České banky, i když zatím ne všechny, začínají více hledět na dodržování principů udržitelnosti u svých klientů v oblasti byznysu. Čím více se firma věnuje životnímu prostředí či omezování emisí, tím výhodnější financování by měla získat. A tento princip se nevztahuje jen na velké společnosti.
Máte data o udržitelnosti? A můžeme je vidět? S nadsázkou řečeno – pokud jde o otázky udržitelnosti, banky se mění v paní Jechovou ze slavného filmu Kulový blesk. Zatímco ona si chtěla prohlédnout sklep, prádelnu a půdičku, než odsouhlasí stěhování, banky budou od firem žádat data o udržitelnosti, než jim schválí úvěr.
Konkrétně půjde o data ze tří oblastí, podle kterých se udržitelnost posuzuje. Jde o oblasti environmentální, sociální a udržitelné správy a řízení – o agendu skrývající se pod zkratkou ESG, tedy „environmental, social, governance“.
Důvod, proč se banky o udržitelnost firem zajímají, jsou evropské normy, které po nich samotných požadují respekt ke klimatické změně a principům udržitelnosti a odpovědné společenské chování. Regulace bankám stanovuje, jak faktory ESG promítnout do fungování, procesu poskytování úvěrů i požadavků na své klienty. A právě prostřednictvím úvěrů mají regulace a požadavky na udržitelnost dopadnout i na firmy a tím také na další sektory.
Čím více bude firma brát ohled na principy udržitelnosti, tím lepší podmínky financování by měla získat. Snaha o udržitelnost má být pro firmy příležitost a může jim přinést výhody i větší konkurenceschopnost.
Velcí i malí
Formálně vzato, data o udržitelnosti nebude muset nutně vykazovat každá firma. Podle příslušné směrnice Evropské unie bude tato povinnost postupně nabíhat pouze pro velké a střední společnosti. Ve skutečnosti se ale na tyto údaje budou postupně ptát ty větší firmy i menších dodavatelů. A v řadě případů se o ně budou zajímat také banky.
V Česku už dnes existují úvěrové a investiční produkty, které se dají označit jako ESG: mají je zejména větší banky. Jedná se především o tzv. zelené půjčky. Banky se také zaměřují na poradenství, zejména na zdroje evropských peněz souvisejících například s životním prostředím.
Označení zelený produkt či zelené financování se přitom podle regulace váže jen k produktům či úvěrům, které jsou plně v souladu s podmínkami Taxonomie EU, což je jakýsi klasifikační systém pro to, co jsou udržitelné ekonomické aktivity.
Na nabídce banky má záviset, zda se firmě vyplatí jít do klasického či zvýhodněného „zeleného” úvěru.
Podle Františka Bouce z České spořitelny by firmy měly za respektování principů udržitelnosti získat výhody například v úvěrových podmínkách. „Dobrým příkladem jsou úvěry, které poskytujeme v součinnosti s Evropskou investiční bankou a Evropským investičním fondem, konkrétně účelové úvěry na udržitelné projekty se zvýhodněným úročením,” říká Bouc.
U vybraných úvěrů, které se převážně týkají projektů nebo aktivit splňujících konkrétní kritéria udržitelnosti, nabízí klientům výhodnější úrokovou sazbu také ČSOB. Zástupkyně marketingového oddělení banky Pavla Kuklová uvádí konkrétní příklad. „Klient například poptává financování nákupu a provozu solárního parku, u kterého vyhodnotíme fyzická a biodiverzitní rizika a zajímá nás specifikace instalovaných solárních panelů. U samotné společnosti pak kontrolujeme naplňování minimálních sociálních záruk,” vysvětluje.
Banky dále zvýhodňují nízkoenergetické stavby. Budovy totiž patří k největším producentům emisí skleníkových plynů v EU: podílejí se na nich přibližně 36 procenty.
Například Buřinka od České spořitelny zavedla Hypotéku pro budoucnost, kterou je možné použít na pořízení bytu nebo rodinného domu, výstavbu nemovitosti v nejvyšších třídách energetické náročnosti nebo na rekonstrukci, kde alespoň třicet procent z celkového rozpočtu musí být využito na pořízení takzvaných zelených prvků, které snižují energetickou náročnost budovy.
Jak bojovat s greenwashingem
Pokud má být financování vykázáno jako „zelené“, musí splňovat určitá kritéria. Podle Františka Bouce z České spořitelny je přitom cílem zamezit takzvanému greenwashingu, kdy se firma na zeleno jen „nalakuje“ – zelené aktivity jen předstírá. Byť se tak často děje spíše z neznalosti než záměrně.
Právě proto se banky řídí při hodnocení klientů již zmíněnou Taxonomií EU, tedy tím, co patří mezi udržitelné aktivity. „Spolu s našimi klienty sbíráme potřebné informace, které pak v rámci standardních úvěrových procesů porovnáváme s kritérii taxonomie a daný úvěr patřičným způsobem „oznámkujeme“. Tuto známku pak pravidelně aktualizujeme,” uvádí Bouc.
Množství vyprodukovaných emisí je jedním ze základních údajů, které ČSOB žádá. I když prozatím jen po těch největších firemních a korporátních klientech. „Základní ESG data také čerpáme z poptávaného průkazu energetické náročnosti budov, kterou buď financujeme, nebo vstupují do zajištění úvěrů. Může nás zajímat i soulad projektu s podmínkami vybraného dotačního titulu,” vysvětluje Kuklová z ČSOB.
Aby firmy měly data k dispozici, musejí si nejdříve zmapovat, jak na tom jsou. Udělat si například analýzu svých dopadů i rizik spojených s klimatickou změnou. Firmy přitom dnes často tyto údaje k dispozici nemají a je pro ně tedy složité na požadavky bank rychle reagovat.
I proto jim v této oblasti banky nabízejí pomoc a poradenství. „Pohled na každého klienta je komplexní, naší povinností ale i cílem je důkladné porozumění tomu co klient dělá, proč to dělá, jaká rizika působí na jeho podnikání a jaká rizika může on potenciálně představovat pro své okolí,” říká František Bouc z České spořitelny.
Banka podle něj vyhodnocuje všechny tři oblasti ESG a v rámci České bankovní asociace spolupracuje s ostatními na harmonizaci požadavků na data napříč bankovním sektorem, aby bankovní domy společné klienty nezatěžovaly zbytečně se stejnými dotazníky.
Pro firmy je nová ESG agenda v současné době dalším administrativním úkonem jdoucím nad rámec toho, co byly zvyklé dřív bankám poskytovat. „Faktem je, že toto může na počátku klást vyšší nároky na klienty na poskytování dat, než tomu bylo v minulosti, do budoucna se to však stane tržním standardem. Tato data totiž budou firmy potřebovat i pro svůj vlastní ESG reporting,” říká František Bouc z České spořitelny.
Zelené finance na začátku
Co si o aktivitách českých bank v oblasti udržitelnosti myslí zástupci byznysu?
Například majitel Kofoly Jannis Samaras zatím příliš výhod v ESG politice bank nevidí. „Zatím existují spíš jen speciální projekty environmentálních úvěrů, kde můžete získat malinkou slevu. Pokud nám banky dají o dvě setinky levnější úvěrovou sazbu při sedmiprocentním úroku na stomilionovém úvěru, není to zatím žádná velká motivace. Více motivační by pro nás byly alespoň desetiny procenta slevy z úvěru,” říká.
Střední a malé firmy, kterých se aktivita bank také týká, jsou přitom v obtížnější situaci než ty velké, které mají zdroje i dostatek lidí na analýzy dopadů i nastavování cílů v udržitelnosti. Role středních a malých firem v přechodu na zelenou ekonomiku je však v Česku důležitá: sektor tvoří čtyřicet procent HDP, patří mezi významné zaměstnavatele a je důležitou hnací silou růstu i inovací.
Přístup bank v udržitelnost k menším firmám se přitom zásadně neliší od přístupu k udržitelnosti velkých podniků. Jinými slovy, při rozhodování o financování se neřídí velikostí firmy. Zelené financování tedy mohou získat stejně jako velké firmy na základě ESG – které ale často nemají k dispozici.
Podle Ivana Lukáše z neziskové organizace Glopolis, která mapovala situaci tuzemských bankovních domů ve vtahu k ESG, se přitom banky zatím převážně soustředí na oblast vyjádřenou písmenem E, tedy životní prostředí. Méně se zatím věnují sociálnímu aspektu. Stejná věc ovšem zatím platí i pro byznys, i firmy se ve zprávách o udržitelnosti a ESG věnují především nebo výhradně oblasti ekologie, už méně pak oblasti sociální či správy řízení podniku. A to nejen v Česku, ale i v dalších státech, jak ukázal průzkum poradenské firmy KPMG, která analyzovala zprávy o ESG od 5 800 firem z 58 zemí.
Někeré banky zatím podporu udržitelných projektů nenabízejí vůbec. Přesto platí, že čím dál více se i v českém bankovním sektoru považuje to, jak firmy respektují principy udržitelnosti, za nový normál.
Článek byl publikován v časopise Reportér.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes, kde se s Martinou seznámily. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
