Chceme koupit další bioplynky a výrobu ve Vyškově předělat na biometan, říká šéf EFG

Bioplynek schopných vyrábět biometan a dodávat jej do sítě je v Česku poskrovnu. Tu první otevřela v roce 2019 společnost EFG v Rapotíně v Olomouckém kraji a nyní podle šéfa Tomáše Voltra plánuje expanzi.

„Řešíme vstup do jiných bioplynek a rekonstrukci stávající stanice ve Vyškově. Tam je kapacita 12 tisíc tun odpadu a navyšujeme ji na 30 tisíc tun jako v Rapotíně,“ uvádí Tomáš Voltr, výkonný ředitel společnosti EFG. Ve Vyškově také firma plánuje už ve druhé půlce tohoto roku vyrábět biometan, jehož hlavní výhodou je, že má menší emise oxidu uhličitého.

V Česku je nyní pět výroben biometanu, do sítě ho umějí vtláčet tři bioplynky. Celkem jich je přitom v Česku přes 500. Proč to neumějí? Je to investičně náročné?

Bioplynové stanice vesměs vlastní zemědělci, kteří jsou trošku konzervativní. Mají kogenerační jednotky, kde vyrábějí elektřinu a teplo, což často stačí pro zajištění dostatečně stabilního provozu. Dlouho neměli motivaci a podporu státu investovat do biometanu. Nyní ale tento přístup přehodnocují. Roční zelené bonusy na výrobu elektřiny z bioplynu jsou nulové, tedy de facto pozastavené kvůli vysokým cenám energie. Biometan se mezitím s ohledem na jeho nedostatek začíná čím dál tím více prosazovat na úrovni celé Evropské unie.

Jaká byla tedy vaše motivace v roce 2016?

Na vstupu máme jako zdroj odpady, což oproti zemědělským plodinám paradoxně znamená, že jsme u nás v Rapotíně neměli zelený bonus za vyrobenou elektřinu. Řešili jsme, jak vylepšit ekonomický model provozu. Už tehdy byl však upgrading bioplynu na biometan poměrně rozšířen v západní Evropě, tam jsme se inspirovali.

Prodej biometanu je poměrně složitý proces. Je třeba řešit certifikaci, při níž se důsledně sleduje emisní stopa celého procesu výroby, zejména pak surovin, které se zpracovávají. Výsledná emisní stopa má pak vliv na hodnotu komodity. Postupně nám to ale začalo dávat smysl, takže jsme se rozhodli do toho jít. Řešili jsme s distributorem povolení a připojení do distribuční soustavy a proces stavebního řízení, což bylo složité. Byl to první projekt u nás, sami úředníci se s tím teprve seznamovali.

Nyní je výroba biometanu v Rapotíně na hraně kapacity, nebo máte prostor pro zvýšení?

Samotná jednotka výroby biometanu byla na hraně už loni, takže teď plánujeme instalaci dalších membránových modulů a navýšení kapacity kompresoru. Ale nemá to prioritu, řešíme jiné projekty.

Které?

Především vstup do jiných bioplynek a rekonstrukci stávající stanice ve Vyškově, kde je kapacita 12 tisíc tun odpadu a navyšujeme ji na 30 tisíc tun jako v Rapotíně. Také tam plánujeme výrobu biometanu, realizaci předpokládáme ve druhé polovině roku. U několika akvizic jsme ve fázi due diligence (kontrola předchozího hospodaření před převzetím společnosti, pozn. aut.). Do bioplynových stanic vstupujeme s cílem provozovat je na odpady. Pokud je ta stanice zemědělská, soustředíme se na její optimalizaci právě pro příjem odpadů. Hlavním záměrem je instalace jednotek výroby biometanu.

Zemědělské bioplynky tedy vždy fungují na biomasu, ne na odpady?

Mohou vstupy odpadem doplňovat. Například kejda je odpadní surovinou, která se v zemědělských bioplynkách běžně používá. Mají ale velmi omezené možnosti, na rozdíl od těch odpadářských, které disponují povolením pro příjem a zpracování odpadů v širším rozsahu. Na to jsou také technologicky vybaveny, například disponují hygienizací a specializovanou příjmovou linkou.

Když se podíváme na odpady, je jich pro bioplynky dost?

Odpadu se produkuje hodně, ale stále se jej velké množství neekologicky skládkuje či spaluje a je potřeba mít know-how, jak se k němu dostat. My máme vlastní svozovou společnost, spolupracujeme s mnoha producenty, rychle se navíc rozbíhá projekt „Třídím gastro“, při němž s námi odpad recyklují obce a města. Zvyšují se jim poplatky za skládkování „komunálu“ a jsou motivovány řešit recyklaci kuchyňského odpadu, který zabírá v tom směsném nějakých třicet procent. Navíc gastroodpad je producentem metanu na skládkách, který my řízeně jímáme a využíváme jako surovinu.

Využíváte jak gastroodpad, tak bioodpad z hnědých popelnic?

Ne, v tom je rozdíl. Odpad ze standardních hnědých popelnic na bioodpad je primárně vhodný ke zpracování v kompostárnách. Vzhledem ke specializaci našeho zařízení se zaměřujeme především na kuchyňské a další potravinářské odpady, které ve větší míře obsahují problematickou živočišnou složku. Ve městech a obcích máme nádoby na „gastro“, kam ho mohou občané ukládat i v původních obalech, tedy kromě skla. Snažíme se udržet komfort spotřebitele, a proto naše zařízení disponují technologií, která veškeré odpady hygienizuje. Poradí si také s obalovými materiály, jež efektivně oddělí.

Sběr odpadu a svoz děláte jen v širším okolí bioplynky, nebo jezdíte i dál?

Máme bioplynku v Rapotíně a ve Vyškově. Projekt „Třídím gastro“ je aktivní v Olomouckém, Moravskoslezském, Zlínském a Jihomoravském kraji. V plánu je také Vysočina, Královéhradecký nebo Pardubický kraj. Zájem měst je velký, každý měsíc řešíme nové zákazníky. Sběr se ale snažíme uchopit nejen v našich regionech. Díváme se už i mimo Moravu, což propojujeme s akviziční činností v daných lokalitách.

V Praze před pár lety běžel pilotní projekt na sběr kuchyňského odpadu a pak byl ukončen, protože se údajně ekonomicky nevyplatil…

Je to o koncovce, která v té době u Prahy nebyla v rozumné vzdálenosti. Odpad se nevyplatí vozit daleko. Ale paradoxně na pracovní cestě v Itálii jsme zjistili, že tam vozí odpady na velké vzdálenosti. Byli jsme na severu kousek od Milána, kde mají hodně bioplynek, a přijel tam kamion z více než sedm set kilometrů vzdálené Neapole. Je to tam dáno jiným legislativním nastavením. Mají tam například výrazně vyšší poplatky za skládkování, tím pádem se tam doprava na delší vzdálenosti ekonomicky vyplácí.

Když rozjedete bioplynku ve Vyškově, bude vám stále stačit Morava jako zdroj suroviny?

Ano, víme, že tam jsou i další producenti odpadu.

Zmiňoval jste akvizice zemědělských bioplynek. Můžete být konkrétnější?

Zatím jsme ve fázi obchodních jednání, takže nemůžeme.

Pokud koupíte bioplynku, musíte do ní investovat, aby mohla přejít na výrobu biometanu?

Každý případ posuzujeme individuálně v závislosti na dostupnosti odpadu v dané lokalitě. Až podle toho se uzpůsobuje technologie bioplynky.

To vše je hodně investičně náročné, kolik peněz jste loni investovali?

Do stávajícího portfolia máme rozběhlé investice na úrovni přes 300 milionů korun. Akviziční i developerské projekty, které máme před sebou, budou rovněž ve vyšších stovkách milionů korun.

Jaké jsou vaše zdroje financování? Třeba zelené dluhopisy?

Je to jeden ze zdrojů. Skupina jako taková má za sebou historicky jednu veřejnou emisi dluhopisů a teď vydala zelené dluhopisy v hodnotě 350 milionů korun a 15 milionů eur. Máme ve skupině emitenta EFG Acquisitions & development, který je zaměřený přímo na akvizice.

Jde vyloženě o zelené dluhopisy, nebo dluhopisy spojené s udržitelností podložené „zeleným“ aktivem?

Naše zelené dluhopisy splňují pravidla „ICMA Green Bond Principles 2021“, která vznikla na podporu financování udržitelných projektů. Zohledňují také kritéria taxonomie Evropské unie a principy vymezené v návrhu „European Green Bond Standard“, které zajišťují transparentnost a použití výnosů.

Pokud budete vydávat bondy, bude se vás týkat povinnost zveřejnit nefinanční report o vaší udržitelnosti za rok 2024?

Ne. Budeme mít prohlášení, že jsou dluhopisy v souladu s „green bond policy“. Snažíme se v maximální možné míře postupně přizpůsobovat dynamicky se rozvíjející legislativě. Pokud to bude proveditelné, bude EFG vydávat i zprávy o dopadu popisující přínos projektů pro životní prostředí dle pokynů ICMA, a to každý rok až do přidělení výnosů. To umožní investorům ohodnotit příznivý dopad jejich investic do zelených dluhopisů.

Loni jste zveřejňovali, že budete poskytovat služby takzvané výkonové rovnováhy. Jak to přesně funguje?

Poskytujeme je ČEPS (společnost zajišťující na území České republiky provoz elektroenergetické přenosové soustavy, pozn. aut.) od května letošního roku. Zdroje, které máme, jsou dobře řiditelné, není to fotovoltaická elektrárna s chaotickou výrobou. Prvním projektem, kde jsme začali služby flexibility poskytovat, je MOSTEK energo. Do budoucna počítáme s tím, že budou služby výkonové rovnováhy poskytovat i naše bioplynové stanice. Ty jsou díky svým vlastnostem pro tento účel ideální.

Co přesně znamená, že poskytujete flexibilitu?

Zjednodušeně řečeno se jedná o „rezervovanou kapacitu“, kladnou či zápornou, kterou zdroje poskytují ČEPS v případě přebytku či nedostatku elektrické energie v síti. Za tuto kapacitu a aktivaci zdrojů platí ČEPS poplatky, takže z pohledu EFG je to ekonomické zefektivnění skupiny jako takové.

Situace kolem energií v posledním roce pro vás asi musela být výhodou…

Je to složité téma pro všechny z nás. V konečném důsledku i my energie doma nějakým způsobem odebíráme a platíme. Proto s ohledem na společenskou odpovědnost naše příjmy soustředíme do nových projektů obnovitelné energie, zejména výroby zeleného plynu.