Nemůžeme být zelení v červených číslech, říká expertka na udržitelné poradenství

Povinný nefinanční reporting se bude od ledna roku 2024 týkat více než tisícovky českých firem. Vedoucí partnerka poradenství v oblasti finančního účetnictví a udržitelnosti poradenské společnosti EY Alice Machová registruje nyní velký zájem ze strany podniků působících v realitách a stavebnictví. Firmám, kterých se povinnost bude týkat, Alice Machová radí, ať přípravu neodkládají, bude to hodně času a práce.

Na problematiku udržitelnosti a ESG mají v poradenské společnosti EY už přes dvacet let samostatné oddělení. V posledních letech se ale obor rozrůstá i v tuzemsku. „Osobně jsem vedla tým, který pomáhal Energetickému a průmyslovému holdingu s přípravou nefinanční zprávy za rok 2015, to byl náš průnik do ESG poradenství v Česku. Přibližně před třemi lety jsme začali zaznamenávat nárůst poptávky po poradenských službách v oblasti ESG, kdy velkou roli sehrál přístup Evropské unie, její legislativní požadavky a dedikované finanční programy,“ říká Alice Machová.

Mnohé firmy mají z celého procesu skrývajícího se za písmeny ESG strach. Jak jim pomáháte překonat obavy?

Nejdříve pomůžeme firmám nastavit celkovou ESG strategii, aby věděly, kterým klíčovým oblastem by se měly věnovat. V oblasti životního prostředí (Environmental) se většinou jedná o snížení uhlíkové stopy, energetické úspory, zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů. Sociální strategie (Social) se soustředí primárně na vztah se zaměstnanci, zákazníky a místními komunitami, zatímco řízení podniku (Governance) se dotýká například oblasti obchodních praktik, dodržování lidských práv a podobně.

Mnoho firem si během tohoto procesu velmi často uvědomí, že v rámci udržitelnosti dělají spoustu aktivit, ale chyběl jim ucelený přístup napříč celou společností. Novinkou pro ně je především identifikace rizik a příležitostí, které v rámci ESG vznikají, nastavení cílů a uvědomění si, že jim to pomůže firmu lépe řídit. Důležité je ovšem zapojit vrcholový management, aby se ESG stala součástí strategie firmy. To je opravdu klíčové.

Vaše práce začíná analýzou a končí závěrečným reportem?

To je nejobvyklejší scénář. Zároveň dokážeme do dění vstoupit v různých okamžicích. Jsou firmy, které už mají rozpracovanou strategii a potřebují poradit v oblasti financování, s kalkulací uhlíkové stopy, což je nejvíc mytizovaná oblast, nebo s nastavením dekarbonizační roadmapy. Závěrečným reportem to pro firmu ani pro nás ale nekončí. Oblast udržitelnosti je velmi dynamická a ve finále je nejdůležitější uvedení strategie do praxe. Firmám poskytujeme poradenství i v oblasti dotací, protože Evropská unie poskytuje velké množství prostředků na transformaci.

Cítíte někdy ve firmách paniku?

Zatím ne, ale zvýšený zájem ano. Na trhu je podle mě nedostatek informací o ESG regulaci či jejích dopadech na financování. Zdroje informací jsou roztříštěné, společnosti mají problém se v tom množství zorientovat. Reporting nefinančních dat přitom už po společnostech požadují i banky. Firmy ale ne vždy chápou, kdy se nová pravidla přesně začnou promítat do financování a jak na ně dopadne regulace i po praktické stránce.

Předpokládám, že zatím se bavíme o velkých firmách. Co u nich bývá největší problém?

Pokud je to velká společnost, která má dceřiné firmy, bývá největším problémem sběr dat. Složitá je unifikace údajů, stejně jako jejich kvalita a nějaká kontrola. Třeba počet hodin školení – co se do něj počítá, co už ne, ke všemu je potřeba mít záznam, který společnosti často nemají. Pokud jde o problematiku životního prostředí, tak už nyní firmy plní různé ISO normy, takže sběr dat je o něco snazší. Málokdo má ale zmapovanou a ošetřenou uhlíkovou stopu, včetně dodavatelského řetězce. Spočítat ji a nastavit si monitoring a dekarbonizační roadmapu, to teď většina firem řeší a mají v tom rezervy.

Chtěla bych apelovat na firmy, kterých se bude týkat povinné nefinanční výkaznictví podle direktivy EU, aby to neodkládaly na rok 2025 a začaly se chystat už nyní. Protože podle našich zkušeností sběr dat v praxi, nastavení interních procesů a vztahů s dodavateli zabere čas. Počítala bych minimálně s rokem. Takže 2023 nebo 2024 by měly pojmout jako cvičný rok a vyzkoušet si reporting nanečisto, nastavit ESG strategii a začít zavádět konkrétní kroky. Kvalitní ESG strategie je stále silněji vnímána jako zpráva o odolnosti a připravenosti firmy na aktuální i budoucí výzvy.

Než začaly firmy řešit zavádění povinného reportingu, vyhledávaly vaše služby v oblasti udržitelnosti především z pragmatických důvodů?

Myslím si, že udržitelnost je i teď o ekonomické a pragmatické stránce. Aby firma byla udržitelná, musí být i zisková. Žádná firma nemůže být dlouhodobě zelená, ale v červených číslech. Neměli bychom zapomínat, že koncept ESG a principy odpovědného investování mají svůj původ v investorské komunitě a že i v dnešní době jsou oni tím hnacím motorem. Motivací je ale i zájem spotřebitelů a zaměstnanců. Velké mezinárodní firmy očekávají, že jejich dodavatelé, distributoři budou uplatňovat stejné principy odpovědného chování jako ony samy. Impulsem může být i financování. Třeba když firmy přemýšlí o financování v rámci zelených dluhopisů, může to pro ně být ten okamžik, kdy se o téma začnou zajímat.

Z pohledu oborů se v EY nejvíce orientujete v energetice?

Energetikou to začalo. Firmy působící v této oblasti jsou nejdále, protože se tématu nejdéle věnují, je to pro ně i „business imperativ“. Působíme také v odvětví realit a stavebnictví, což jsou po energetickém průmyslu obory uhlíkově velmi náročné a regulace na ně dopadá nejvíce. Tam opravdu teď zažíváme boom. A poté jsou to výrobní společnosti, firmy v automotive, které jsou součástí širšího mezinárodního dodavatelského řetězce, a proto řeší ESG. Čím dál častěji pracujeme s firmami, které mají českého majitele, ale působí mezinárodně, takže se očekává, že firma bude mít vypracovanou ESG strategii.

Jak jste na tom v rámci velké auditorské čtyřky? Existují rozdíly v udržitelném poradenství?

V rámci velké čtyřky je v Čechách naše výhoda, že umíme pokrýt celé široké spektrum činností v oblasti udržitelnosti – ať už jde o nastavení ESG strategie, nefinančního reportu, poradenství s ESG ratingem, strategii „ozelenění“ energetického mixu ve spotřebě, poradenství v oblasti cirkulární ekonomiky, mapování a posouzení dodavatelského řetězce v rámci udržitelnosti nebo poradenství v oblasti financování. Hodnotit bych konkurenci nechtěla, to nechám na klientech. Já osobně mám ovšem velkou radost z toho, že ve spojení s kolegy ze zahraničí bylo EY oceněno jako jedna z prvních konzultačních společností v rámci Sustainability Magazine nebo od společnosti Verdantix. Jsme vedle firem, které se na udržitelnost specializují mnoho let, a nestojíme si vůbec špatně.

Vycházím z toho, že audit a konzultační služby nemůžete poskytovat najednou. Co proces obnáší?

Ano, máte pravdu, poradenství a audit je nutné oddělit. Audit bude do budoucna povinný i pro nefinanční reporting, nyní je stále ještě dobrovolný. Nejčastější je v souladu s ISAE 3000 (ISAE 3000 je standard pro ujištění o nefinančních informacích, vydává jej Mezinárodní federace účetních, pozn. aut.). Je třeba si odsouhlasit, na základě jakých standardů je report sestaven, k čemu audit vztáhnout. Obvykle se jedná o GRI (Global Reporting Initiative).

Následně se určí ukazatele, které se budou auditovat, a lokace, které se fyzicky navštíví. Díváme se na interní kontroly, řeší se třeba i IT systém a zabezpečení dat. Je to hodně podobné finančnímu auditu. I když audit nefinančních dat zatím probíhá v menším rozsahu, směr je jasný. Největší problém současnosti tkví v tom, že řada nefinančních reportů není ověřena třetí stranou.

To zní jako hodně zajímavý byznys do budoucna…

Je to tak, pro všechny auditorské firmy to bude jedna z nejrychleji rozvíjejících se oblastí. Společným cílem je zvýšit kvalitu a důvěryhodnost reportovaných dat. S rozvojem strojového čtení a povinným „tagováním“ ESG reportů získají regulátoři i investoři ohromné množství porovnatelných dat o výkonnosti firem. Bude tak snazší dohledat a spočítat meziroční pokrok a ambice firem například ve snižování emisí CO₂.

V Česku jste auditovali zatím jen ČEZ?

Auditovali jsme nefinanční report ČEZ, Lidlu nebo Škody Auto.

Vaše služby si asi nemohou dovolit malé a střední firmy. Co byste poradili jim?

Střední určitě ano a malé pro dílčí poradenství také. Měly by si položit otázku, proč je pro ně udržitelnost důležitá. Pokud chtějí být ekologičtější, měly by se zaměřit na automatizaci výroby nebo řešení úspor energie, čemuž se samy často věnují. Pokud jsou součástí mezinárodního dodavatelského řetězce, pak většinou i tyto firmy dostávají návodné dotazníky ESG, třeba od velkých nadnárodních společností, jako jsou Nestlé či Procter & Gamble, kde zjistí, co je pro ně v této oblasti klíčové. A v environmetální oblasti se základní věci často opakují – nastavit kalkulace, metodiku, způsob, jak šetřit s energií a vodou.

A pomáhají jim v tom velké firmy? Propůjčí svým dodavatelům třeba vaše služby, pošlou vás na nějakou „menší misi“?

Určitě, ono je to i v zájmu velkých firem. I ony musejí pracovat s dodavateli, kultivovat je a zlepšovat jejich uhlíkovou stopu, aby snížily tu svou. Teď například děláme na projektu s mezinárodní pivovarnickou společností, které pomáháme nastavit postupy v rámci dodavatelského řetězce. Učíme je, jak pracovat s farmáři či jaká mít pravidla nákupu, aby firma plnila své dekarbonizační cíle.

To je pro spoustu podniků další přirozený krok. V zahraničí na to už vznikají různé oborové aliance a spolky. Když něco řeší jedna chemička, bude to řešit pravděpodobně i druhá. Samozřejmě jinou vyjednávací sílu máte jako jedna firma oproti tomu, když vystupujete za celý segment. Hodně se o tom také mluví v rámci telekomunikací. Trendem je propojovat se a řešit téma udržitelnosti společně, a to nejen v rámci firem, ale i v rámci vědecké, akademické, politické a neziskové sféry. Jedině tak lze dosáhnout výrazných výsledků.

Také existují referenční databáze typu EcoVadis, kam se firmy mohou přihlásit. Mají tam zmapovaná data v oblasti životního prostředí, pracovních a lidských práv, etiky a udržitelného podnikání tak, aby tato data byla k dispozici dalším firmám v rámci globálního dodavatelského řetězce. Tím odpadají problémy s individuálními ESG dotazníky od každé firmy zvlášť.

Kde mají firmy v tuto chvíli nejbolavější místa?

I když se bavíme o českých firmách, pohybujeme se v mezinárodním prostředí. Zahraniční konkurence má obvykle většinou náskok, co se týče nastavení, zavádění a komunikace ESG strategií s investory. Platí to třeba v telekomunikacích, kde jsou v zahraničí firmy velmi ambiciózní. Cíle spojené se snižováním uhlíkové stopy mají často nastavené podle SBTI (iniciativa na stanovení vědecky podloženého cíle v oblasti klimatu, pozn. aut.), čili je minimálně potřeba je sledovat a přibližovat se jim.

U nás jsme spíše ve fázi, kdy firmy začínají brát udržitelnost vážně. Nastavují si nejen plány a cíle, ale i konkrétní kroky v rámci implementace. Jde jen o to, aby si je nastavili reálně. Doba je taková, jaká je, kvůli Ukrajině se úplně mění názor na energetiku, takže se vše dynamicky posouvá. Řešení, která dříve vycházela jako drahá, třeba obnovitelné zdroje energie, jsou najednou ekonomicky výhodná.

V Česku jste ale teprve na začátku, nebo ne?

Co se týče energetických transformačních záležitostí, tak máme za sebou poměrně velké projekty, ať už jsou to fotovoltaiky nebo „power purchase agreements“ (smlouvy o nákupu elektřiny, pozn. aut.). Například u výrobních firem za sebou máme rok, dva, kdy data sledují a zavedly nějaké opatření. Tam už vidíme posun. Spolupracovali jsme také třeba s PPF Telecom Group, kteří si nastavovali ESG strategii, definovali konkrétní cíle v oblasti konektivity, snižování uhlíkové stopy nebo rozvoje zaměstnanců a vypracovali první nefinanční report. Také jsme spolupracovali na strategii s Budvarem. Jeden z mnoha praktických kroků, které zavádí v rámci narovnání cirkulární smyčky, je prodej střepů sklárnám. Mají i energetická opatření, ať už je to fotovoltaika nebo využití LNG v dopravě.

A jak jsou na tom státní firmy?

Vzhledem k českému předsednictví EU a důležitosti politiky udržitelnosti v rámci EU – a to nemyslím jen Zelenou dohodu – by bylo užitečné, aby státem vlastněné firmy šly příkladem a staly se vzory. Bohužel existuje řada státem vlastněných firem, které nemají jasně definované ESG strategie s měřitelnými a porovnatelnými cíli.

Kdo audituje udržitelný report EY?

Zprávu máme, teď nám vyšla na globální úrovni – EY Value Realized 2022, není auditovaná. V oblasti environmentální jsme se zavázali k „čisté nule“ jako jedna z prvních konzultačních společností, a to do roku 2025. Postupujeme podle pravidel SBTI ve snižování emisí skleníkových plynů. Už v roce 2020 jsme byli uhlíkově neutrální, v roce 2021 uhlíkově negativní.

Největší problém pro vás představují asi budovy a létání…

Ano, to jsou naše největší problémy, hlavně cestování. Pokud chceme snížit naše globální emise skleníkových plynů o 40 procent do roku 2025 oproti roku 2019, musíme snížit naše emise z cestování o 35 procent. Naopak pozitivně do toho vstupují například opatření typu „power purchase agreements“ v Británii a v USA. Nejenže pokrýváme naši spotřebu zelené elektřiny, ale dodáváme ji i smluvním stranám. Také pracujeme na dekarbonizačních projektech s klienty, i to se ve zprávě pozitivně odráží.

Partnerem seriálu o ESG a udržitelnosti firem je společnost Moneta. Obsah vytváří redakce Ekonews.