Živočišnou výrobu museli ve středočeských Choťovicích dvacet let dotovat, bez bioplynky by ji neuživili

Diverzifikace je hlavní motto, kterým se řídí Horákovi, rodina sedláků z Choťovic v Polabí. Letošní vítězové soutěže EY Podnikatel roku v kategorii Cena České televize za udržitelné podnikání 2024 mají 600 hektarů polí a luk, chovají prasata a skot, provozují vlastní ubytovací zařízení i restauraci.

Na polích Horákovi pěstují pšenici, kukuřici, vojtěšku a žito. Pokud se pšenice urodí v potravinářské kvalitě, prodají ji pekařům. Jinak všechny plodiny slouží hlavě k výkrmu prasat a skotu.

Hnůj od zvířat a zbytky jídla pak zužitkují ve vlastní bioplynce. Ta je ostatně páteří celého podniku, vyrábí pro něj elektřinu i teplo. Díky odpadnímu tekutému fugátu z bioplynky se daří zcela nahrazovat i průmyslová hnojiva.

„Tím, že fugát dáváme jen tam, kde je potřeba, což vyhodnocujeme pomocí dronů a rozborů rostlin, tak máme dnes plnohodnotné výnosy, jako když se používala průmyslová hnojiva,“ říká majitel farmy Karel Horák. Bez postřiků se ale neobejdou.

„Herbicidy potřebujeme, tlak plevelů je čím dál větší, navíc když přijde sucho, tak tolik neúčinkují. Stříkáme ale plevel selektivně, nepálíme všechno Roundupem,“ popisuje Horák. Líbí se mu myšlenka likvidovat plevely prostřednictvím elektrických výbojů, ale zatím je to jen v rovině úvah a pokusů.

Farma má výhodu v tom, že leží v Polabské nížině necelých dvacet kilometrů severovýchodně od Kolína, takže suchem není postižena tak jako jiné lokality. „Nám se v podstatě líbí sušší jaro. Půdy jsou tu těžší, vláhu máme, takže pokud neuděláme chyby v předsetbové přípravě, tak zatím netrpíme,“ říká farmář. Srážky ale podle něj v poslední době přicházejí najednou, neprší rovnoměrně celý rok a to není pro úrodu dobré.

„Zvířata si dělají, co chtějí“

Na farmě Choťovice chovají prasata a ve vedlejší vesnici krávy. „Živočišnou výrobu bylo nějakých dvacet let potřeba dotovat, bez bioplynky bychom to neuživili,“ podotýká Horák. Krávy a prasata mají neustálý přístup do venkovního výběhu, a stejně tak i ke krmení, což se podle Horáka pozitivně odráží na kvalitě masa. „Naše zvířata si dělají, co chtějí. Mají krmení 24 hodin, nenutíme je jít si lehnout tím, že jim zhasneme,“ líčí farmář „liberální“ režim.

Vyprávění farmáře se ale nakonec stočí vždy k bioplynce. Nejenže zužitkuje většinu hnoje od zvířat, ale prasatům se také stará o vyhřívané kotce. „Díky výběhu mají vlastně vytápěný barák se zahradou. Trochu jsme si je rozmazlili, nižší teplotu už nesnesou. Kdybychom topili kotlem na zemní plyn, tak by to samozřejmě nebylo ekonomicky možné,“ vysvětluje Horák.

Prasata z Choťovic se krmí podle vlastního uvážení, takže rostou déle – místo šesti měsíců se vykrmují klidně i osm. Pak je navíc nečeká dlouhá a strastiplná cesta na jatky, protože farma má vlastní porážku. „U nás si na porážku dojdou ‚v bačkůrkách‘. Netrpí stresem, nepřevážíme je sto kilometrů, kde by pak čekala dvanáct hodin v kotci, než přijdou na řadu a do oběhu se jim vyplavovaly stresové hormony,“ říká Horák. Pokud jde o odbyt, Choťovičtí významně těží z exkluzivní spolupráce s internetovým supermarketem Rohlík, kam posílají 99 procent své produkce.

Není lokální jako lokální

S obchodními řetězci spolupracovat nechtějí. Vadí jim i jejich „lakování na zeleno“. „Jeden řetězec vám třeba na prodejní ploše sděluje, že má 95 procent produktů od českých dodavatelů. To ale není reálné. Maso nakoupí třeba z Brazílie či Bangladéše, ale naporcuje ho a zabalí české eseróčko,“ zlobí se Horák. Zákazník se tak často ani nedopátrá původu.

Naštvat ho dokážou i nerovné podmínky pro české chovatele. Jednak podle něj nedává smysl maso dovážet na velké vzdálenosti, pokud to myslíme s udržitelností a uhlíkovou stopou vážně. Zároveň mu vadí rozdílné přístupy při používání různých přípravků.

„Někde pořád používají látky, které jsou u nás při pěstování rostlin zakázané. Tak jak je možné, že se k nám ten produkt dostane na trh? Antimikrobikum semikarbazid je u nás pro zvířata zakázané už x let, ale v Brazílii je povolené. Stačí jen čestné prohlášení, že chovatel látku nepoužil. Takové maso by se sem vůbec nemělo dovážet,“ je přesvědčen.

Spotřebitelé podle etiket rozhodně nepoznají, že mouka pochází ze zemí, kde panují volnější pravidla. „Vy se to nedovíte a do tlaku na řetězce nikdo nejde. Jsou to bohaté nevěsty, které přispívají na kampaně politikům. Pokusy o regulaci byly, ale vždy to odnese akorát ministr,“ myslí si Horák.

Až skončí podpora

K hlavní změně došlo v Choťovicích kolem roku 2012, kdy zprovoznili bioplynovou stanici. Dříve či později jí ale skončí provozní dotace od státu, na kterou bioplynky mají nárok pouze prvních dvacet let fungování. Horákovi proto přemýšlejí, jak z bioplynové stanice finančně těžit i v budoucnosti, kdy se podmínky ztíží. Aktuálně bioplynka vyrábí elektřinu pro vlastní spotřebu asi z dvaceti procent, zbytek jde do sítě.

„Pro letošek máme plán zvětšit plynojemy, abychom se mohli více zapojit do služby výkonové rovnováhy a elektřinu dávat do soustavy, kdy je potřeba, třeba když nejedou obnovitelné zdroje. Protože bioplynka funguje 365 dní v roce,“ vysvětluje Horák.

Ještě větší investici, řádově asi 200 milionů korun, si vyžádá projekt na čištění a zkapalnění plynu Jednání s odběrateli zkapalněného plynu (LNG) už probíhají. Pro průmyslové provozy s velkou emisní zátěží, pro něž je navíc povinný nefinanční reporting, je výhodné začít odebírat uhlíkově neutrální, či dokonce záporný biometan.

„Budeme biometan vyrábět z pokročilých surovin podle evropské směrnice RED III, takže se dostaneme na zápornou uhlíkovou stopu, a tím firmám pomůžeme k uhlíkové neutralitě. Může jít například o farmaceutické firmy, dopravní firmy či teplárny,“ líčí Horák.

Zkapalněný plyn má výhodu i v tom, že na rozdíl od CNG (stlačený plyn), nehrozí, že by do obce jezdily tři kamiony denně. LNG se bude vozit jednou týdně, což místní zvládnou lépe. V postoji k bioplynové stanici se dělí zhruba na polovinu. Někteří jí přejí, někteří ji nesnášejí.

Přebytky vytápějí bazén i kotce

Zatím však mají v Choťovicích plynu i tepla přebytek. Prasata v kotcích si lebedí, dobře je i hostům hotelu. Tamní bazén se vyhřívá na 35 stupňů Celsia. Zbytek tepla se dá využít v sušárně, pro výrobu nadýchané podestýlky pro zvířata. Jenže co bude s teplem, až jej budou prodávat ve formě LNG? „Budeme zvažovat, jestli nepřidáme elektrokotel z fotovoltaiky nebo obecně nenavýšíme množství panelů, abychom uspokojili vlastní spotřebu,“ má už vymyšleno Horák.

Projekt zkapalněného biometanu se neobejde bez investiční dotace, což je riskantní. Horák se obává „zelených faktorů“, negativních změn, které přišly s Trumpovou administrativou v USA, nebo zpochybňování Zelené dohody v Evropě. „Samozřejmě mám obavy, aby za pět let někdo nepřišel, a neřekl, že ruský plyn má nižší uhlíkovou stopu než český biometan,“ shrnuje Horák.

Partnerem tohoto článku je společnost EY.