Starat se o opičí mláďata, pomáhat se záchranou gepardů nebo mořských želv. Vyrazit na dovolenou, kde se budete starat o ohrožené druhy zvířat, to je hlavní myšlenka projektu Redline expedition, který spojuje dobrovolníky z Česka s organizacemi převážně v Africe. Ty potřebují finanční prostředky na péči nejen o zvířata, ale hlavně pro lidi. Pomoc jim chybí zvlášť teď, v době koronaviru.
Kamila Paličková chtěla vždy pracovat se zvířaty. Už od dětství to byl její sen. Život se ale vyvíjel jinak a místo fauny se začala věnovat financím. Se společníkem založila finančně poradenskou firmu, která zastřešovala přes 400 poradců.
Roky plynuly a firmě se dařilo. Zlom nastal v létě 2018, kdy Kamila Paličková na internetu narazila na žádost organizace zachraňující orangutany z ostrova Borneo. Toho večera si na dálku adoptovala dva opičí sirotky Rockyho a Rickinu. Do rána pak seděla u počítače a pročítala zprávy o tom, jak zvířatům mizí jejich přirozené prostředí, o pytláctví nebo o nelegálním obchodě se zvířaty.
„Uvědomila jsem si, že mnoho druhů zvířat dnes existuje jen díky nasazení jednotlivců nebo rodin a že takových organizací, jako byla ta na záchranu orangutanů, bude po světě víc,“ vypráví.
Kamila Paličková u výběhu s gepardy.
A protože to byla taky doba, kdy cítila, že potřebuje změnu a byla blízko vyhoření, ta noc googlování se stala impulsem k novému začátku. „Úplně mě to pohltilo. Vyhledala a kontaktovala jsem první organizaci a o měsíc později už jsem seděla v letadle do Afriky,“ vzpomíná.
V Africe postupně navštívila několik organizací a rezervací zaměřených na ochranu nosorožců, gepardů, slonů, opic či mořských živočichů. S nimi pak navázala spolupráci a v roce 2019 založila Redline expedition. První Čech, kterého na expedici vyslala, byl kamarádky syn. Udělali spolu dohodu: ona zaplatila pobyt, on si koupil letenku. „Potřebovala jsem reference. Zafungovalo to dobře. Vrátil se nadšený a šířil to dál,“ vypráví Paličková. V té době se ještě věnovala i své poradenské firmě, podíl v ní ale později prodala.
Projekt zbrzdil koronavirus
Vše se slibně rozjíždělo a zájemci se začali nabalovat. Projekt však loni zastavila pandemie covidu. Afrika se v obavě, že by její zdravotnictví nápor nezvládlo, pro turisty prakticky uzavřela. A otevírá se znovu až teď. Organizace a rezervace závislé na penězích a dobrovolnících ze Západu mezitím finančně vykrvácely a měly k dispozici minimum personálu.
„To, co běžně dělalo třeba čtyřicet lidí, jich najednou muselo obstarat pět. Organizace jsou úplně bez peněz, zastavily rozvojové projekty a soustředí se jen na to, aby to přežily,“ popisuje situaci zakladatelka českého projektu.
Do toho začala sezóna mláďat, což je personálně ještě náročnější období než obvykle. Například péče o opičí sirotky. Těm je nutné nahradit matku a postupně je začlenit do některé ze skupin. Mláďata potřebují nepřetržitou péči stejně jako ta lidská. „Tady dobrovolníci pomáhají tak, že jsou třeba pět nebo šest hodin ve výběhu s dvanácti opičími mláďaty, kterým nahrazují mámu. Je to extrémně důležitá práce proto, aby bylo vůbec možné pak mláďata předat adoptivní matce do tlupy,“ vysvětluje Paličková.
Kde můžete pomáhat a kolik to stojí
Expedice s Redline má pro organizace dvojí přínos: finanční a pracovní. Pobyt i letenku si hradíte sami, tím organizacím a rezervacím pomáháte šetřit náklady za ubytování a stravu. Paličková nyní spolupracuje přibližně s patnácti organizacemi ve čtyřech destinacích – v Jihoafrické republice, v Keni, v Namibii a na Maledivách.
Nejkratší možná délka pobytu je dva týdny, a to především s ohledem na náklady spojené se zaškolením a vzděláváním, které dobrovolníci během pobytu dostávají. Co se týče ceny, ta se liší podle destinace a také délky pobytu. Například v centru na záchranu gepardů v Jihoafrické republice stojí jeden týden šestnáct tisíc korun plus cena letenky, v centru na záchranu slonů v Namibii pak 14 500 za týden plus letenka. Pokud se vydáte pomáhat se záchranou mořských želv na Maledivy, tam vyjdou dva týdny na 44 tisíc a k tomu opět letenka.
Program si pak můžete nakombinovat podle svého naturelu. Je možné zvolit čistě pracovní pobyt, nebo spíše zážitkový nebo něco mezi tím. „Podle těchto preferencí pak s klienty vybíráme i organizaci, kam vyjedou,“ říká Paličková.
Co je potřeba mít s sebou
Organizace v Africe chtějí po příjezdu předložit negativní test na koronavirus, který není starší než 72 hodin. A většina z nich vyžaduje nový test také přímo na místě. Dále je dobré mít alespoň základní angličtinu, i když organizace jsou podle Paličkové vstřícné a dokáží komunikovat i přes překladač na mobilu.
Všichni, kdo s Readline expedition zatím odjeli, byli podle Paličkové jednotlivci, kteří potřebovali změnu. Buď si procházeli nějakou velkou životní změnou, například rozchodem s partnerem, nebo byli vyčerpaní ze západního způsobu života. „Dosud to byli převážně lidé, kteří nějakým zůsobem potřebovali přehodnotit svůj život,“ vypráví.
Před koronavirem podle ní většina klientů preferovala zážitkové pobyty, teď chtějí hlavně pomáhat a pracovat. „Je to zajímavý vývoj, který se mezitím odehrál,“ podotýká.
Na expedici je teď možné odjet v řádu dnů. Zatímco za normálního provozu je účast limitovaná ubytovacími kapacitami a počtem dobrovolníků, teď je v organizacích prakticky prázdno. „Jeden z dobrovolníků mě kontaktoval ve středu v noci a následující pondělí už odlétal,“ uvádí příklad Paličková.
Expedice jako sabatikl nebo teambuilding
Její cíl je nyní vypravit ideálně čtyřicet až padesát lidí měsíčně. Kromě jednotlivců se plánuje zaměřit také na korporace, kterým chce nabídnout programy šité na míru, například v rámci dobrovolnických aktivit. Expedici by šlo využít také jako sabatikl nebo teambuilding. „Myslím si, že v polovině organizací by šla domluvit i přítomnost HR manažera, který by s lidmi pracoval,“ říká Paličková.
Koncept podobný Redline expedition není nový. Funguje už například v Izreali, ve Velké Británii nebo USA. Projekt je stále v plenkách a Paličková ho nyní financuje ze svého. Cílem však je, aby si na sebe dokázal vydělat. Cestou neziskového sektoru jít nechce. Řídí se heslem, že co má být udržitelné, mělo by si na sebe umět vydělat.
„Starý způsob uvažování je, že jsou tady staré zlé firmy, které vydělávají peníze a vedle toho je svatý nezisk. Mnohem lepší svět je ten, kde nepotřebujeme neziskovky a vytváříme svět, v němž se dělá zdravý byznys, který generuje hodnotu a neničí prostředí,“ dodává Paličková.
Kamila Paličková
Zajímá se o témata udržitelnosti a ekologický způsob života. Předloni založila Redline expedition. Zároveň je ambasadorkou neziskové organizace Business & Professional Women ČR v OSN. Prostřednictvím své další společnosti dováží finské ekologické pleny, dětské hygienické produkty a eko dámské hygienické potřeby. Do toho natáčí podcasty o udržitelném způsobu života a hledání štěstí. Je majitelkou dvou afghánských chrtů a tří koček.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes, kde se s Martinou seznámily. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
