Rozšíření zálohového systému na plastové lahve a plechovky má zjevné přednosti, ale i nevýhody. Nápoje opticky zdraží, a pokud budou zákazníci chtít zůstat na stejné ceně, budou je muset doma skladovat nesešlápnuté a odnášet do obchodu. A to ještě ne do každého.
„Je to komplikace a my si to uvědomujeme, ale s ohledem na znovuvyužití materiálu má stávající systém svůj limit. Pokud jej chceme překročit, bude to znamenat větší diskomfort, který se může odrazit ve spotřebě. Nedá se nic dělat, jestliže se máme chovat zodpovědně,“ uvádí šéf Kofoly Jannis Samaras.
Kofola se spolu s dalšími výrobci nedávno stala součástí Iniciativy pro zálohování. Proč nyní a co se změnilo oproti dřívějším letům, kdy váš postoj, ale i ostatních hráčů na trhu kromě Mattoni, byl k zálohám více než opatrný?
Jde o vyústění skoro tříletého procesu. Musím přiznat, že do té doby, než to Mattoni vykopla, jsme se tím nezabývali. Brali jsme, že stávající systém je dobrý. Pak jsme téma začali analyzovat, řešit a nejdříve jsme byli spíše proti. Viděli jsme, že systém barevných kontejnerů funguje a že jej to prodraží. Po všech analýzách a diskusích s Eko-komem, kterému dlouho trvalo, než dal na stůl nějakou strategii, jak chce dosáhnout cílů, které před nás staví Evropská unie, jsme se ponořili do problematiky hlouběji. A došli jsme k závěru, že zálohový systém je jedinou cestou, která zajistí cirkularitu. Aby se z PETky stala opět PETka a z plechovky plechovka a aby se materiál vracel zpátky k výrobcům a nekončil tam, kde nabídnou nejvíc.
Jde tedy o to získat kontrolu nad materiálem…
Nyní jde většinou o downcycling. Materiál z lahví se využije třeba v oděvním, textilním nebo automobilovém průmyslu a pak končí svůj životní cyklus. Zálohy umožní, aby se recyklovaný materiál točil pořád dokola s minimálním odpadem a při jakýchkoliv cenách originálního materiálu.
Bude to ale celkově dražší i pro vás?
Nový systém zatím vychází dražší než ten stávající, ale je to takové věštění z křišťálové koule. Je otázkou, kolik bude stát intenzifikace sběru, kterou Eko-kom nabízí jako cestu pro dosažení požadovaných cílů recyklace. Může jít o zdražení o stovky procent (poplatků za obaly, pozn. aut.). Záleží i na proměnách ceny materiálů a na tom, co s nimi Eko-kom udělá.
Máte pocit, že nad koloběhem materiálu nemáte nyní příliš kontrolu?
V systému jsou teď přebytky a my nevíme, kam putují. Dotují se z nich komunální odpady, aby nezdražovaly, protože v systému je další hráč – obce a hlavně odpadové firmy. Obce chtějí co nejlevnější komunální odpad, aby lidé nemuseli platit. Odpadové firmy zvyšují obcím cenu za kontejner. Zvedá se skládkovné, a to proto, aby se zdražil komunální odpad a méně se vyhazovalo. My platíme víc a víc, přestože je drahý materiál (v našem případě PET). To znamená, že někam přebytky putují, a my nevíme kam. Z pohledu recyklace je to netransparentní systém. Bavili jsme se s Eko-komem například i o řešení litteringu. Pohozené PETky jsou nejviditelnější oblastí z pohledu spotřebitele a je potřeba se na ni zaměřit.
Jak jste to chtěli řešit?
Diskutovali jsme více řešení od osvěty spotřebitelů přes zpřísnění předpisů až po pokuty, ale pak jsme to vzdali. Došli jsme k tomu, že pokud chceme docílit změny ve všech oblastech, tedy v míře sběru, recyklace, kontroly nad tokem materiálu a peněz i v míře litteringu, tak je dobré, abychom si to jako původci odpadů řídili sami. Ať to neřídí monopolní společnost, která je vlastněna deseti nadnárodními korporacemi, které mají často jiné zájmy.
Ještě se vrátím k trhu s recyklátem PETu, takzvaným rPETem. Už jste zmínil, že zpracovatelé PETu do různých textilií a pásek nepotřebují materiál v takové čistotě, takže jsou schopni za něj nabídnout víc. A vy jako výrobci nápojů ho máte dražší a máte ho méně?
Ano, jde o rozdíl při regranulování. Zmínění zpracovatelé mají třeba o 200 eur na tunu nižší náklady, takže dokážou nabídnout o tuto sumu více. Ale materiál tím končí svůj život. Zároveň sběr a recyklace mají nějakou cenu a ve chvíli, kdy cena recyklovaného materiálu překročí cenu toho originálního, tak je to pro ně nezajímavé. A raději si koupí originální materiál. To se vždycky periodicky dělo. Když byla cena PETu z ropy vysoko, o vysbíraný PET byl zájem, když byla cena nízko, zájem klesal a PET se hromadil ve sběrných dvorech. Systém záloh by tomu bránil, materiál by se využíval stále dokola. Financovali bychom celý systém a nemuseli bychom řešit, jestli je originální materiál dražší, nebo levnější. Jednoduše to, co by se vysbíralo, by se i použilo.
Počítali jste náklady na případné zavedení záloh pro vás, nebo jste vycházeli z propočtů, které před pár lety představila iniciativa Zálohujme s Mattonkou?
Vznikla ještě jedna další studie ve spolupráci pěti subjektů nynější Iniciativy pro zálohování a máme i čerstvou praxi ze Slovenska (zálohový systém tam začal platit od ledna letošního roku, pozn. aut.). Na Slovensku je vidět, že by to mohlo být o něco levnější, než jsou předpoklady z těch studií, ale uvidíme. To ukáže čas.
Jaká je zatím praktická zkušenost ze Slovenska?
Myslíme si, že přestože nám vláda dala strašně málo času na zavedení, vznikne tam jeden z nejlepších systémů v Evropě. Těšíme se a jsme napjatí, jak na to zareagují spotřebitelé. Je velmi důležité, abychom vysvětlili lidem, proč to je dobrý krok, a ještě důležitější to bude v Česku. Lidé mají pocit, že třídí dobře a není důvod jim komplikovat život novým systémem, kdy musí PETky nosit do obchodu. Bude důležité jim to vysvětlit a motivovat je, aby to chtěli dělat a nebojkotovali to.
Na Slovensku jsou do sběru zapojené i menší obchody?
Ano, ze zákona půjde o obchody od 300 metrů čtverečních, ale cíl je mít sběrných míst co nejvíc. Teď se snažíme, ať je hlavně zabezpečeno to, co má být ze zákona. Takže půjde o kombinaci automatů a ručního sběru vracených lahví a pak se budeme snažit síť zahušťovat, abychom se přiblížili komfortu, který má spotřebitel dnes – že jde se smetím a vyhodí pytel s plasty. I když to je minimálně v tuto chvíli nedostižné. Dnes má kontejner velmi blízko a do plastů hází kdeco. My po něm budeme chtít, ať má ještě jeden pytel, ať PETky nesešlápne a donese je do obchodu. Je to komplikace a my si to uvědomujeme, ale s ohledem na znovuvyužití materiálu má stávající systém svůj limit. Pokud jej chceme překročit, bude to znamenat větší diskomfort, který se může odrazit ve spotřebě. Nedá se nic dělat, pokud se máme chovat zodpovědně.
Pokud jde o materiál vysbíraný ze záloh, ten se pak bude rozdělovat mezi výrobce zapojené do systému podle jejich podílu?
Každý výrobce má podle množství, kterým přispívá do trhu, nárok na předkupní právo na vysbíraný materiál. Pokud předkupní právo nevyužije, tak ho správce může prodat na volném trhu. To, co správce utrží, je příjem systému, který snižuje celkové náklady. My jako výrobce platíme poplatky, které mají pokrýt náklady obchodníka na manipulaci s materiálem a zároveň náklady toho systému.
Za jakou cenu materiál budete kupovat? Bude se odvíjet od ceny na trhu?
Ano, samozřejmě půjde o částku, která bude vycházet z tržní ceny.
Váš podíl na vysbíraném materiálu se pak přesune k vašemu výrobci preforem, lahví?
Ano, my si ho koupíme od správce a necháme ho zpracovat v Alple nebo u jiného dodavatele preforem.
Počítáte s tím, že se díky zálohovému systému výrazně zvýší i ve vašich lahvích podíl recyklátu?
Doufáme. Dle evropského nařízení máme mít 25procentní podíl recyklátu do roku 2025. Teď zpracováváme strategii, jak to udělat, abychom spolehlivě dospěli k tomu číslu a zároveň to ustáli ekonomicky. Dneska stojí recyklát dvojnásobek originálního materiálu. Originální materiál zdražuje, uvidíme, jestli stejným tempem bude zdražovat dál i recyklát. Tím, že je materiálu málo, je o něj trošku rvačka a cena vystřelila. Přetahujeme se o něj napříč odvětvími, což sice zvyšuje tlak na větší recyklaci, ale nereprezentuje to reálnou cenu, která by mohla být, až se systém dostane do zaběhnutých kolejí.
Proto zatím využíváte rPET hlavně v Kláštorné a jinde moc ne?
Nevidíme jako cíl mít co nejrychleji co největší podíl rPETu, ale spíš zavést systém tak, aby byl určitý stabilní podíl. Doufám, že jednou se využívání rPETu stane normou. Vysbírá se devadesát procent a bude moci být průměrně osmdesát procent recyklátu ve výrobcích. Pak už nebude potřeba vymezovat se vůči ostatním, že já mám tolik a ten tolik. Naopak spotřebitel uvidí, že celé odvětví se postaralo o své odpady a že to je o důvod víc, proč nemít problém s konzumací balených nápojů. Nepůjde o odpad, který se povaluje někde na skládkách. To je mnohem důležitější než to, jestli Kláštorná Kalcia má teď sto procent a Mattoni ne.
Když se vrátím do Česka, jaké budou další kroky Iniciativy pro zálohování?
Vyzvali jsme k diskusi všechny, kteří by se na tvorbě systému a návrhu zákona měli podílet. Chceme se bavit s retailem, s obcemi a s Eko-komem, jaký to bude mít dopad na stávající systém. A hlavně s ministerstvem životního prostředí. Budeme hledat podobu možného zákona a jsme příznivci toho, ať se co nejvíc blíží tomu slovenskému. Ten se inspiroval norským systémem a je opravdu povedený, jasný, jednoduchý. Někteří retaileři, se kterými jsme se už bavili, projevili zájem se k iniciativě připojit.
Dneska platí výrobci za všechny obaly poplatky Eko-komu, a to i za PETky. Tenhle poplatek pak půjde jen novému správci, nebo se něco bude platit nadále Eko-komu?
Něco se Eko-komu asi pořád bude muset platit, bude záležet na dohodě s ním. Stále zůstane materiál, který nepůjde do nového systému. A stále se může něco objevit ve směsném odpadu nebo v plastu. Zálohový systém třeba vysbírá 88 nebo 92 procent a tři, čtyři procenta se dotřídí z komunálu. Je nesmysl, pokud se komunál třídí, aby se plechovka nebo PETka, co tam skončí, vyhodily.
Jak je to dnes s plechovkami? Jejich sběr moc nefunguje, vytřídí se jich asi třicet procent…
Hliník se těží za vysokých ekonomických i ekologických nákladů, bauxitové doly jsou jedno velké peklo. Je to velmi cenný materiál, který se dobře recykluje. Když se použije recyklovaný hliník, plechovka má mnohem nižší uhlíkovou stopu. A sebere se ho jen třicet až čtyřicet procent. Dlouho se plechovky nesbíraly a je problém vytřídit je z komunálu, protože to se musí dělat magneticky a to tady moc nefunguje. Trošku je to dané i charakterem balení, kdy je plechovka malá a konzumuje se dost často jinde než v domácnosti. Takže odpad vznikne na cestách, kde není ani možnost hodit jej do separovaného sběru.
Čtěte také Zálohy na plech a plasty jsou znovu ve hře, ministerstvo o nich ale dále pochybuje
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
