Biopaliva první generace se loni pěstovala na 12 procentech tuzemské orné půdy. Pokryla ale jen zhruba 0,8 procenta konečné spotřeby energie. Uvádí to nová studie klimatického týmu nevládní neziskové organizace Asociace pro mezinárodní otázky s názvem „Výroba biopaliv a její dopady na českou krajinu“. Paliva pro auta a elektrárny tak co do rozlohy zabrala téměř celý Karlovarský kraj.
„Je to do očí bijící nepoměr, ale zároveň nepříliš překvapivý vzhledem k nízkému energetickému potenciálu fotosyntetického procesu na rozdíl od toho fotovoltaického, který dokáže vyrobit mnohem více energie,“ komentuje výsledek studie její autor Martin Abel. Za nízkou efektivitou biopaliv podle Abela stojí to, že pěstované plodiny mají omezený energetický potenciál a že získanou energii neumíme maximálně využít.
„S naší schopností biopaliva využít souvisí technologie jejich spotřeby. Pokud se bavíme o bionaftě a bioethanolu, tedy zejména kapalných biopalivech, tak ty se nejčastěji spalují ve spalovacích motorech aut nebo jiných dopravních prostředků. Ty mají účinnost pohybující se okolo 30 až 35 procent, takže velké množství spalovaného tepla vyplýtvají a nepřenesou do práce,“ vysvětluje.
Když se biopaliva nespotřebují v tuzemsku, vyvezou se
Dnes mohou dodavatelé pohonných hmot používat biopaliva první generace vyráběné z řepy, kukuřice či řepky. Biopaliva druhé generace se dělají z odpadů nebo nepotravinářské biomasy, například řasy, sláma nebo čistírenské kaly. Na jaře tohoto roku vláda zrušila povinnost přimíchávat povinnou biosložku do paliv, což by mělo dát výrobcům a dodavatelům pohonných hmot širší škálu možností, jak plnit cíle snižování emisí.
Cíl mohou splnit zkapalněným ropným plynem, respektive bio-zkapalněným ropným plynem, zemním plynem, respektive biometanem, elektřinou dodanou do silničních vozidel, recyklovanými palivy, obnovitelnými palivy nebiologického původu (obnovitelný vodík či syntetická paliva vyrobená z obnovitelného vodíku) a nebo tzv. snížením emisí z těžby ropy či zemního plynu.
„Je ale otázka, zda by to tak mělo být, protože české výrobní kapacity, jejichž typickým vlastníkem je holding Agrofert, jsou přizpůsobeny na výrobu těchto biopaliv. Takže v momentě, kdy je to takto nastavené, tak to nestačí ponechat pouze vlastnímu běhu, ale je potřeba zasáhnout tím, že se biopaliva první generace například aktivně znevýhodní,“ komentuje Abel.
Infrastruktura pro biopaliva je totiž na rozdíl od infrastruktury pro elektromobily nebo auta na vodík vybudovaná, což zvýhodňuje méně účinnou technologii. „Legislativa ČR (zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší) cílí na snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot. Preferuje tedy biopaliva vyrobená z použitého kuchyňského oleje a pokročilá biopaliva mají lepší emisní faktor v porovnání s klasickými biopalivy,“ uvádí mluvčí ministerstva životního prostředí Ondřej Charvát. „Navíc zákon omezuje zohlednění klasických biopaliv do snížení emisí na úroveň sedmiprocentního podílu energie dodané dodavatelem motorového benzinu nebo motorové nafty,“ dodává Charvát.
„Z vykazování podílu obnovitelných zdrojů energie v dopravě, které zpracovává každoročně ministerstvo průmyslu a obchodu, vyplývá, že v roce 2020 činil v Česku celkový podíl obnovitelných zdrojů v dopravě 9,4 procenta. Podíl biopaliv první generace činil přitom jen 4,6 procenta. Například ve Spolkové republice Německo činil podíl biopaliv první generace 4,8 procenta, v Polské republice 5,1 procenta a ve Švédsku dokonce 7,6 procenta,“ uvádí Charvát. Část biopaliv vyrobených v tuzemsku se tak vyváží do zemí, kde je o ně zájem. Vývoz bionafty podle údajů Českého statistického úřadu v posledních letech roste.
Biopaliv druhé generace je málo, třetí generace se zkoumá
„Podle našich předpokladů zůstane teoretický podíl ploch, ze kterých se sklizená úroda využije na výrobu biopaliv první generace, na zhruba stejné úrovni jako v předchozích letech, tedy do 10 procent. Sice byla zrušena povinnost přimíchávat biosložku do paliv, ale zůstala povinnost snižovat objem emisí z paliv. A biopaliva jsou stále nejlevnější a nejúčinnější metodou tohoto snížení,“ komentuje Vladimír Pícha, mluvčí Zemědělského svazu ČR.
„Navíc zřejmě ještě dlouho půjde o jedinou smysluplnou metodu. Biopaliva takzvané druhé generace jsou stejná paliva, jen získávaná z jiných surovin, kterých je nedostatek, a takzvaná třetí generace je teprve ve fázi výzkumu,“ dodává Pícha.
Ani tisková mluvčí Agrární komory Barbora Pánková s nemyslí, že by došlo k poklesu osevních ploch v příštích letech. „Je třeba zdůraznit, že „že zemědělci nerozlišují, zda pěstují plodiny pro potravinářské účely, nebo najdou využití ve výrobě biopaliv. Rozhoduje o tom volný trh a obchodníci, kteří na něm působí,“ vysvětluje.
Osevní plocha řepky činila podle Českého statistického úřadu v letošním roce 343 964 hektarů, což je 14 procent orné půdy. Řepka určená pro sklizeň v příštím roce zabírá odhadem 350 tisíc hektarů. Osevní plocha cukrovky dosahovala v letošním roce 58 238 hektarů, tedy dvě procenta orné půdy v Česku.
„Situaci v příštím roce je zatím obtížné přesněji odhadnout, protože cukrová řepa se seje na přelomu března a dubna. Slunečnice zabírá každoročně kolem 20 tisíc hektarů a její podíl na orné půdě je zanedbatelný. Jmenovaných plodin je v Evropě aktuálně nedostatek, což se projevuje na jejich rostoucích cenách,” uvádí Pánková.
Tereza Koudelová
Tereza studuje žurnalistku na FSV UK. Je spoluzakladatelkou české pobočky mezinárodní organizace Sea Shepherd, která se zabývá ochranou mořských ekosystémů. Nejradši píše o všem, co se pojí s oceány.
