Systém záloh v Česku dlouho tlačila jen jednička na trhu s vodami, společnost Mattoni 1873. Loni se ale situace razantně změnila, k Mattonce se přidali další výrobci, včetně konkurenční Kofoly. Téma zavedení záloh se nyní dostalo i do programového prohlášení vlády, byť v jemné formě. „Omezíme využívání jednorázových obalů a zvážíme zavedení dalších systémů zálohování obalů (PET, hliník),“ stojí v prohlášení.
Ministerstvo životního prostředí (Mžp) bylo dosud k povinným zálohám značně rezervované. „Postoj ministerstva je dlouhodobě konzistentní. V programovém prohlášení vlády se posouzení zálohového systému objevilo, to znamená, že budeme pokračovat v diskusích se zainteresovanými subjekty – s obcemi, s nápojovým průmyslem, s odpadovým sektorem, jsme v kontaktu i s Iniciativou pro zálohování. Je na místě věci podrobně analyzovat ve všech souvislostech. Náš pohled musí být širší než nápojářů,“ uvedl ředitel odboru odpadů na ministerstvu životního prostředí Jan Maršák. Mžp je podle něj zodpovědné za plnění více cílů (než musí splnit nápojáři) a musí proto zálohy hodnotit z tohoto pohledu.
Iniciativu pro zálohování loni na sklonku roku založilo pět výrobců nápojů – Kofola ČeskoSlovensko, Mattoni 1873, Plzeňský Prazdroj, Heineken Česká republika a Coca-Cola HBC Česko a Slovensko. Cílem je zavést plošné zálohování PET lahví a plechovek.
Všichni výrobci nápojů mají dnes nad sebou bič v podobě schválené směrnice Evropské unie, která jim nařizuje mít v roce 2025 v lahvi 25 procent recyklátu a o dalších pět let později 30 procent.
Většina se o to ve větší či menší míře snaží už dnes. Zatímco u Coca-Coly je dnes podíl recyklátu v jejím portfóliu v průměru kolem třiceti procent, Kofola začala se stoprocentním rPETem v Kláštorné Kalcia a Mattoni u lahve Mattoni Sport s padesáti procenty a postupně přidávají další lahve. „Naším zájmem je využívat co nejvíce recyklátu v našich výrobcích, ideálně v poměru 80:20 recyklát:virgin, což považujeme jako dlouhodobě udržitelný poměr, který je navíc fér k ostatním výrobcům. Věříme, že k zvyšování podílu recyklátu významně přispěje slovenský zálohový systém, zejména u PET lahví,“ uvádí k tomu za Mattoni mluvčí Andrea Brožová.
Jan Daňsa, šéf jednoho z největších výrobců rPETu pro český trh, rakouské firmy Alpla, odhaduje, že pro český (ale částečně i pro slovenský) trh v roce 2020 použili do lahví zhruba šest tisíc tun rPETu. To dělá asi dvacet procent spotřeby. Loni šlo o více než sedm tisíc tun.
Zatímco společnost Mattoni prosazuje v Česku zálohy už od roku 2018, ostatní velcí hráči se k ní přidali až loni. Co se změnilo, popisuje Jannis Samaras, šéf Kofoly, v rozhovoru pro Ekonews (který bude celý publikován zítra) následovně: „Jde o vyústění skoro tříletého procesu. Došli jsme k závěru, že zálohový systém je jedinou cestou, která je schopna zajistit cirkularitu. Aby se z PETky stala opět PETka a z plechovky plechovka a aby se materiál vracel zpátky k výrobcům, a nekončil tam, kde nabídnou nejvíc.“
Změnu v názorech na zálohy potvrzuje i Daňsa z Alply. „Naši zákazníci byli rozděleni tak půl na půl, teď už je většina pro zálohový systém,“ uvedl s tím, že firmy pociťují zvyšující se tlak, kdy mají rPET používat, ale je těžké ho získat. „Zatím jim ho dodáme, ale až budou mít všichni podíl rPETu 25 procent, tak může nastat problém,“ varuje.
Potřebujeme recyklát
Výrobci nealka či piva vědí, že budou potřebovat více recyklovaného PETu a hliníku, ale dnes nemají nad materiálem kontrolu. Navíc se jim nelíbí, že přestože je PET nyní drahý, oni platí Eko-komu stále více. Naposledy šly poplatky za obaly nahoru od letošního července a s výjimkou průhledného PETu zdražily všechny, některé až o třetinu.
Cena recyklovaného PETu je podle výrobců oproti panenskému materiálu až dvojnásobná. Jinými slovy, výhodnější je PETky vyrábět z nově vytěžené ropy.
PET je přitom dnes jeden z mála materiálů, který se na třídící lince vytřídí a putuje na další zpracování. Jak ale výrobci nápojů poukazují, často ne k nim. Sesbíraný PET z popelnic musí pro znovupoužití do lahve projít náročnějším procesem zpracování a úpravy (včetně odstranění nečistot) než PET určený třeba do textilních pásek, které vyrábí na jihu Čech společnost Silan. Výrobci nápojů proto za PET nejsou schopni zaplatit tolik jako tito výrobci.
Systém záloh by měl tento problém vyřešit. Materiál by putoval v uzavřeném kolečku, kdy by láhev šla od výrobce přes obchod k zákazníkovi a od něj v ideálním případě zpět do obchodu, sběrného místa, na zpracování a na konci opět k výrobci.
Na Slovensku zmíněná společnost Alpla jedná podle Jana Daňsy s několika výrobci, že by kolečko uzavřela úplně. To znamená, že by se lahve daného výrobce vytřídily zvlášť, a pak se posílaly na zpracování do lahví pro tutéž firmu.
Zálohové zádrhele
Nastavení takového koloběhu PET lahve s sebou zároveň nese několik bodů k vyřešení, které jsou dlouhodobě terčem kritiky zálohového systému. Zatímco velké obchodní řetězce si s investicí do automatů na vrácení lahví, respektive jejich rozšíření (dnes používají ty na sklo), poradí lépe, hůře jsou na tom menší obchody. Ať už jde o nutné investice v poměru k jejich ziskům nebo o skladovací prostory. Mají obavy, že pokud lahve zpět brát nebudou, bude to pro ně konkurenční nevýhoda a zákazník si raději dojede do o kus dál vzdálenějšího Lidlu nebo Tesca.
Ani velké obchody ale nejsou všechny jednotné. Nejvíce nakloněni zálohování jsou Lidl a Kaufland. „Je zapotřebí, aby z celého případného systému záloh profitoval zákazník i příroda. Nicméně je jasné, že zavedení záloh by samozřejmě vyžadovalo nemalé investice do nových automatů, případně jejich nástaveb. V ostatních zemích, kde skupina Schwarz působí a zavedl se zálohový systém, je však znatelná vyšší míra recyklace PET lahví, které je následně možné zpracovat na recyklát a využít na výrobu nových plastových lahví,“ uvádí tyto dva německé řetězce ve společné odpovědi. Obchodníci nyní téma záloh „intenzivně“ řeší v rámci Svazu obchodu. Spíše proti jsou podle lidí z oboru hlavně Tesco a Albert.
Další problém zálohování se jmenuje žluté popelnice. PET je dnes jeden z mála materiálů (vedle HDPE a fólií), který se z nich vysbírá, vytřídí a prodá. Bylo by proto třeba změnit celý systém poplatků. Dnes obec platí určitou sumu za sběr a likvidaci odpadů, čtvrtina z celkových nákladů jde na tříděný odpad. PETky odpadové společnosti po vytřídění prodají dále a tento příjem by jim zmizel. Minimálně půlku obsahu žluté popelnice nyní firmy musí nechat zlikvidovat a za to zaplatit, ať již ve formě poplatků na skládce, či ve spalovně.
„Za evropské peníze se vybavila města a obce žlutými nádobami na separovaný plast a papír a pokud by tam nešel obchodovatelný plast, pak to nemá smysl ani po ekonomické stránce. Celou problematiku je třeba důsledně vyhodnotit, než se udělá zásadní rozhodnutí,“ míní Jana Krutáková, dlouholetá šéfka společnosti Hantály starající se o odpady pro obce na Břeclavsku.
Jan Maršák z Mžp zmiňuje i další pochybnosti a těmi je, zda by zavedení záloh vedlo k plnění evropských cílů recyklace. Kromě podílu rPETu jde o 90procentní recyklaci nápojových plastových lahví do roku 2030 a 60procentní u plechovek. „Definice nápoje je podle směrnice velmi široká a týká se daleko více druhů nápojů, včetně mléka a zeleninových nápojů, než by byly předmětem zálohového systému. Nejsme tak stále přesvědčeni, že povinné zálohování jednorázových PET lahví, má ty dramatické pozitivní efekty, které jsou předkládány,“ uvádí Maršák.
Velkou neznámou a rizikem, kterého si jsou výrobci vědomi, je, nakolik na nový model přistoupí spotřebitelé. Budou si doma skladovat nesešlápnuté lahve (jinak by se poškodil kód na lahvi, pozn. aut.) a nosit je zpět do obchodu jako lahve od piva? Nebo to část zákazníků odradí od nákupu pití v plastu či plechovce, protože výrobky budou cca o tři koruny zálohy dražší? Anebo si sice pití koupí, ale hodí ho pak do žluté popelnice, což bude zálohový systém paradoxně finančně živit?
Inspirací pro Česko mohou být zkušenosti na Slovensku, systém zálohování tam začal platit od letošního ledna. Nicméně nyní je ještě na hodnocení brzy, protože například až do konce června mohou obchody doprodávat i nezálohované lahve.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
