Hlavně velké firmy začínají s pořizováním elektroaut do svých flotil. Zároveň musí stanovit, jak mohou zaměstnanci auto využívat. Zda i pro soukromé účely a jak potom vykazovat jeho dobíjení doma.
„Je to hrozně jednoduché. I když máte spalovací vůz, tak se firma musí rozhodnout, jestli chce proplácet benzín v plném rozsahu, anebo jenom použití pro firemní účely, nebo i dojíždění z domova či i o víkendu. Tam není rozdíl. Rozdíl je jenom v tom, jakým způsobem se to vykazuje,“ popisuje šéf českého zastoupení automobilky Kia Arnošt Barna.
Společnosti, které si elektroauta pořizují, si začínají tyto věci osahávat a snaží se je co nejlépe nastavit. Často mluví o pilotním provozu. Modely užívání elektroaut zaměstnanci jsou různé, podobně jako u spalovacích aut.
Náskok mají z podstaty věci energetické firmy, které budují dobíjecí sítě. Například Pražská energetika má ve své flotile kolem 130 elektroaut. Jedná se o osobní elektromobily, pojízdné dílny a další užitkové vozy.
Využívat elektromobily pro soukromé účely může v PRE jen střední a vyšší management. Zaměstnanec dobíjí elektromobil ve firemní garáži prostřednictvím měřeného „wallboxu“, tedy nástěnné nabíjecí stanice. Naměřené hodnoty se vyúčtují, zaměstnanec vykáže služební kilometry a podle spotřeby elektřiny mu firma náklady na elektřinu za služební jízdy kompenzuje.
„Soukromé kilometry si platí sám – stejně jako u aut se spalovacími motory se zaměstnanci strhává zálohová částka každý měsíc za spotřebované pohonné hmoty či elektřinu a kvartálně se vyúčtovává,“ popisuje mluvčí PRE Karel Hanzelka.
Dobíjet může zaměstnanec i doma. V tom případě cenu stanoví vyhláškový tarif (těm se více věnuje ve své příručce například Svaz průmyslu a dopravy). Pokud zaměstnanec PRE nemá měřený wallbox, stvrzuje spotřebu prohlášením. „Při dobíjení ve veřejné síti vycházíme z ceny z příslušného dokladu s výjimkou PREpointů, dobíjecích stanic v síti Pražské energetiky, protože ty se považují za nabíjení v zaměstnání,“ vysvětluje mluvčí PRE.
Domácí dobíjení teprve testují
Skupina ČEZ poskytovala v první vlně bateriová auta jen zaměstnancům, kteří o ně projevili zájem. V dalších vlnách půjde podle manažera dopravních služeb ČEZ Jakuba Bosáka o plošné pokrývání dalších skupin zaměstnanců, včetně těch, kteří mají vůz jako benefit i pro soukromé účely.
V ČEZ nyní slouží přes pět tisíc vozidel, počet elektromobilů se zatím pohyboval v desítkách kusů. „Podíl alternativních paliv v čele s elektromobily chceme letos a v dalších letech výrazně zvýšit. Před prázdninami jsme vysoutěžili první velkou skupinu elektromobilů,“ říká Bosák s tím, že polostátní skupina v tendru koupí 23 vozů Škoda Enyaq.
Od ledna roku 2024 chce mít ČEZ všechna nově pořizovaná manažerská vozidla na elektřinu. Do roku 2030 hodlá elektrifikovat také referentské osobní vozy s výjimkou menší skupiny vozidel, která zajišťují provoz kritické infrastruktury. V současnosti ve firemní flotile převládá počet aut trvale přidělených jako služební vozy.
Po přidělení elektromobilu má zaměstnanec ČEZ zajištěno dobíjení v zaměstnání, většinou jde o wallbox u vyhrazeného parkovacího stání. Pro dobíjení doma si může zřídit zvýhodněnou dobíjecí sazbu pro majitele elektromobilů, případně si nechat namontovat domácí wallbox. To ale podle Bosáka zaměstnanci řeší samostatně.
Pro dobíjení v síti veřejných dobíjecích stanic ČEZ se zaměstnanec přihlašuje přes aplikaci, nebo má dobíjecí čip. „Způsob kompenzace nákladů za domácí dobíjení nyní testujeme v pilotním provozu a spustíme ji do konce letošního roku,“ říká Bosák.
Kompenzace za domácí dobíjení si osahává i Vodafone, který postupně obměňuje svou flotilu za hybridy a elektroauta. Auta mají v této firmě sdílená, nejsou tedy využívána konkrétním zaměstnancem, ale dle potřeby. „Pokud kolegové/yně dobíjejí doma, kompenzujeme jim dobití za státem vyhlašovanou cenu za kilowatthodinu ve vyúčtování knihy jízd,“ popisuje ředitelka komunikace ve Vodafone Zuzana Holá.
I automobilky nabízejí firmám řešení pro domácí dobíjení jejich zaměstnanců. Například Kia poskytuje nabíjecí kartu a wallbox, který měří spotřebu elektřiny. „Tento údaj může sloužit účtárně podniku pro možné proplácení spotřeby. Účetní oddělení dostane na jedné faktuře informace o celém vozovém parku, nebo jednotlivém vozu jak z veřejné dobíjecí sítě, tak domácí. Pak je na rozhodnutí managementu, jestli chce, nebo nechce proplácet dobíjení,“ popisuje šéf Kia Barna.
Cena versus provoz
Obecně platí, že zatímco pořizovací cena elektromobilů je vyšší, jejich provoz a údržba jsou naopak levnější než jejich spalovací konkurence. Z hlediska jejich používání jako služebních vozů je výhodnější i to, že nově podle zákona platí, že zaměstnanci daní v případě přiděleného nízkoemisního motorového vozidla 0,5 procenta pořizovací ceny vozidla. Dříve se jednalo o jedno procento, které mohlo při cenách bateriových vozů pro zaměstnance představovat poměrně vysokou částku.
Zlepšily se i podmínky pro zaměstnance, kteří využívají elektroauto k pracovním účelům. Cestovní náhrady se totiž v dubnu zvýšily ze šesti korun za spotřebovanou kilowatthodinu elektřiny na 8,20 koruny. Náhrady za spalovací auta zůstaly stejné.
Jedním ze způsobů, jak firmy nákup elektroaut financují, je leasing. Podle zkušeností PRE přitom vychází srovnatelně s leasingovými platbami za spalovací auta.
V prvním čtvrtletí letošního roku financovaly společnosti České leasingové a finanční asociace (ČLFA) 371 elektromobilů, tedy přes 27 procent ze všech nových elektroaut registrovaných v Česku. Bariér pro rychlejší rozvoj elektromobility skrze firmy je podle předsedkyně představenstva asociace Jany Hanušové několik.
„Vyšší pořizovací cena může hrát roli i u služebních vozů, které získají zaměstnanci jako benefit k osobnímu užití. Část jejich pořizovací ceny totiž vstupuje každoročně jako příjem do základu daně z příjmu fyzických osob. Někteří zaměstnanci tak mohou volit raději stejné vozidlo se spalovacím motorem, které má nižší pořizovací hodnotu,“ uvádí Hanušová.
Dalšími brzdami jsou podle Hanušové méně rozvinutá infrastruktura pro dobíjení elektromobilů či takřka neexistující podpora státu.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
