Ministerstvo životního prostředí se pustilo do odhalování „černých pasažérů“ v odpadovém hospodářství obcí a chystá se je do budoucna zpoplatnit. Platit by se mohlo za letáky, noviny, nábytek, matrace, textil, plastová okna, plastové hračky, zahradní náčiní, barvy a laky, a dokonce i gastroodpad, říká v rozhovoru pro Ekonews David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí ministerstva životního prostředí.
Ministerstvo přitom vychází ze studie společnosti CETA. Má jít o výrobky, které po dosloužení končí v komunálním odpadu, ale výrobce nebo dovozce nepřispívají na jejich likvidaci prostřednictvím kolektivního systému.
„Je spravedlivější zahrnout do separace a poplatků za likvidaci maximum výrobků, protože dnes se odpad likviduje za peníze obcí a občanů,“ říká za ministerstvo David Surý. Kolektivní systémy dnes existují na elektroodpad, svítidla, pneumatiky, baterie a solární panely. Za likvidaci těchto výrobků si připlácíme v ceně už při nákupu.
První na řadu má přijít zpoplatnění letáků. Už víte, kolik by to mělo být?
To by měl stanovovat kolektivní systém, který to bude mít na starosti (tzv. systém EPR – rozšířené odpovědnosti výrobce, kdy si spotřebitel v ceně zaplatí za budoucí likvidaci výrobku a systém se po dosloužení výrobku o odpad postará, pozn.red.). Předpokládáme, že to bude spadat pod systém EKO-KOM (má na starosti veškeré obaly, které se sbírají do popelnic na tříděný odpad, pozn.red.). I když letáky nejsou obaly, je nejvhodnější jej zahrnout pod obalový zákon, papír většinou neplní funkci výrobku, ale nějakého nosiče informací. Vytvářet nový EPR systém pro tiskoviny je administrativně zbytečně náročné. Je to jednodušší také pro obce, které musí s novými EPR systémy uzavírat smlouvy.
Od kdy by měli distributoři a výrobci za letáky platit?
Bude to součástí novely zákona o obalech, která upraví zálohování PET lahví a plechovek, ta má být účinná nejdříve od poloviny roku 2025. Do ní bychom z černých pasažérů chtěli aktuálně zahrnout reklamní tiskoviny. Dalším černým pasažérem v modré popelnici jsou tiskoviny – typicky noviny a časopisy. Končí v separovaném odpadu a obce s tím mají náklady. Chceme to s obcemi nejprve debatovat, nicméně předpokládáme, že tlak bude i opačný, tedy aby tiskoviny neplatily za svoz a recyklaci ani korunu.
Další černý pasažér na řadě by měl být textil. Budeme kvůli tomu za oblečení při nákupu platit víc?
V principu ne – bude to spravedlivější systém. Místo kolektivní nezodpovědnosti, kdy za odpad platíme všichni do rozpočtu obce, by si za něj platili jen ti, kdo ho vyprodukují. Česká legislativa už od roku 2025 dává obcím povinnost sbírat odděleně odpadní textil, ale nezajišťuje jim finanční krytí na manipulaci a svoz. To by měl zajistit nový EPR systém, změny kolem textilu nyní navrhuje ve směrnici Evropská komise, čekáme na schválení. Kolik budou poplatky za likvidaci oblečení činit, si každá země stanoví v závislosti na výši nákladů na jeho odstranění, svoz a separaci.
Které další vysloužilé výrobky přicházejí v úvahu?
Nechali jsme si od společnosti CETA udělat studii, která identifikuje všechny potenciální černé pasažéry systému. Například máme zhruba 61 procent objemu nábytku v objemném odpadu. Jen odpadních matrací se v Česku vyprodukuje průměrně jeden milion ročně. Podle studie společnosti Cyrkl se nábytku prodá 870 tisíc tun, což je na hlavu asi 87 kilogramů ročně. Zároveň se zkracuje doba, kdy nábytek zůstává v domácnostech, takže se každé tři roky vyprodukuje asi 80 kilogramů odpadního nábytku.
Takže by vznikl nový kolektivní systém pro sběr odpadního nábytku?
Tuto možnost analyzujeme, ve Franci již funguje. Výrobci si k nám o EPR systém sami přišli říct. Chceme do diskuse zahrnout úplně všechny, kdo uvádějí nábytek na trh, a to včetně výrobců komponent. Velké množství nábytku uvádějí na trh drobní řemeslníci, truhláři a bylo by nesmyslné, abychom zpoplatňovali přímo je, ale spíš ty, kteří uvádějí na trh dřevotřískové desky. Co se týká kolektivního systému, u nábytku si dokážeme představit měkkou a tvrdou část – koberce, matrace a vedle toho skříně a třeba okna. Ty dnes končí buď v objemném nebo plastovém odpadu.
Znamenalo by to rozmístění nových popelnic v obci na nábytek a podobně?
To už by bylo na samotném kolektivním systému. Systém může například fungovat v samotných prodejnách, kde budou mít sběrnou síť. Jestli se domluví s obcemi a zapojí je do toho, je na nich. Není to případ, kdy bychom obcím ukládali nějakou povinnost a ty musely vytvářet místa na separaci, jako například u textilu. Už teď představují rozmístěné kontejnery pro obce obrovskou zátěž.
Které odpady ke zpoplatnění ještě analýza identifikovala?
Ve žluté popelnici je i další plastový balast – plastové hračky, zahradní pomůcky a plastové komponenty jako jsou tvrdé plasty různých zařízení nebo částí jiného výrobku. Je spravedlivější zahrnout do separace a poplatků likvidaci maximum výrobků, protože dnes se to likviduje za peníze obcí. Do budoucna by se měl řešit gastroodpad, ale uvidíme, jak to dopadne v rámci EU. Potravinářský odpad reálně končí v hnědé popelnici nebo ve směsném odpadu, takže je to náklad pro obec.
Jaký ekonomický přínos bude mít zavedení nových kolektivních systémů pro obce?
Matematika je jednoduchá – obce na odpadové hospodářství doplácí zhruba čtyři miliardy korun. Teď jde o to, jestli jsme tuto částku schopni promítnout do spotřeby jednotlivých výrobků, tím se zabývá analýza CETA. U letákového papíru se bavíme zhruba o částce zhruba 250 milionů každý rok, která by mohla být vybraná přes EPR systém. Nejsme schopni tam zahrnout úplně všechny komodity, ale ty, co nás trápí nejvíc.
A budou lidé vybrané vysloužilé výrobky skutečně odnášet na sběrné místo, určené kolektivním systémem? Nebudou to nadále házet do směsného, objemného nebo tříděného odpadu jako dosud?
Ne, lidé nebudou tyto druhy odpadů nosit jinam, než kam jsou zvyklí. Například u plastů se bavíme o žlutém kontejneru, v něm končí 30 procent vyhozených věcí, které nejsou obaly. Jediné, co teď potřebujeme, je separovat je na třídicí lince podle typu materiálu. U těch odpadů, které například končí ve velkoobjemovém odpadu, jde o separaci buď na sběrném dvoře nebo na jiných místech, které jsou k tomu určeny.
Plánujete zavést poplatky za likvidaci ještě na nějaký další druh výrobku?
Ještě analyzujeme pyrotechniku – tam se obal po výstřelu stává čistým nákladem pro obec, aniž by byl zapojen do systému EKO-KOMu. Buď zavedeme EPR systém nebo ho zahrneme do litteringu (tedy povinnost výrobce přispívat obcím na úklid tohoto odpadu, pozn.red.) Tento materiál prakticky nejde zrecyklovat, obsahuje toxické látky a končí ve směsném komunálním odpadu. Výrobci a dovozci by se měli podílet na nákladech, které mají města a obce pravidelně s likvidací vybuchlých petard. Vedle toho tu existuje i iniciativa na úplný zákaz pyrotechniky.
David Surý
Vrchním ředitelem sekce ochrany životního prostředí MŽP se stal loni v září, do té doby byl radním Uherského Brodu za KDU-ČSL. Surý vystudoval Universitu Palackého v Olomouci a pracoval jako sociolog. Je členem KDU-ČSL, v roce 2010 se stal zastupitelem v Uherském Brodě, v roce 2014 místostarostou a od roku 2018 do nástupu na ministerstvo byl radním pro životní prostředí, majetek a ICT.
Jitka Vlková
Jitka vystudovala Mezinárodní obchod na VŠE. Od roku 2008 působila v MF Dnes, od roku 2023 píše pro Hospodářské noviny, kde má na starosti oblast týkající se daní či rozpočtu. Věnuje se odpadům a s nimi souvisejícím tématům.
