Po téměř roce činnosti Iniciativy pro zálohování, kterou založili největší výrobci nápojů s cílem zavést zálohy na PET a plechovky, se obrousily největší hrany. Zálohový systém už je vnímán jako prostředek k dosažení větší recyklace a cirkularity obalů na trhu, uvádí Kristýna Havligerová manažerka pro komunikaci Iniciativy.
K největším odpůrcům nicméně stále patří malé prodejny, které se bojí, že se jim výrazně zvýší náklady a přijdou o zákazníky, kteří budou jezdit vracet lahve do větších obchodů. „I pro ně to ale ve výsledku může být výhodou, protože třeba v malé obci lidé radši půjdou vracet lahve do svého oblíbeného blízkého obchodu, než aby jeli někam daleko,“ tvrdí Kristýna Havligerová a dodává, že někde v zahraničí třeba nevraceji tyto prodejny peníze, ale poukázky, takže zákazník musí peníze utratit na daném místě.
Co se nyní v oblasti zálohování a vašich snah o jejich zavedení děje, v jaké jste fázi?
Čeká nás docela aktivní podzim. Prvně budeme sledovat, jak dopadnou komunální volby, a budeme pokračovat v jednáních na různých úrovních. Diskuse jsou strašně důležité, protože existuje spousta mýtů a možná nepochopení, která, když vysvětlujeme, tak vidíme, že aktéři postupně mění názor a začínají být zálohám otevření. Osvědčuje se nám, když se bavíme o funkčních řešeních a zkušenostech ze zahraničí, protože zálohující země v Evropě už problémy, které aktéři řeší a vidí jako překážku, řešily a mají dobrá funkční řešení. Představili jsme také naši představu parametrů zálohového systému.
Zmínila jste komunální volby, že jsou pro vás důležité. Jde o to, že některé politické strany jsou nakloněny zálohování více a některé méně?
Spíš potřebujeme vědět, jestli zůstanou ti samí starostové a podle toho volit, jak budeme postupovat dál. S mnoha z nich jsme už mluvili, ale pro někoho to bude úplně nové.
Iniciativu pro zálohování jste založili loni, lze shrnout, kam jste se posunuli za tu dobu?
Posunulo se vnímání zálohového systému jako řešení, které může pomoci Česku s přechodem na cirkulární ekonomiku. Většina vnímá, že jde o funkční řešení pro neutěšenou situaci, kdy většina nápojových materiálů není znovu využita a končí na skládce, znečišťuje okolí, nebo ve spalovnách. Celkově mám pocit, že už většina subjektů vnímá, že současný systém potřebuje změnu.
Co jsou podle vás ty pozitivní změny plynoucí ze zavedení zálohového systému?
Může vést ke snížení energie nebo snížení uhlíkové stopy při výrobě obalu z recyklátu, může pomoci s litteringem. Kladně je vnímána motivační úloha zálohy, kdy lidé obaly vrací, neodhazují je do přírody a ty odhozené se do systému vrací. Naším cílem je plošný zálohový systém na PET lahve a plechovky, který bude definovaný v zákoně. Jsme připraveni, ale je potřeba rozhodnutí ministerstva životního prostředí, které stále nemáme.
MŽP je stále nerozhodné nebo spíše proti. Uvádí, ať si výrobci zavedou dobrovolný systém, jako dnes třeba funguje u skleněných lahví. Proč nechcete?
Dobrovolný systém nepřinese pozitivní dopady, jako je vysoká míra sběru k recyklaci, ani nepomůže se snížením litteringu, ale především nebude přehledný pro spotřebitele. Potřebujeme širokou sběrnou síť, aby spotřebitel věděl, kde vracet a nemusel místo hledat. Stejně tak potřebujeme jasně definované obaly, aby věděl, co vrátit a co ne. U vratných skleněných lahví je jiná logistika. Lahev jde od výrobce přes obchodníka ke spotřebiteli a pak zase ke konkrétnímu výrobci, vyčistí se a znovu naplní. Je to o individuálním rozhodnutí výrobce a systém skleněných lahví má právní rámec, který dává pravidla, povinnosti a zodpovědnost jednotlivých aktérů. To pro PET lahve a plechovky ani po poslední změně zákona nemáme.
Vnímáte to tedy tak, že většinově jsou všichni aktéři víceméně pro zálohovací systém? Kromě ministerstva životního prostředí, které musí dát jasný výkop…
I ministerstvo životního prostředí je, myslím, otevřeno debatě. Celkově už aktéři vnímají, že zálohový systém je řešení, které může situaci pomoci a že funguje. Nicméně spousta hráčů je na začátku a potřebují si definovat, co to znamená pro jejich ekonomiku a fungování. Snažíme se jim pomoci, předávat zahraniční zkušenost, konkrétní řešení, stejně tak různé studie. Dopady zajímají i nás. Obce se také posunuly, jsou mnohem vstřícnější, než byly dříve, jsou ochotny o tom uvažovat, ale upozorňují, že je potřeba systémová změna a vyřešit neférovou situaci, kdy PET lahve dotují sběr a třídění ostatního materiálu.
Hlavní argument obcí proti zálohám jsou náklady na zavedení systému. Což jste se snažili vyvrátit vaší nedávnou studií CETA?
Obce neměly vyčísleno, jaké náklady to může přinést, chtěli jsme jim ukázat, co to přinese a chtěli jsme to vědět objektivně i my. Z výsledků bylo vidět, že zavedení systému je udržitelné, že bude funkční a že problém je právě křížové financování. Municipality samozřejmě budou muset řešit zbytek obsahu ve žluté popelnici, a proto říkají, že chtějí systémové řešení. Takové, které by řešilo všechno a ne jenom jednu věc.
Dalším hráčem jsou obchodní řetězce, kde část už je víceméně pro jako Lidl, Kaufland, některé jsou zdrženlivé, některé proti a namítají, že to bude znamenat vysoké náklady.
Obchodníci jsou klíčoví, protože oni jsou první linie, jsou první kontakt pro spotřebitele. Jednáme s nimi, je důležité vědět, co je trápí, musí se jim ukazovat funkční řešení, zahraniční řešení, ale i to, co nefungovalo v jiných zemích. Oni jsou první, kteří to pocítí a některé věci je třeba nastavit lépe.
Nejvíce proti jsou ale malé obchody, vidí náklady, bojí se, že zákazníci budou jezdit do velkých obchodů, kde budou moci lahve vrátit…
I pro ně to ale ve výsledku může být výhodou, protože třeba v malé obci lidé radši půjdou vracet lahve do svého oblíbeného blízkého obchodu, než aby jeli někam daleko. Zapojení malých provozů je důležité jak pro spotřebitele, tak i pro obchodníky. Zálohovací systém bude kombinovat automatický a ruční sběr a malí obchodníci si budou moct vybrat ten ruční s pomocí čtečky. Stejně tak je řešitelné uskladnění lahví, existují řešení třeba na jednom metru čtverečním. Ale uvědomujeme si, že budou řešit hygienu, skladování, časovou dotaci zaměstnanců a tyto vícenáklady jim správce bude kompenzovat. A ještě jsou další specifika, která fungují v různých zemích.
Jaká například?
Například malé obchody nemusí vracet zálohu v hotovosti, což motivuje zákazníky tu částku utratit u nich v obchodě, tudíž jim to přináší tržby. Zákazník dostane jen něco jako poukázku. Takhle to funguje i v jiných zemích.
Zmínila jste, že u obchodníků je klíčové se podívat i na to, co jinde nefungovalo. Z čeho se dá poučit na Slovensku?
Na Slovensku je teď vybráno zhruba 600 milionů nápojových obalů, je tam 2900 sběrných míst a ta síť dál roste. Za deset měsíců, které měli na implementaci, postavili třídící centrum, pět nových skladů, IT systém, udělali velkou informační kampaň. Normálně je na implementaci 18 až 24 měsíců, tudíž některé věci si potřebují ještě sednout, aby fungovaly dobře. Za některými problémy stojí právě ta krátká doba, protože některé procesy se ověřují za cesty. Takže může docházet k některým technickým problémům, jako jsou třeba dlouhé fronty o víkendu ve špičce, nebo sem tam nefunkční automaty. Věřím, že tohle si sedne, s tím se potýkaly i jiné systémy.
O frontách jsem taky slyšela. To znamená, že by si prodejna měla pořídit více automatů? Velká prodejna má obvykle jen jeden.
Záleží prodejna od prodejny, ale samozřejmě u těch větších provozů se ukazuje, že jich bude muset mít více. Pravidla a doporučení jsou, takže se vyplatí o nich bavit, kdy se vyplatí mít ty automaty třeba dva a ne jenom jeden. Na to se dá myslet dopředu a připravit to tak, aby to fungovalo od začátku.
Jako plus zavedení povinného zálohování uvádíte, že se zvýší míra recyklace. Nicméně PET je jediný materiál, u kterého další využití aspoň z větší části funguje. Problém jsou další obaly…
Ale i nyní PET končí stále na skládkách, v přírodě a pokud se znovu využije, většinou nejde o opakovanou recyklaci, ale o jednorázovou, o tak zvaný downcycling. Další věc je, že v kontejnerech se mísí PET dohromady s dalšími plasty a nezískáte z toho čistý materiál, aby se dal využít v potravinářství. V zálohovém systému se budou vysbírávat dostatečně čisté, aby se daly dál využívat v potravinářství, a půjde o opakované využívání. To se potvrdilo na Slovensku, kde se vybrala už půlmiliarda nápojových lahví a z nich už vznikly nové obaly, což před půl rokem ještě vůbec nebyla realita.
A co námitka, že zálohování tím, že zmizí PETky ze žlutých popelnic, „zničí“ třídění dalších plastových obalů?
I v zahraničí je vidět, že zálohování nic nezničilo, že třídění bude fungovat dál, zmizí PET lahve a dál se budou třídit jiné materiály. Myslím si, že to bude motivovat k lepšímu třídění dalších materiálů, což se teď neděje. Na Slovensku se ukazuje, že některé třídičky už teď začaly třídit kelímky od jogurtů, což dříve nedělaly.
Další námitka je, že výrobci chtějí zavést zálohovací systém jen proto, aby se dostali k materiálu. K recyklovanému PETu, který je nedostatkový, drahý a který potřebují, aby splnili Evropskou unii požadovaný podíl rPETu v lahvi…
Hlavní cíl je dostat materiál do uzavřené smyčky a vyrábět nové obaly. Zároveň, výrobci materiál nedostanou, ale budou si ho kupovat stejně jako jiní. Plán je, aby fungovala opce, kdy výrobce budou mít možnost koupit si určité množství rPETu odpovídající množství, které uvedli na trh. Podmínkou je výroba nové lahve či plechovky. Pokud opce nevyužijí, správce může materiál prodávat dál s tím, že musí být využit k následné recyklaci. Ale není to tak, že dostanou materiál, oni za něj skutečně zaplatí.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
