Firmy, které vyrábějí nábytek pro švédskou společnost Ikea, odebírají podle neziskové organizace Greenpeace dřevo z posledních zbývajících původních evropských lesů v rumunských Karpatech. A to včetně těch v chráněných oblastech Natura 2000. Ikea nařčení odmítá.
Greenpeace na základě investigace tvrdí, že s ničením lesů vysoce hodnotných z hlediska ochrany přírody je spojeno sedm rumunských firem vyrábějících nábytek pro švédskou společnost Ikea. K výrobkům těchto dodavatelů patří židle Ingolf nebo dětské postýlky a postele Sniglar.
Nejméně 30 různých výrobků od zmíněných dodavatelů objevila organizace Greenpeace v obchodních domech Ikea ve 13 různých zemích. V Česku se produkty od rumunských výrobců objevily ve všech čtyřech obchodech firmy v Praze, Brně a Ostravě. Organizace Greenpeace na základě svých zjištění vyzvala společnost Ikea, aby se „stala součástí řešení a neprohlubovala krizi klimatu a biologické rozmanitosti“.
„Naše nejcennější přírodní dědictví nemůžeme zničit a přeměnit na kusy nábytku či šatní ramínka. Staré lesy jsou životně důležité pro zdraví planety a musí být okamžitě chráněny. Ikea musí dostát svým vlastním slibům o udržitelném podnikání a zaručit, že napříč celým dodavatelským řetězcem nebude docházet k destrukci starých lesů,“ sdělil Jan Freidinger z Greenpeace Česká republika.
„Dřevo z chráněných lesů nepřijímáme“
„Prostudovali jsme zprávu Greenpeace o Rumunsku zveřejněnou 10. dubna a důrazně nesouhlasíme s tvrzením, že dřevo z chráněných starých lesů končí v nábytku Ikea. Dřevo z chráněných starých lesů do našich výrobků nepřijímáme. Postupy získávání dřeva uvedené ve zprávě Greenpeace jsou legální a dodržují místní předpisy i předpisy EU, navíc jsou certifikovány Radou pro lesní hospodaření (FSC),“ píše se ve vyjádření, které Ekonews zprostředkoval mluvčí řetězce Ikea Petr Šašek.
„Zpráva Greenpeace naznačuje, že jediným kritériem pro definici starých lesů je stáří stromů. Ve skutečnosti však existuje více kritérií pro jejich definici, přičemž věk je jedním z nich. Vzhledem k tomu, že naše dřevo je certifikováno FSC, procházejí všechny dodavatelské řetězce a lesy každoročními kontrolami akreditovaných certifikačních orgánů FSC. Vedle těchto auditů provádí IKEA každoročně několik lesnických auditů a auditů dodavatelského řetězce dřeva,“ uvádí řetězec.
Greenpeace vidí největší problém ochrany Karpat v tom, že společnosti a úřady se chtějí vyhnout označení těchto oblastí jako pralesů, starých lesů či lesů s vysokou hodnotou z hlediska ochrany přírody, aby nemusely omezit těžbu. V současné době jsou proto podle organizace před těžbou dřeva chráněna pouze 2,4 procenta karpatských lesů v Rumunsku, tady asi 1700 kilometrů čtverečních.
„Předložené důkazy (…) jsou velmi rozsáhlé. Je sice pravda, že to, co Ikea dělá, není nezákonné, ale to neznamená, že je to udržitelné, za což se Ikea ráda vydává,“ sdělila v reakci na vyjádření švédského nábytkáře Špela Bandeljová, koordinátorka biodiverzitní kampaně v Greenpeace CEE.
Certifikace FSC ne vždy rozpozná hodnotu lesa
Všechna místa těžby dřeva spojená s výrobci Ikea, která vyšetřovatelé a vyšetřovatelky Greenpeace CEE navštívili, označili za staré lesy. A to nejen kvůli jejich průměrnému věku uvedenému ve veřejně dostupných lesních hospodářských plánech, ale také kvůli jejich ekologickým vlastnostem. Všechny sledované lesní plochy vykazovaly podle vyšetřovatelů znaky starého lesa, včetně strukturální složitosti a přítomnosti stromů různých velikostí, tvarů a druhů, přítomnosti biotopových stromů, ležícího i stojícího mrtvého dřeva a schopnosti plnit četné ekologické ekosystémové služby.
Jak ukázala nedávná analýza Greenpeace International, certifikační systém FSC ne vždy rozpozná skutečnou hodnotu starých lesů z hlediska biologické rozmanitosti. To následně umožňuje průmyslové lesnictví a těžbu dřeva i v rámci této certifikace, a to včetně starých lesů, které by měly být přísně chráněny.
Podle Miroslava Svobody z Katedry ekologie lesa Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity, který téma sleduje, je problematické zaštiťovat se certifikací FSC. A to zejména pro značku Ikea, která se profiluje jako „udržitelná“.
„Je možné, že firmy, které tam těží, neporušují rumunské lesní zákony, ale je otázka, jestli je to společensky únosné a správné. Zejména za situace, kdy Evropská unie vyzývá členské státy, aby chránily zbytky starých lesů a pralesů na svém území, a řeší se úbytek biodiverzity,“ myslí si Svoboda, jehož tým projektu Remote Primary Forests je v Rumunsku v kontaktu s místními nevládními organizacemi. Podle něj nemá smysl řešit amazonské pralesy, když si EU není schopna chránit ani poslední zbytky starých lesů.
Rumunská pravidla patří mezi nejměkčí
„V tom má Greenpeace pravdu. Ukazují na to, co se v Rumunsku dvacet let děje, kdy se těží 400 až 500 let staré stromy v původních lesích, kterým se dá říkat pralesy. To vše se děje s povolením rumunské vlády, která v tom vidí byznys. EU v tomto na úrovni členských států selhává, protože konají proti doporučení Evropské komise. Ta chce, aby státy zmapovaly staré lesy a provedly jejich inventarizaci. To se ale neděje,“ uvádí Svoboda.
Certifikace FCS podle něj nic nezaručuje. Její úroveň a kritéria se v rámci Unie liší stát od státu a rumunská patří mezi ty měkčí. „Je to z části greenwashing,“ je přesvědčen expert. FSC platí pro hospodářské lesy, když ale neproběhne „audit“ pralesů a starých lesů, tak je v podstatě k ničemu. „Jsou to standardy pro těžbu v hospodářském lese. Ale v pralese by se těžit nemělo vůbec a ani v oblastech Natura 2000,“ shrnuje.
„Ta certifikace dokáže docela snadno narýsovat podmínky toho, co je v hospodářském lese přírodě blízké lesnictví. Ale ve chvíli, kdy se těží v pralese, tak se budou názory hodně lišit. To je problém každého certifikačního systému – dokáže sektor nasměrovat, odklonit nejhorší problémy, ale nikdy se nepostaví tak, aby neunikla žádná chybička,“ uvádí výzkumník Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy Vojtěch Kotecký.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
