Při výrobě šťáv a pokrmů vzniká v každé provozovně v síti UGO Salaterií denně sto kilogramů bioodpadu. To je zhruba objem, který vyprodukuje jedna osoba ročně. Vymyslet jeho efektivní zpracování mají inovátoři ve výzvě Challenge Lab pořádané Impact Hubem.
Přihlášky je možné podat ještě do 17. října. Účastníci výzvy budou mít pět týdnů, aby si s náročným zadáním poradili a vymysleli praktický návrh, který společnost osloví. Podle webu má UGO aktuálně 24 „salaterií“, jedná se tedy o objem více než dvou tun bioodpadu denně.
„Díky spolupráci s Biopekárnou Zemanka jsme už našli využití pro zbytky z jablek, řepy a mrkve, které vznikají při výrobě balených čerstvých šťáv UGO. Teď chceme jít ještě dál a najít zajímavé řešení i pro bioodpad z našich salaterií,“ říká generální ředitel UGO Marek Farník.
Nápad musí mít dopad
Podle organizátora výzvy Impact Hub si zájemci rozdělení do týmů vyberou, jaké oblasti či nápadu se chtějí věnovat. Vedle individuální a týmové práce absolvují také několik vzdělávacích akcí. „Jde o prověřenou formu hledání inovativních řešení, která už proběhla ve více než 22 zemích a spojila více než 600 účastníků,“ sdělila koordinátorka akce Barbora Puchlová z Impact Hubu s tím, že například loňský Challenge Lab 2021 přispěl ke vzniku uhlíkově neutrální potraviny pro řadu značky Garden Gourmet.
Do výzvy se mohou přihlásit jak experti, tak studenti, jednotlivci z oboru i malé nebo střední firmy. Přihlašování je už spuštěno a bude otevřené do 17. října. Challenge Lab, který probíhá díky a pod patronací EIT Food, bude zahájen 19. října setkáním všech účastníků a následně návštěvou UGO provozu. Většina pracovních setkání pak bude probíhat online. „Hlavním cílem je v praxi realizovatelný výsledek s pozitivním dopadem na životní prostředí i byznys společnosti,“ zdůrazňuje Puchlová.
Jedním z projektů zaměřených na nakládání s bioodpadem je i sběr lógru společností reKáva. Domácnosti, firmy a kavárny ročně v Česku vyprodukují 80 tisíc tun kávové sedliny. Firma ji nyní z provozoven a od společností sváží do bio-kompostovacích zařízení, například komunitních zahrad.
Problémy na skládkách i ve spalovnách
Podle společensky prospěšného podniku Kokoza vyhodí restaurace, jídelny a kavárny v Česku ročně až 27 tisíc tun jídla a zbytků. Letos v létě tak Kokoza spustila kampaň Nesuď podle slupky a začni kompostovat, aby motivovala gastropodniky lépe nakládat s organickým odpadem.
Ani na úrovni domácností není situace nejlepší. Podle webu Kokoza tvoří bioodpad 40 až 60 procent směsného komunálního odpadu. Bioodpad z černé popelnice pak zbytečně cestuje na skládku nebo do spalovny. Organické zbytky na skládkách zapáchají a jsou také zdrojem skleníkových plynů, ve spalovně zase zpomalují hoření. Podle Kokozy jedna osoba vytvoří za rok sto kilogramů bioodpadu, což je ekvivalent toho, co vyprodukuje jedna UGO Salaterie denně.
Povinností přibývá
Obce jsou dnes povinny zajistit místa pro oddělené soustřeďování biologických odpadů rostlinného původu. Musejí také umožnit sběr jedlých olejů a tuků. Od roku 2023 bude Ministerstvo životního prostředí řešit i problematiku sběru živočišných biologicky rozložitelných odpadů. Od loňského ledna už musí bioodpad povinně třídit firmy, školy, další instituce a všechny podnikatelé, tedy nejen entity, které mají v předmětu podnikání činnost, u které vzniká bioodpad. Pokuty hrozí vysoké, mohou dosáhnout až 25 milionů korun.
V případě gastro provozoven se podle Denisy Leškové z Kokozy jedná o speciální popelnice na „gastro odpad“. „Zpracování tohoto odpadu je ale velmi drahé, proto je i v zájmu provozoven, aby s tím něco dělaly. Především odpadu předcházely,“ říká Lešková a dodává, že aktuálně bohužel většina končí ve „směsi“.
Její kolegyně z Kokozy Kristýna Mrkvičková doplňuje, že je vůbec problém najít pro gastro odpad uplatnění. „Bioplynek je málo a někdy ani není možné dohledat, kam přesně odpad svozová služba vozí, zda s ním nejezdí na dlouhé vzdálenosti. Kompostárny v tomto ohledu také nefungují dobře. Dobrým řešením jsou třeba elektrické kompostéry, které nakládají s odpadem přímo v místě jeho vzniku, ale ty zase nejsou podporovány ministerstvem životního prostředí,“ říká Mrkvičková.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
