Klimatická konference v Glasgow je v polovině. Dílčími úspěchy, které ale zatím nestačí k odvrácení katastrofy, jsou přijaté závazky zemí proti odlesňování, na snížení produkce metanu a sliby odklonu od uhlí. Podle Gréty Thunberg, švédské aktivistky, je ale COP26 selháním. České republice zase udělal ostudu premiér Andrej Babiš.
Udržet ve hře závazek snížit globální teplotu o méně než 1,5 stupně Celsia je neoficálním mottem těchto klimatických jednání. Zatím se zdá, že na listu úkolů zůstane mezi nesplněnými, píše agentura Bloomberg s tím, že to ale neznamená, že by nebylo dosaženo žádného pokroku.
Analýzy Komise pro energetickou transformaci provedené v půlce summitu ukázaly, že závazky zemí mohou snížit roční emise CO2 o devět miliard tun ročně. Stále ale zbývá kolem třinácti miliard tun ročně, které musí být vyzmizíkovány.
Co se zatím povedlo aspoň zčásti?
Zástupci zemí se v úterý zavázali snížit do roku 2030 emise metanu o třicet procent (oproti hodnotám z roku 2020). Právě metan je vedle CO2 velkým přispěvatelem ke globálnímu oteplování. Hlavními zdroji tohoto plynu jsou především zemědělství, odpad a infrastruktura fosilních paliv.
Dohodu iniciovanou Spojenými státy a Evropskou unií podepsalo přes sto států. Přesto, že hlavním cílem jednání na COP26 je snižování emisí oxidu uhličitého v rámci tak zvané „net zero“, snížení emisí metanu může lidstvu „koupit potřebný čas“. Zatímco se ke slibu přidala Brazílie, další největší znečišťovatelé jako je Rusko, Čína nebo Indie zůstali stranou.
Spojené státy naopak představily svůj vlastní cíl a chystají se vypořádat zejména s úniky metanu z ropného a plynárenského průmyslu, informují Reuters a BBC.
Jako slabší stránka této dohody je také některými komentátory brán fakt, že jde „jen“ o globální cíl, nikoliv o závazek té které konkrétní země. Jak píše Bloomberg, laťka byla nastavena hodně nízko a proto ji přeskočilo tolik zemí včetně na dobytek bohaté a emise plodící Brazílie.
Zastavte odlesňování
Další velkou dohodou, které bylo na jednání dosaženo, je slib více než 130 zemí, že zastaví a zvrátí odlesňování do roku 2030. Mezi signatáře patří opět Brazílie, ve které rozsáhlou deforestrací trpí Amazonský prales. K závazku se dále přidalo také Rusko, Čína, Indonésie nebo Demokratická republika Kongo. Celkově by tak mělo být touto dohodou pokryto kolem 85 procent světových lesů.
Dále se vlády 28 zemí zavázaly zamezit odlesňování v rámci obchodu s potravinami a zemědělskými produkty jako je sója, palmový olej nebo kakao.
Součástí dohody je i 19,2 miliard dolarů (zhruba 423 miliard korun) veřejných a soukromých financí, ze kterých část půjde do rozvojových zemí, aby mohla být obnovena půda, dalo se bojovat s požáry a podpořili se původní obyvatelé.
Současně ale vědci varují, že předchozí podobná dohoda z roku 2014 selhala a nijak odlesňování nezastavila, uvádí BBC.
Konec uhlí na dohled
Třetím ale jen napůl splněným úkolem je shoda více než čtyřiceti států na odklonu od používání uhlí – u rozvinutých zemí do roku 2030 a u rozvojových do roku 2040. Tento cíl si stanovilo například i Polsko, které původně tento krok plánovalo naplnit až v roce 2049.
Dalšími signatáři jsou například Vietnam nebo Ukrajina. Zastavit financování uhelného průmyslu se zavázala i řada dalších organizací a světových bank. „Konec uhlí je na dohled,“ uvedl podle BBC britský tajemník pro obchod a energetiku Kwasi Kwarteng.
Tato dohoda má své „ale“ a hodně podstatné. Na seznamu zemí, které tento cíl podepsaly, chybí velcí producenti jako Čína, USA i Austrálie. Tyto tři státy spolu s dalšími sedmnácti zeměmi v samostatné dohodě slíbily, že zastaví do konce roku 2022 financování zahraničních projektů s fosilními palivy. Čína, Austrálie a Indie ale odmítly podepsat část, která zahrnuje investice do domácích projektů.
Uhlí patří k nejšpinavějšímu palivu, které se podílí nejvíce na světových emisích. Okolo 37 procent světové elektřiny pochází právě ze spotřeby uhlí, v Indii je to dokonce okolo sedmdesáti procent. V řadě zemí jako je Polsko nebo Indie bude proto zapotřebí velkých investic. „Potřebujeme finance, abychom se od uhlí mohli odklonit dříve a vybudovat nové kapacity obnovitelné energie,“ uvedl indonéský ministr financí Sri Mulyani Indrawati pro Reuters.
Odvrácená strana summitu
Klimatický summit (o jehož cílech se můžeme dočíst zde) je tímto v polovině a vedle jednáních běžících uvnitř probíhají demonstrace za ochranu životního prostředí. V rámci pátečního protestu organizovaného Fridays for Future Scotland v Glasgow vystoupila i švédská aktivistka Gréta Thunberg
„Není žádným tajemstvím, že je COP26 selháním. V první řadě by mělo být očividné, že krizi nemůžeme vyřešit stejnými metodami, jakými jsme se do ní dostali,“ uvedla pro BBC. Dále vyzývala k tomu, že je zapotřebí drastických opatření a okamžité každoroční snižování emisí. Summit nazvala „festivalem greenwashingu“.
Na demonstraci promluvila také mladá ugandská aktivistka Vanessa Nakate, která poukazovala na to, že přestože Afrika má historicky na svědomí pouze tři procenta globálních emisí, její obyvatelé trpí dopady změn klimatu nejvíce. „Farmy mohou opět rozkvést… může skončit bolest a utrpení,“ uvedla s tím, že světoví lídři se musí zodpovídat.
Dosud největší demonstrace v Glasgow proběhla v sobotu a zúčastnilo se jí okolo sto tisíc lidí. Současně s tím probíhala řada dalších protestů na různých místech světa jako například v Turecku, Francii nebo Austrálii. Hlavním terčem kritiky nejen demonstrujících jsou obavy, že závazky zemí zůstanou pouze na papíře, jelikož není, jak je legislativně vymáhat.
Smutná role České republiky
Na začátku konference vystoupil spolu s dalšími státníky také český premiér Andrej Babiš. Ten na rozdíl od ostatních zástupců, kteří cíle na snížení emisí skleníkových plynů představovali a obhajovali, vystoupil s kontroverzním projevem a zpochybňoval evropskou klimatickou politiku.
„Zelená dohoda může přinést obrovské sociální, hospodářské, politické a geopolitické náklady. Náklady, které by mohly vyvolat ohromné napětí ve společnosti a mezi spojenci, otevřít dveře radikálům a ohrozit naši demokracii. Zelená dohoda by mohla být odpovědná za ztrátu konkurenceschopnosti EU, za zbídačování rodin, rostoucí nezaměstnanost, astronomické ceny energií, za rozpad průmyslu, a nakonec i za zničení životního prostředí, které hodlá chránit,“ uvedl.
Kritizoval pak zejména emisní povolenky, blokování plynovodu Nord Stream 2 nebo návrh na zákaz spalovacích motorů. „Zelená dohoda prostě chce příliš mnoho, příliš brzy a za jakoukoli cenu. S ohledem na současnou situaci na trhu, na rostoucí ceny energií a komodit, na narušení dodavatelských řetězců a nedostatek zboží se domnívám, že je nezbytné stanovit realistickou strategii pro uplatňování Zelené dohody – musíme spočítat její náklady, posoudit její dopad, stanovit individuální cíle a poskytnout členským státům EU maximální flexibilitu,“ uvedl premiér. Podobné názory měl pak pouze polský premiér Mateusz Morawiecki. Ten je ale s Babišovou vládou ve sporu kvůli těžbě v uhelném dole Turów.
Česko samo s žádným samostatným závazkem nepřišlo a vztahují se na něj pouze cíle Evropské unie jako celku. Česká republika se tak nezavázala ani k dosažení klimatické neutrality, ani nepředstavila národní cíle do roku 2030.
“Jakákoli mezinárodní konference o změně klimatu může být úspěšná pouze v případě, že budou o skutečná řešení stát i představitelé a představitelky jednotlivých států, kteří na summit přijedou. Andrej Babiš svým projevem opět dokázal, že je zcela mimo mísu nejen v tématu klimatické krize, ale i v oblasti mezinárodních vyjednávání. Česko se tímto vystupováním pomalu sune na chvost mezinárodního klimatického úsilí. Vlastní cíl klimatické neutrality a intenzivní rozvoj obnovitelných zdrojů energie například ohlásila na konferenci už i Indie,“ okomentovala projev Jitka Martínková, komunikační koordinátorka Klimatické koalice.
Tereza Koudelová
Tereza studuje žurnalistku na FSV UK. Je spoluzakladatelkou české pobočky mezinárodní organizace Sea Shepherd, která se zabývá ochranou mořských ekosystémů. Nejradši píše o všem, co se pojí s oceány.
