion pojmenovaný „974“, což odkazuje na telefonní předvolbu Kataru i počet přepravních kontejnerů použitých na stavbu arény, bude po skončení šampionátu rozebrán. Pořadatelé si nechali spočítat, že turnaj vyprodukuje 3,6 milionu tun skleníkových plynů (ekvivalentu oxidu uhličitého), z toho výstavba sedmi nových stadionů k tomu údajně přidala pouhých dvě stě tisíc tun.
K nižším celkovým emisím prý pomůže také malá vzdálenost mezi jednotlivými stadiony a vznik nového metra. I podle výpočtů organizátorů však představuje doprava největší zátěž kvůli množství mezinárodních letů. Přes obrovské investice chybí v třímilionové zemi prostor pro ubytování více než milionu návštěvníků. Velká část fanoušků se musí ubytovat v okolních státech Perského zálivu a do Kataru létat na jednotlivé fotbalové zápasy. Půjde o sto až sto dvacet krátkých letů denně.
O sražení uhlíkové bilance šampionátu na nulu se podle pořadatelů má postarat nová solární elektrárna o výkonu 800 megawattů (pohání například klimatizaci), 85 hektarů ploch pohlcujících skleníkové plyny a investice do zelených projektů v zahraničí.
Něco vynásobili, něco vydělili a jsou na nule
Podle lidí, kteří se věnují počítání emisí, jde ze strany Kataru jen o reklamní pohádky a drsný greenwashing. Výpočty zveřejněné organizátory mistrovství světa jsou podle nich zavádějící a podstřelené. Pařížská společnost Greenly spočítala, že celkové emise spojené se šampionátem budou ve skutečnosti o dvě třetiny větší. Šéf a spoluzakladatel Greenly Alexis Normand šampionát v Kataru označuje jako nejšpinavější v historii zejména kvůli nutnosti postavit veškeré zázemí od nuly a masivnímu cestování letadly.
Tvrzení o uhlíkové neutralitě je podle kritiků katarských počtů příkladem greenwashingu, tedy vytvářením iluze, že podobné akce nepřinášejí žádné dodatečné náklady pro životní prostředí. Za údajnou uhlíkovou neutralitou šampionátu a nižším množstvím vykázaných emisí je podle propočtů organizace Carbon Market Watch z největší části účetní trik. Organizátoři šampionátu totiž počítají, že nové fotbalové stadiony v Kataru budou stejně intenzivně používat dalších šedesát let a na vrub mistrovství světa napočítali jen minimum. Tím papírově dosáhli osminásobného snížení emisi ze staveb.
„Organizátoři vzali emise vytvořené při stavbě stadionů, rozprostřeli je na šedesát let a řekli: ‚Jen tento jeden měsíc je část, za níž je zodpovědný šampionát ve fotbale, a zbytek není naše starost‘,“ uvedl autor studie Gilles Dufrasne z Carbon Market Watch.
Takový výpočet by měl podle něj smysl, pokud by stadiony nevznikly jen kvůli mistrovství světa ve fotbale a existovala šance na jejich další pravidelné využívání. To je však málo pravděpodobné. Katar není fotbalová země a dosud si vystačila s jedním větším stadionem.
-
- Centrum Dauhá. Foceno přes sklo mrakodrapu v centru hlavního města, které ještě před čtyřiceti lety bylo spící rybářskou vesnicí. Fotbalové billboardy jsou všude, ale místní zatím nechával fotbal v klidu. Foto: Lucie Langová
-
- Lusail je nově budované městečko asi 20 kilometrů od Dauhá, které má ambici stát se luxusním obchodním a zábavním centrem Kataru. Na fotce je nové obchodní centrum Place Vendôme, kde se středem náměstí prohánějí gondoly po vodě. Foto: Lucie Langová
Brazílie i Jižní Afrika varují
Příklady z posledních mistrovství světa navíc ukazují, že stadiony po skončení mistrovství jen těžko hledají plnohodnotné uplatnění. I v lidnatých a fotbalem posedlých zemích skončily některé stadiony jako rozpadající se pomníky. Například šedesátitisícový stadion Odi v Jižní Africe nebo brazilská Arena da Amazônia.
Druhým velkým otazníkem nad katarskými počty jsou podle zprávy Carbon Market Watch takzvané offsety, tedy investice do projektů, které mají uhlíkové emise snížit. Katarští pořadatelé se chystali zhruba polovinu emisí kompenzovat nákupem zelených kreditů od spřízněné katarské státní agentury, což vede k pochybnostem o jejich věrohodnosti.
Druhou polovinu emisí pořadatelé vyvažují investicemi do obnovitelných zdrojů. Podle zprávy Carbon Market Watch však Katařani investovali do již fungujících a ziskových projektů v Turecku. „Když kupujete kredity od takových projektů, přispíváte na něco, co další peníze ke své existenci nepotřebuje. Rozhodně tím nepřispíváte k dalšímu snižování uhlíkových emisí,“ uvedl autor zprávy Gilles Dufrasne.
Globální oteplování Kataru nesvědčí
Pořadatelé na výtky reagovali s tím, že se drží nejlepší praxe v oboru a propočty pro ně dělala nezávislá zahraniční agentura. Stadiony prý skutečně plánují intenzivně využívat dalších šedesát let. Otázkou však je, zda to bude možné.
Katar s jediným velkým městem Dauhá má o něco větší rozlohu než Středočeský kraj s Prahou. Od přidělení šampionátu ve fotbale se počet obyvatel téměř zdvojnásobil na tři miliony. Stál za tím příliv stavebních dělníků z Indie, Bangladéše a Nepálu. Občanů a rodilých Katařanů je zhruba jen tři sta tisíc. Ti podle některých měřítek patří v současnosti k nejbohatším národům světa díky příjmům z těžby zemního plynu a exportu jeho zkapalněné verze (LNG): Katar je jedním z pěti největších producentů. U jeho pobřeží v Perském zálivu leží jedno z největších známých nalezišť a zásoby by měly Kataru při současném tempu těžby vydržet jedno až dvě století.
Hříčkou přírody je Katar jedna z nejbohatších zemí na fosilní paliva zároveň jedním z nejohroženějších států v souvislosti s klimatickou změnou a globálním oteplováním. Již nyní patří Katar k nejteplejším obydleným místům na zemi. Kdo může, na léto zemi opouští. Průměrná roční teplota se blíží třiceti stupňům Celsia, přes dlouhé léto však přesahuje čtyřicítky a jeden den v roce překračuje denní průměr pětačtyřicet ve stínu.
Podle projekcí Světové banky, pokud bude svět pokračovat ve stejném nebo o něco vyšším tempu emisí skleníkových plynů, bude v Kataru pekelné horko. Za šedesát let by se podle tohoto scénáře zvedl průměr o čtyři stupně a dvaašedesát dnů v roce by bylo v Kataru pětačtyřicet a více stupňů Celsia. Z tohoto pohledu je diskuse o uhlíkových emisích na mistrovství světa pouhým matematickým cvičením. Zásadní není otázka, zda a jak se budou v Kataru za šedesát let využívat nyní postavené fotbalové stadiony, ale jestli bude možné v Kataru v té době vůbec žít.
Jiří Štický
Jiří je redaktorem časopisu Reportér, kde se od roku 2014, kdy časopis vznikl, věnuje hlavně ekonomickým kauzám. Předtím působil v ekonomické redakci MF DNES.
