Zelené odpustky neboli offsety, kterými firma může na papíře vymazat vytvořené emise skleníkových plynů, společnosti v Česku zatím příliš nevyužívají. Ať již kvůli opatrnosti, tlaku na trhu, firemní politice či proto, že to zatím nepotřebují.
Velké společnosti či ty s mateřskou firmou v zahraničí mají již většinou naplánovanou strategii, jak snižovat své emise skleníkových plynů a kdy dosáhnout uhlíkové neutrality. Měří je ve třech oblastech – takzvaných Scope 1, 2 a 3. První dvě se týkají přímých emisí firmy, třetí oblast zahrnuje dodavatelský řetězec. Cílem je stav, aby firma vytvářela při své činnosti co nejméně emisí oxidu uhličitého a v případě těch vytvořených se podílela na jejich odstranění z atmosféry.
„Nikdy nebudeme na úplné nule, takže v plánech máme dostat emise ve Scope 1 a 2 na 95 procent v porovnání s rokem 2020 a zbývajících pět procent emisí CO2 pokrýt offsety. Cíle dostat se na 95 procent jsme už dosáhli, takže se rozhlížíme, jaké programy tady fungují a jsou smysluplné,“ uvádí šéfka udržitelnosti telefonního operátora Vodafone Czech Republic Zuzana Holá.
Přípustné kategorie offsetů přitom definuje britská centrála společnosti. „Rozhlížíme se, abychom si nenaběhli,“ vysvětluje Holá s tím, že si Vodafone dává pozor hlavně na projekty s nejistým výsledkem.
Firmy se musejí s problémem potýkat samy, protože pravidla ohledně offsetů se na úrovni Evropské unie teprve tvoří. Na trhu sice existují certifikační systémy dobrovolných uhlíkových kreditů (Plan Vivo, Gold Standard či Verra), ale některé z nich už čelí reputačním problémům a pochybnostem.
Změna nebude levná ani rychlá
Obezřetně se k možnosti snižovat vytvořené emise nákupem uhlíkových kreditů staví i největší potravinářská firma na světě Nestlé. Švýcarský koncern je stejně jako řada dalších firem členem iniciativy SBTi (Science Based Targets initiative), v jejímž rámci si stanovuje splnitelné cíle na snížení uhlíkové stopy a podobně. Offsety přitom iniciativa neuznává.
Nestlé má cíl snížit do roku 2025 emise skleníkových plynů o 20 procent, do roku 2030 na polovinu a do roku 2050 být uhlíkově neutrální. Podle manažerky udržitelnosti Martiny Šilhánové se snaží emise snížit ve vlastním řetězci, a nikoli prostřednictvím offsetů.
Nyní probíhá revize firemní politiky a odklon od označování „uhlíkově neutrální“. Tuto nálepku měla mít třeba tyčinka KitKat, pro niž firma v roce 2021 vyhlásila závazek být uhlíkově neutrální do roku 2025.
„Musíme projít transformací, byť nebude snadná a nebude ani levnější než nákup offsetů. Nebude ani zdaleka tak rychlá, ale je to změna, která je nutná,“ uvádí.
Offsety podle ní budou připadat v úvahu teprve tehdy, až společnost vyčerpá všechny alternativy snižování emisí, a to i v dodavatelském řetězci. Právě tam leží u Nestlé gros uhlíkové stopy. Se surovinami, které nakupuje koncern pro výrobu potravin, se pojí 70 až 80 procent jeho celkových emisí CO2.
„Jsem k offsetingu skeptická, ale rozumím tomu, že až vyčerpáme všechny možnosti, nějaká část emisí CO2 nám zůstane. Je však potřeba, aby projekty byly transparentní,“ dodává Šilhánová.
Čistá energie pro Honduras
Podobně hovoří Alizée Duboisová, ESG manažerka české technologické společnosti ComAp. Ta si během následujících měsíců stanoví dekarbonizační plán a kroky, jak snížit co nejvíce emisí ve svém řetězci.
„Pokud používáme offsety, musí to být jasné, průhledné, musíme mít metodologii a zajistit, aby se nezapočítávaly dvakrát, aby to nebyl jen nějaký vlastník lesa nekácející stromy,“ uvádí Duboisová.
ComAp dosud využíval jediný offset. Vznikl ve spolupráci se spediční firmou DHL a měl pokrýt emise z dopravy jeho produktů. „Šlo například o financování zelené energie v Hondurasu. Chudé země nehledají hybridní technologie, ale tu nejlevnější, tedy naftu, takže dává smysl pomáhat jim s přechodem na čistší energie,“ popisuje Duboisová.
Nyní se forma spolupráce mění a ComAp bude přispívat do nového programu DHL na platbu udržitelného paliva pro jeho letadla. „Dává větší smysl redukovat emise u zdroje, než je kompenzovat potom, protože CO2 zůstává v atmosféře po velmi dlouhou dobu,“ dodává Duboisová.
Když už kredity, tak z domova
Přepravní a dopravní společnosti patří k těm, které už nyní offsety často využívají. Snížit emise z dopravy je náročné na čas i peníze. „Jsme si vědomi toho, že děláme dopravu, která produkuje emise. Zároveň děláme vše proto, abychom je i nějak offsetovali, a dáváme cestujícím možnost, aby přispěli,“ uvádí šéf společnosti FlixBus Pavel Prouza. Cestujícím konkrétně nabízí offsety s německou neziskovou společnosti atmosFair.
„Pasažéři tím podporují nákup energeticky efektivních sporáků ve Rwandě umožňující další snižování globálních emisí,“ popisuje šéf FlixBusu v Česku.
Pokud jde o uhlíkové kompenzace za celou společnost, Prouza by byl rád, kdyby je využívat do budoucna nemuseli. „Těžko však říci, co bude za sedmnáct let,“ uvádí s odkazem na datum, kdy má být FlixBus uhlíkově neutrální.
Pokud jde o ryze české firmy, ty kladou často důraz na to, aby uhlíkové kredity byly tuzemského původu. „Nebudeme sázet lesy někde v Africe, když tady máme holiny,“ prohlásil šéf Kofoly Jannis Samaras v loňském rozhovoru pro Ekonews.
Nakonec se výrobce nápojů od sázení stromů (jako možnosti offsetů) odvrátil úplně , protože coby offsety je problematické. Raději se věnuje revitalizaci krajiny v okolí svých závodů a zadržování vody v krajině. Pro tento účel Kofola založila neziskovou organizaci Kvapka Rajeckej doliny.
Článek je součástí série Zelené triky, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
