Českým výrobcům krmiv pro domácí mazlíčky se daří expandovat za hranice. A to nejen prodejem, ale i výrobou. Společnost Vafo letos ovládla britského výrobce Pooch & Mutt, značka Marp zase vyrábí ve Velké Británii krmivo už přes deset let.
Sdružení výroby potravy pro domácí zvířata uvádí, že se loni v tuzemsku prodalo 172 tisíc tun krmiva, jehož hodnota činila přibližně 12 miliard korun. Podle spotřebitelského panelu společnosti GfK utratí průměrná česká domácnost za krmivo pro psy okolo 1 900 korun za měsíc. Na základě údajů ministerstva zemědělství se navíc v minulém roce v Česku vyrobilo přes 300 tisíc tun těchto krmiv.
Znamená to, že Česko víc krmiv a výživových doplňků pro psy a kočky vyváží, než dováží. Loni vyvezlo podle Českého statistického úřadu krmiva za 15,6 miliardy korun, zatímco hodnota dovozu činila 10,6 miliardy.
Tuzemský trh ovládají nadnárodní společnosti, jako je Mars nebo Nestlé. Čím dál výrazněji se v posledních letech prosazují i tuzemští výrobci. Společnosti Vafo nebo Pučálka se snaží zaměřovat zejména na segmenty trhu, kde více rozhoduje kvalita než co nejnižší cena.
Společnost Vafo v polovině letošního roku otevřela svou již osmou továrnu na výrobu krmiva pro domácí mazlíčky, tentokrát ve Finsku. Zároveň rozšířila své působení na britském trhu, kde ovládla společnost Pooch & Mutt. Ta mimo jiné vyrábí značku Planet Pet Society, o níž tvrdí, že jde o nejudržitelnější krmivo pro psy a kočky na světě. Mezi další značky českých krmiv patří například Fitmin, Yoggies či Calibra.
Pro Marp je základnou Británie
Martin Pučálka uvádí, že nejkvalitnější směsi se dříve vyráběly ve Spojených státech, a proto je začal v roce 2008 dovážet do Evropy. Po dvou letech se stal oficiálním zástupcem holistického krmiva kalifornské společnosti Artemis pro celou Evropu a o další dva roky později se do výroby krmiv pustil sám pod značkou Marp. Nyní většina výroby krmiv Marp probíhá ve Velké Británii.
„Kvalitní krmivo nemůže být levné. A továrny, které vyrábějí levná krmiva, nemají moc důvodů řešit ekologii, pro ně je prvořadá ekonomika výroby,“ uvádí Pučálka. Zákazníků, kteří hledí na ekologickou stránku výroby, je však stále málo. „Pro většinu je při nákupu důležitější kvalita krmiva,“ říká.
Pučálka si továrnu nedaleko Manchesteru vybral ze dvou hlavních důvodů. „Jedním bylo to, že továrna byla schopná vyrábět naše receptury s vysokým obsahem čerstvého masa. Druhým bylo to, že oproti střední Evropě probíhá ve Velké Británii zemědělská výroba ve výrazně menších podnicích s větším důrazem na vztah ke krajině,“ vysvětluje.
Podle Pučálky při výrobě záleží na tom, na jaký typ krmiva se továrna specializuje. „Pokud se zaměřuje na kvalitní krmiva a používá kvalitní suroviny, zpravidla velmi řeší ekologii, protože vnímá dopad své činnosti na okolí,“ dodává. Továrna, která pro něj vyrábí krmiva, například využívá při výrobě solární energii.
Plně recyklovatelné obaly zatím vyvíjejí
Hlavní rozdíl mezi běžnými krmivy a těmi ekologickými spočívá podle Pučálky především ve volbě kvalitních surovin a přírodních konzervantů. Většinu surovin pro výrobu krmiv Marp se snaží zajistit od nejbližších dodavatelů. „Troufnu si říct, že objemově 98 procent surovin je z čistě lokálních zdrojů. Objemy naší výroby jsou poměrně značné a jakákoliv přeprava surovin na delší vzdálenost by produkt mohla prodražovat, takže nemusí platit, že místní je dražší než vzdálené,“ vysvětluje Pučálka.
Nejvíce se při výrobě spotřebovává britské jehněčí, krůtí a kuřecí maso, brambory a hrách. Ryby se dovážejí ze Skotska. „Existují ovšem suroviny, které nejsou a z principu věci ani nemohou být lokální, jako je rýže nebo některé druhy bylin,“ dodává.
Kromě kvality surovin firma řeší také obaly. „Mokrá“ krmiva balí do tetrapaků, protože se lépe skladují na paletách a také recyklují. Při distribuci prý ušetří až 20 procent místa. Pro suchá krmiva se momentálně Marp snaží uvést do praxe nový obal ze stoprocentně recyklovatelného polyethylenu s nízkou hustotou (LPDE).
Běžné obaly jsou složené z více materiálů, proto je jejich recyklace složitější. „Obal čistě z LDPE bude dražší, ale především má horší vlastnosti pro tisk a také jím snáze prochází vzduch. S tím se teprve musíme vypořádat,“ popisuje Pučálka. „V našem odvětví se zkoušejí i plně rozložitelné obaly z rostlinných vláken, ale tam je ještě poměrně dlouhá cesta k praktickému využití,“ dodává.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
