Ze zbytků šije spodní prádlo na míru. Nemohla jsem sehnat dobře sedící podprsenku, říká tvůrkyně

Už pět let šije podprsenky a kalhotky ze zbytkových látek, které by jinak nenašly využití. „Spodní prádlo mě bavilo vždycky, protože intimita hraje v lidských životech i v tom mém velkou roli,“ říká v rozhovoru pro Ekonews.cz tvůrkyně působící pod pseudonymem Jüdisch fraulein.

„Chci mít také pomalé myšlení a nejen módu. Jednoduše se snažím nezbláznit, což můžu jenom doporučit,“ říká Jüdisch fraulein. Na svém instagramovém účtu ukazuje udržitelné spodní prádlo přímo na lidech, pro které vzniklo. „Zajímají mě různé postavy a názory. Diverzita je podle mě velmi důležitá, líbí se mi a chci v ní pokračovat,“ vysvětluje.

Současně svoji tvorbu doplňuje příspěvky o enviromentálních problémech, feminismu a psychickém zdraví. „Kdybych šití s aktivismem nemohla propojovat, tak bych ani nechtěla dál pokračovat,“ dodává.

Jak jste se dostala k šití?

Úplnou náhodou. Začala jsem vlastně z nouze. Vystudovala jsem sociální práci a dlouhá léta jsem v oboru pracovala. Když jsem odešla, nemohla jsem najít nic stejně skvělého. Všechny nabídky, které přicházely, mi nedávaly smysl. Nechtěla jsem se upíchnout někam jenom proto, abych byla zaměstnaná. Nakonec jsem si řekla, že mám dvě zdravé a docela šikovné ruce, takže je zkusím využít a začnu šít.

Tehdy jsem ještě chodila se svým bývalým přítelem, jehož máma pracovala v krejčovství. Nosila domů mnoho zbytkových látek. Najednou jsem měla dost materiálu i času. Navíc jsem uměla základy. Při studiu sociální práce jsme mívali také hodiny šití. Asi už tehdy počítali s tím, že sociální pracovníci nebudou mít velký plat, a tak si budou po večerech muset přivydělávat. Lekce jsem nesnášela. Naopak spodní prádlo mě bavilo vždycky, protože intimita hraje v lidských životech i v tom mém velkou roli. Současně mezi materiály bylo hodně krajek a síťovin, takže jsem měla vlastně ideální látky. V neposlední řadě jsem na sebe nikdy nemohla sehnat dobře sedící podprsenku.

Vyrobené spodní prádlo prezentujete na instagramovém účtu Jüdisch fraulein. Kdy jste ho založila?

Nejprve jsem dělala věci jenom pro sebe, potom jsem postupně začala tvořit i pro přátele. Až po nějakém čase jsem si udělala Instagram. Ze začátku jsem se strašně styděla, protože jsem byla opravdu amatér. Bála jsem se, že schytám kritiku. Nebyla jsem na ni připravená. Když jsem si účet nakonec založila, vynechala jsem jakékoliv osobní informace a nepoužila jsem ani své jméno. Vytvořila jsem si vlastně alter ego, pod kterým vystupuji doteď.

Důležitým aspektem vaší tvorby je udržitelnost. Jak se snažíte o co nejšetrnější oblečení?

Pro každého je udržitelnost trochu jiná. Dává mi více smysl zpracovávat vyřazené a pro spoustu lidí nepoužitelné látky. Preferuji tento způsob práce před využitím textilií v biokvalitě, protože ty si spíš někdo koupí. Zbytky naopak skončí jako odpad, když je nevyužiju já.

Kde materiál berete?

Mám stále velkou zásobu z období, kdy jsem začínala. Látky bohužel ubývají. Naštěstí mám kolem sebe mnoho lidí, kteří mě podporují a hodně mi jich dávají. Sami šijí oblečení a pro ně čtyřiceticentimetrový kousek nemá žádný význam. Triko z něj ušít nejde, zato já podprsenku udělat můžu. Občas také prádlo vytvořím ze starého, ale zachovalého kousku oblečení. Lidem to vždy dopředu řeknu. Většinou jim to nevadí, naopak tento způsob vítají.

Jsou podle vás lepší přírodní, nebo umělé textilie?

Všechno má svoje výhody a nevýhody. Na začátku jsem nepřemýšlela nad tím, jestli se daná látka hodí na spodní prádlo. Dnes už je to jinak. Intimní partie si podle mě zaslouží přírodní materiál. Ráda využívám bambus. Začala jsem ho ale používat teprve před rokem a půl. Dokonce jsem před časem objevila e-shop nabízející tento úplet vyrobený přímo v České republice. Dřív jsem namísto něj využívala bavlnu, dnes mi už nevyhovuje a ani mě jako materiál moc nebaví. Často šiju i ze síťoviny. Jde sice o umělý materiál, ale líbí se nejen mně, ale také zákazníkům.

Jak dlouho trvá výroba?

Je to strašně individuální, protože každý kus je originál a strávím nad ním jiný čas. Neumím si k šití sednout a udělat jednu věc najednou. Nějakou dobu navrhuji a přemýšlím nad projektem, dost často i několik dnů. V průměru trvá samotná výroba asi pět hodin. Nutno podotknout, že to je ale jen zlomek celé práce. Spoustu času zabere domlouvání se, návrhy a focení. Skládá se to z několika různých procesů a to, že opravdu něco šijete, je jen část.

Jak pracujete, když je každý kus originál?

Dost se v tom odlišuji. Nemám střihy. Dám si před sebe látku a na ni rovnou kreslím. Občas si říkám, že bych si mohla ulehčit práci tím, že si je připravím, ale vlastně už jsem si na to zvykla. Navíc to patří k tomu, že tvořím jedinečné kousky. Lidé mi sami pošlou indicie, jak chtějí, aby podprsenka nebo kalhotky vypadaly. Někdo chce podprsenku, ve které se bude cítit odvážně a zároveň žensky v pracovním kolektivu plném mužů. Jindy je zadání méně konkrétní, třeba antika nebo znamení štíra. Dříve jsem dělala prádlo podle hudby nebo oblíbeného obrazu. Inspirace je mnoho. Někdy tvořím pouze na základě barvy. Mám ale i dva až tři druhy oblíbeného prádla, které lidé opakovaně chtějí.

Spodní prádlo je velmi specifické a je těžké docílit, aby správně padlo. Jak měříte zákazníky?

Nejlepší je vždy osobní setkání. Můžu jim ukázat materiály a mohou si je naživo vyzkoušet a ohmatat. Také si u toho prohlédnou všechny dostupné barvy. Stalo se mi, že slečna, která chtěla původně černé prádlo, nakonec odešla s fialovo-růžovou věcí. Někdy to ale nejde a míry mi musí poslat sami. Je velmi frustrující, když kvůli špatnému měření ušiju nepadnoucí věc. Upozorňuji je na to, ať se změří minimálně dvakrát, aby si ověřili, zda jsou první čísla správná. Zároveň je občas chyba i na mé straně, pak stačí napsat a vždy se to vyřeší.

Objednávají si u vás i muži?

Šila jsem také pro pár kluků, ale je to minimum. Časem bych se na to chtěla více zaměřit.

Je rozdíl mezi ručně vyráběným prádlem a tím z řetězců s rychlou módou?

První je určitě kvalitnější, opotřebení ale u něj může někdy paradoxně přijít rychleji. Kalhotky a podprsenky v běžných obchodech napouštějí různými látkami. Chemikálie pak podporují barevnost nebo zamezují žmolkům. Moje výrobky v sobě nic podobného nemají. Snažím se používat textilie s certifikáty zaručující neškodnost pro nejmenší děti. Na druhou stranu mám doteď věci, které jsem si ušila ještě v ruce, a už více než čtyři roky spolehlivě drží.

Jak se o prádlo co nejlépe starat?

Doporučuji praní v ruce. Bohužel kalhotky takto nejde vždy zcela adekvátně vyčistit. Prádlo vyrábím s tím, že bude prané v pračce. Sama ho nosím, takže dobře vím, co všechno vydrží. K objednávce vždy dávám doporučení, jak se k němu chovat.

Vyrábíte také kimona a kukly. Proč tato neobvyklá kombinace?

Kimona šiju ráda, protože jsou jednoduchá na výrobu a zároveň praktická a hezká. Nerada ale svoje výrobky nazývám kimonem, protože jím oficiálně nejsou. Je to součást asijské kultury a já si na ni netroufám.

Kukly mě pak baví z více hledisek. Jsou pro mě hodně erotickou a současně uměleckou věcí. Zároveň mě baví, že jsou formou, za kterou se můžete schovat, když chcete dělat něco, u čeho si ještě nejste jistí sami sebou. Chtěla bych umět rapovat a dělat hudbu. Až s tím jednou začnu, tak jednu na sobě určitě budu mít. Můj stud bude v tu chvíli o mnoho menší, protože budu schovaná za látkou. Moje kukly to umožní i dalším lidem.

Na profilu máte prádlo vyfocené na různých typech lidí v intimních kulisách bytu nebo naopak venku před stanicí metra. Snímky pořizujete vy?

Ze začátku jsme fotili společně s kamarádem. Časem jsem se rozhodla, že chci všechno dělat sama a dnes mě to baví vlastně nejvíc. Na mých fotkách jsou lidé, pro které jsem šila. Myslím si, že focení je důležitý závěrečný krok. Vždycky jsem se chtěla vyhýbat tomu, abych měla typický líbivý profil. Když se řekne modelka, tak si každý představí určitý typ konvenčně krásné osoby, ale já tohle nechci. Neříkám, že jsou tyto snímky špatné, ale mě neoslovují. Zajímají mě různé postavy a názory. Diverzita je podle mě velmi důležitá, líbí se mi a chci v ní pokračovat. Snažím se vyzdvihovat právě individualitu a originalitu. Myslím si, že je to důvod, proč se zákazníci vracejí a proč mě sledují a podporují. Najdou u mě fotku, kde je holka, která pracuje v supermarketu a má na sobě prádlo z udržitelného materiálu. Můj profil je prostě lidský.

Jak vypadá samotné focení? Pro zákazníky to může být velmi neobvyklá situace, když se z nich stanou modelky a modelové.

Ráda vymýšlím, v jaké náladě a atmosféře jednotlivé kousky vyfotím. Většinou setkání plánuji dopředu a dohodnu se se zákazníky, jak budou snímky stylizované. Posílám jim inspiraci, ale zároveň od nich chci, aby se trošku zamysleli nad tím, jak chtějí vypadat nebo zda něco nového zkusí. Vždy jim dávám možnost, že na snímcích nemusí být jejich obličej. Nabízím také, že jim ušiji kuklu, díky které se budou moct odosobnit. Chci, aby to bylo pro každého komfortní.

Sociální sítě jsou postavené na neustále přibývajícím obsahu. Pomalá móda s tímto principem ale nejde dohromady. Jak k tvorbě obsahu na Instagramu přistupujete?

Ani nevím, kdy naposledy jsem přidala nový příspěvek. Jdu vlastně sama proti sobě. Ale rozhodla jsem se, že se tím nebudu tolik stresovat v rámci zachování svého duševního zdraví. Sice mě to živí a já potřebuji stále nové objednávky, ale není to můj jediný zdroj příjmu. Pokouším se nad tím tolik nezamýšlet, protože jinak propadnu úzkosti z toho, že bych měla být aktivnější. Chci mít také pomalé myšlení a nejen módu. Jednoduše se snažím nezbláznit, což můžu jenom doporučit.

V minulosti jste pořádala různé workshopy šití. Učíte ještě?

Jednu dobu jsem se jimi živila, dnes jich už tolik nedělám. Ráda bych kurzy ale nově propojila s psychoterapií. Líbilo by se mi například udělat program „Ušij si věc pro tvé vnitřní dítě“. Zároveň bych lidi chtěla podpořit v tom, aby si s sebou přinesli vlastní obnošené věci a vytvořili z nich něco nového. Baví mě to daleko víc než prvoplánové kurzy. Mimo to mě ještě napadlo udělat program s názvem „Ušij si něco pro svou vnitřní starou dámu“, která chce chodit spát v devět večer, protože se jako jedna občas cítím.

Jak chcete dál pokračovat?

Myslím, že více věcí vyrábět už ani nemůžu, nemám na to kapacitu. Ale velmi ráda bych u sebe vytvořila chráněné pracovní místo pro člověka s psychickým onemocněním, spojila bych tím šití a svůj původní obor. Pomáhal by mi s drobnějšími věcmi, další činnosti by se postupně mohly přidávat. Dokonce se mi to už na chvíli podařilo, i když jsem to nikde neprezentovala. Dál už mi chybí jenom někdo, kdo by měl na starosti Instagram, i když to se mi asi nepodaří. Rozrůstat bych už chtěla jenom takhle. Jsem spokojená s tím, jaké to je teď.

Vedle vlastní tvorby na svém účtu sdílíte také příspěvky týkající se ekologických témat. Proč je pro vás toto spojení důležité?

Kdybych šití s aktivismem nemohla propojovat, tak bych ani nechtěla dál pokračovat. Sociální práce je pro mě důležitá. Hrozně moc mi ukázala. Podobně mě vždy zajímala ekologie. Tyto obory pak mohu šitím a uměleckou tvorbou propojit. Myslím si, že věci jsou neoddělitelné od jiných. Když velké firmy vyrábějí oblečení, současně znečišťují přírodu a vykořisťují vlastní švadleny. Mluvit o tom je důležité, zejména pokud sama šiju. Aktivismus v mojí tvorbě rozhodně je a já doufám, že je vidět. Je pro mě naprosto zásadní. Mimo to se zajímám také o feminismus.

Na svém profilu mluvíte také o psychickém zdraví. Je vaše prádlo terapeutické?

Pro zákazníky a zákaznice rozhodně zčásti je. Lidé pomocí něj chápou lépe sami sebe. Terapie je to ale spíše pro ně než pro mě. Šití je někdy stres. Občas u něj nadávám a chci vyhodit šicí stroj z okna. Zároveň je pro mě důležité prádlo právě ve stresu nedělat, pak ho akorát pokazím.

Jak osobně vnímáte udržitelnost mimo práci?

Udržitelnost může být úplně ve všem. Pro mě znamená veganství, pomalou módu a celkové přemýšlení nad nákupy. Je pro mě osobně důležitá, protože když nežiju ve svých očích udržitelně, nemám ze sebe kvůli tomu dobrý pocit. Je to vlastně jeden ze způsobů, jak se starám o své duševní zdraví.