Audio verze článku:

Předseda představenstva a agronom společnosti DVP Agro Rostislav Mátl říká, že podnik hospodaří regenerativně už na všech polích, která má. Dohromady to je 1550 hektarů. Na tento přístup přechází čím dál více zemědělců.

Zemědělský areál DVP Agro v jihomoravských Bratčicích žije na podzim setím pšenice a hnojením meziplodin fugátem (vzniká jako vedlejší produkt při výrobě bioplynu, pozn. aut.) z bioplynové stanice jednoho ze sesterských podniků. Firma v tomto období přiváží drůbeží trus, který přidává pro vylepšení do svého vlastního kompostu, a rozbitý secí stroj potřebuje opravit. DVP Agro už od roku 2019 přistupuje k zemědělství regenerativně. Tehdy začali pěstováním meziplodin.

Meziplodiny, jako je pohanka, jetel, vikev, bob, čočka nebo hořčice, vysévají po sklizni hlavních plodin, aby půdě dodaly potřebné látky. Meziplodinový mix obvykle obsahuje čtrnáct a více komponent. „Dnes jsme jich měli ve směsce dokonce sedmnáct. Je to důležité, protože některé rostliny potřebují hodně dusíku, jiné jej naopak do půdy dodávají, třeba luskoviny. Některé mají rády mokro, jiné spíše sušší podmínky,“ popisuje šéf firmy Rostislav Mátl.

„Každý rok se z té směsi uchytí jiná část a na každém poli to vypadá trochu jinak. Je to vlastně zelené hnojení. Díky fotosyntéze se v něm fixuje oxid uhličitý, čímž se zvýší organická hmota v půdě, a hnojí se tím následná hlavní plodina,“ vysvětluje farmář.

Přestože regenerativní přístup testují v Bratčicích na celé ploše hospodářství už třetím rokem, některé „odvážnější“ experimenty zkoušejí na menší výměře. Třeba při intercroppingu se pěstují dvě nebo více plodin současně. „Mezi pšenici jsme zaseli sóju, přičemž pšenice se sklidí vyčesávací lištou a sója pokračuje dál. Další kombinace je třeba kukuřice a fazol obecná,“ říká Mátl. Test probíhá na čtyřech hektarech a zatím vypadá slibně.

Regenerativní zemědělci mohou sdílet zkušenosti a někdy i stroje. V Česku jich pozvolna přibývá

Ušetří na hnojivech

Mátl je spokojen i s ekonomickou stránkou věci. V případě, že se ceny osiv a hnojiv pohybují vysoko, ceny plodin na trhu stoupají a regenerativní farmář ze situace těží. Díky meziplodinám totiž používá méně hnojiv a chemických preparátů. Využíváním vlastního kompostu je navíc schopen nahradit hnojiva úplně.

Horší je to s prodejem sklizených plodin. „Pro naše výpěstky není v podstatě trh, nahlíží se na ně jako na konvenci,“ říká. Přesto vidí smysl v tom lidem vysvětlovat, že regenerativní sklizeň má své benefity. Laboratorní testy prý zatím jednorázově prokázaly, že Mátlova pšenice má více antioxidantů v zrně, více vitamínů. Teď ještě v DVP Agro čekají na druhé ověřující měření.

„Stačilo by, kdyby se regenerativní zemědělství a jeho přínosy dostaly do veřejného povědomí. Důležité je také chování velkých firem. Nejvíc by nám pomohlo, kdyby jejich nákupčí začali brát nějaké procento od regenerativních farmářů,“ uvádí.

Coby nejnovější pokus na regenerativní sklizeň upozornit se rozhodl, že bude pšenici dodávat do pekárny, kde z ní vznikne chleba. Na akci prý moc nevydělá, protože mlýn trvá na své marži, nicméně pokládá to za dobrou investici. Vedle pšenice na farmě pěstují kukuřici, řepku, slunečnici, světlici barvířskou, cukrovou řepu, pohanku či jetel – inkarnát.

Peníze za lepší půdu

Používání chemie, tedy hnojiv a postřiků, se v DVP Agro snaží minimalizovat zejména kvůli ekonomické stránce věci. Finanční zájem má hospodářství také na zvyšování podílu organické hmoty v půdě. Společnost Carboneg, se kterou spolupracuje, totiž prodává takzvané uhlíkové kredity korporacím, jež chtějí snížit svou uhlíkovou stopu. Peníze, které firmy za kredity zaplatí, jdou farmářům. Dostanou je za to, že zvyšují podíl organické hmoty ve své ornici a do půdy ukládají oxid uhličitý.

„Carboneg jsme si zvolili, protože pro propagaci regenerativního zemědělství dělá hodně. Navíc se řídí podle rozboru půdy. Měřili jsme loni a letos na jaře. Zvýšení bylo o 0,07 procenta organické hmoty, což není moc, protože loni se přemnožili hraboši, kteří hodně poškodili meziplodiny,“ vysvětluje Mátl.

První finanční odměnu očekává, až Carbonegu výsledky rozboru potvrdí certifikační agentura. „Pohybuje se mezi 1000 až 2000 korunami na hektar. Pro nás by mohla být celková odměna ve výši 1,5 až tří milionů korun,“ uvádí. Podíl organické hmoty se může měnit i v závislosti na teplotě, může meziročně kolísat, ale jeho trajektorie je v regenerativním zemědělství jednoznačně dlouhodobě vzestupná. V půdě má prý nyní DVP Agro průměrně 1,5 až dvě procenta organické hmoty, každá desetina tak představuje velký rozdíl.

Přívalové deště nejsou riziko

Vedle finančních benefitů z uhlíkového trhu je pro farmáře přínosem i kvalita půdy. „Když dojde k přívalovému dešti, tak zasakovací schopnost naší půdy je daleko vyšší,“ tvrdí Mátl. Tímto způsobem hospodaření připravuje půdu na dobu, kdy se ještě více zhorší důsledky klimatické změny, jako například sucho nebo zmíněné deště. „Máme ještě relativně příznivé podmínky na to, abychom se připravili na dobu, kdy to bude horší,“ zdůrazňuje.

O to, aby regenerativní zemědělství mělo jasnou definici v zákoně, prý neusiluje. Aktuálně ho v rámci Spolku pro regenerativní zemědělství, který má třicet členů, zajímá jen dílčí změna, aby se kompost nemusel povinně zapracovávat do půdy. „Já bych ani nechtěl, aby bylo regenerativní zemědělství nějak specifikováno v zákoně, už si dovedu představit, jak bychom se zase zaškatulkovali a chodily by k nám kontroly. Úředníkům říkám, že nám nejvíce pomohou tím, že nám nebudou pomáhat,“ uvádí.

Partnerem tohoto článku je společnost Nestlé.

Irena Buřívalová
Irena Buřívalová

Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.