Vlci se po jejich vyhubení a následné dlouhé nepřítomnosti začali v posledních letech vracet do české krajiny. V době, kdy se na nás nejen v oblasti životního prostředí valí jedna špatná zpráva za druhou, je to z hlediska ekologie vítaná informace. Návrat vlků s sebou však přináší i řadu ekonomických a společenských výzev.
Návrat vlků do naší krajiny můžeme pozorovat přibližně od roku 2010. Historicky sice vlk obýval téměř celé území současného Česka, ale s rozmachem lidské populace a s ním spojeným zvýšeným pronásledováním začal jeho výskyt postupně klesat, až byl během 19. století zcela vyhuben.
Ke zvratu došlo na přelomu tisíciletí, kdy se z Pobaltí rozšířil do polských a německých nížin a odtud posléze i do Čech. Souběžně s touto populací se u nás začínají více vyskytovat i vlci pocházející z bavorské a slovenské větve. Momentálně u nás tyto šelmy žijí v celém pásmu pohraničních pohoří a na mnoha místech je doloženo i jejich rozmnožování.
Celková početnost je obtížně zjistitelná, v současnosti však již pravděpodobně přesahuje sto jedinců, kteří tvoří přibližně 20 smeček. Vlci jsou zároveň schopni pohybovat se na velké vzdálenosti, pozorování jednotlivých zvířat je tak možné prakticky kdekoliv, například i v centru Českomoravské vrchoviny.
Vlci se také umí dobře přizpůsobit podmínkám dnešní krajiny. Jejich tradičním prostředím je sice lesnatá krajina, nově vznikající smečky však dokáží přežít i v postindustriálním prostředí. Různým lidským aktivitám se pak umí přizpůsobit změnou chování.
Rozhodujícím faktorem pro jejich výskyt je tak především dostupnost kořisti. Momentálně se vlci na našem území vyskytují ve výškově nadprůměrných polohách, což je dáno nejen typem krajiny, ale právě i nižším zalidněním těchto oblastí.
Opětovný návrat vlka do české krajiny, a potažmo do celé střední Evropy, tak souvisí nejen s důslednou ochranou šelem, ale pravděpodobně i s útlumem zemědělství v horských oblastech. Oblasti současného výskytu nám mohou dále napovědět, do jakých lokalit se budou vlci v budoucnu nejpravděpodobněji šířit.
V České republice se nachází poměrně značné množství oblastí, které by mohly vlkům nabízet vhodné podmínky k životu. Mimo místa současného výskytu (Broumovsko, Krkonoše, Jeseníky, Jizerské hory, Bavorský les a další pohraniční oblasti) se mnoho vhodných biotopů nachází i v dalších sudetských pohořích.
Ve vnitrozemí pak jde pouze o menší oblasti, schopné uživit spíše jednotlivce. Konkrétně se jedná zejména o zachovalá území vojenských výcvikových prostor a různé vrchovinné chráněné oblasti (například Žďárské vrchy). Ostrůvkovitě pak jde i o množství lesů ve středních a vyšších nadmořských výškách, které mohou sloužit jako dočasná útočiště při migraci vlka.
Počet vlků v české krajině tak bude s velkou pravděpodobností narůstat a můžeme očekávat vznik dalších reprodukčně zajištěných smeček i mimo současné oblasti výskytu.
Zásadními limity pro další šíření vlků v České republice je případná netolerance ze strany člověka (zejména riziko pytláctví) a poměrně hustá síť migračních bariér, která zvířatům komplikuje přesuny do dalších vhodných a dosud volných oblastí.
Chování vlků je přitom v přírodě úzce spjato s dalekou migrací a nepřerušovanými rozlehlými teritorii. Počet překážek však v posledních letech a desetiletích prudce roste a krajina se tak stává pro šelmy i další zvířata obtížněji průchodnou.
Hlavní bariéry v migraci velkých savců jsou především hustá silniční síť, železnice, největší vodní toky a plochy, oplocené areály, sídla a bezlesí. Zlepšení propojování vzdálených lesních stanovišť je navíc potřebné i kvůli probíhající změně klimatu, která s sebou přináší i změny v podmínkách pro výskyt mnoha druhů živočichů. Šance na přežití těchto druhů v české krajině by měla zvýšit možnost samovolných přesunů do nových oblastí.
Jsou to právě migračních nároky velkých šelem, které pod sebe zahrnují i potřeby mnoha dalších menších druhů. Podpora prostorových potřeb vlků by tak měla pozitivní dopad na celkovou schopnost lesních ekosystémů přizpůsobovat se klimatické změně.
Vlci jsou zvířata, jejichž výskyt má v naší krajině historickou tradici, a která u nás stále mohou nalézt vhodné podmínky pro svůj život.
Článek byl publikován na webu Živá půda. Jde o první díl pětidílné série Vlci v české krajině. V dalším díle se autor zaměří na to, jak vlci ovlivňují okolní krajinu a jaký dopad má jejich výskyt na ekosystémy.
Aleš Macenauer
Aleš Macenauer působí jako poradce pro vlastníky půdy v Nadaci Partnerství. Pod ni spadá i projekt Živá půda.
