Nečinnost v udržitelnosti se do konce století prodraží na 2,5 bilionu ročně. Takový závěr přinesla konference Rok Změny pořádaná minulý týden v pražském Karlíně. Zmíněná částka představuje náklady, které firmám i celé společnosti vznikají jako důsledek příliš pomalé transformace ekonomiky.
Podle závěrů konference pořádané Změnou k lepšímu Evropané zaplatí 14 miliard eur ročně za škody způsobené extrémy počasí spojené s klimatickou změnou, jako jsou požáry, povodně či extrémní vichry. V roce 2100 už to ale může být v dnešních cenách 105 miliard eur ročně (2,5 bilionu korun) – více než čtyři procenta evropského HDP.
Tento trend je dobře vidět na datech českých pojišťoven. Pojišťovny jsou jedním z nejohroženějších odvětví klimatickou změnou. Množství i intenzita přírodních katastrof se zvyšují a s tím i objem škod. V roce 2021 dosáhly škody způsobené počasím dokonce rekordních 5,8 miliard korun na pojistných událostech, z čehož 3,48 miliardy tvořily škody po jihomoravském tornádu.
Jak uvedl poradce prezidenta republiky a bývalý ministr životního prostředí Ladislav Miko, v boji proti klimatické změně není třeba vymýšlet žádná extra „udělátka“. Řešením je široká škála možností, které nabízí přirozený ekosystém. „Ten to může udělat zadarmo, jenom mu to musíme dovolit. Inovace by tedy měla spočívat v tom, že otevřeme dveře těm silám, které velkou část práce dokážou udělat za nás,“ odpovídal v panelové diskusi na dotaz, jakou roli hrají v boji s klimatickou změnou opatření v krajině.
„Musíme opravdu chtít“
V případě, že budeme s transformací dále otálet, nejde podle něj jen o náklady na nečinnost, ale také o příležitosti, které nám unikají. „Když použiju příměr vlaku, který nám odjíždí a v němž už někteří sedí, tak my jsme ti, co visí na zadním nárazníku, vzpíráme se vůči pražcům, snažíme se ten vlak zastavit a to nám láme nohy. A se zlámanými nohami se nám ten vlak bude špatně dobíhat,“ poukázal.
A co tedy dělat, aby se to změnilo? „Opravdu chtít. To znamená, že tyto problémy pro nás budou klíčové při rozhodování o tom, jakou si volíme budoucnost, ať už politicky nebo jinak. To my ale neděláme, my stále vyčkáváme, jak se věci vyvinou a pak koukáme na to, k čemu se přidat a k čemu se ne,“ doplnil.
Miko poukázal na to, že Česko by mělo získat do roku 2030 ze systému emisních povolenek jeden bilion korun, které bude mít k dispozici na zelenou transformaci. „To jsou nevídané finance, které environmentální témata nikdy neměla. Nemůžeme si dovolit je utrácet až na poslední chvíli.“
„Začněte hned“
Na nízkou připravenost české ekonomiky na nová evropská pravidla nefinančního reportingu poukázala i britská expertka Linda Zeilina. Podle ní je zelené financování rostoucí trend a konkurenceschopnost si zachovají jen ti, kteří budou reportovat o udržitelnosti podle evropských pravidel.
„Nejde o byrokratický výmysl z EU, k udržitelnosti nás už dávno tlačí trh, který potřebuje kvalitní a mezinárodně srovnatelná data. Česko má mezery ve vzdělávacím systému, o udržitelnosti se na ekonomických univerzitách prakticky nic nedozvíte. Zaostáváte také v mezisektorové spolupráci, k jednomu stolu si spolu sedají více snad i v Číně. Začnete pracovat na vaší transformaci okamžitě,“ vyzývala účastníky konference.
O financování zelených projektů, které přispějí k dekarbonizaci české ekonomiky, mají zájem i banky, tlačené evropskou legislativou. Podle Martina Breyla z České spořitelny, který byl jedním z účastníků panelové diskuse, chce mít jeho banka do tří let čtvrtinu zelených firemních investic. „Každá čtvrtá koruna financování bude udržitelná a splňovat podmínky evropské taxonomie, to je pro bankovní sektor obrovský závazek,“ uvedl Martin Breyl z České spořitelny.
Banky a investoři chtějí být zelení
Na to, jak jsou firmy zelené, se dnes ptají zejména velké firmy v rámci svého dodavatelského řetězce. Jde o podniky, které budou muset za příští rok reportovat o tom, jaké emise jejich dodavatelský řetězec produkuje. Udržitelnost, respektive dotazy na ni, se tak dostávají k čím dál menším podnikům. Na udržitelnost se začínají dotazovat i banky a investoři, na které tlačí legislativa, aby neinvestovali do „špinavých“, například fosilních oborů, a přispěli tak k transformaci ekonomiky.
K rozlišení toho, co je a není „zelené” slouží EU taxonomie. Ta popisuje, jaké aktivity zásadním způsobem přispívají ke zmírnění klimatické změny a budou proto hrát klíčovou roli v transformaci a dekarbonizaci evropské ekonomiky. Zároveň určuje, které aktivity do tohoto seznamu nepatří.
Kvůli změně klimatu se promění celá světová ekonomika, ne jen ta evropská. Zelené taxonomie vznikají v mnoha dalších státech jako je například Indie nebo Indonésie. Evropská unie si stanovila ambiciózní plán snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 procent a do roku 2050 chce být prvním uhlíkově neutrálním kontinentem.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes, kde se s Martinou seznámily. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
