Desítky tisíc tun plastu nemohou od začátku roku, kdy začal platit nový zákon o odpadech, na skládku. Na ni sice neměly teoreticky směřovat ani předtím, ale nikdo tento problém neřešil a skládka vycházela nejlevněji. Úředníci nyní zkoumají, kam s nimi. Jednou z možností je použít zbytky z vytříděných plastů (minimálně za stávajících podmínek k recyklaci nevhodné) v cementárně jako zdroj energie a pro výrobu.
Ministerstvo životního prostředí odhaduje, že najít využití je nutné zhruba pro pětinu komunálních plastů, tedy těch, které vytřídí lidé do žlutých popelnic. To je třicet pět až čtyřicet tisíc tun plastů. „Ty byly dosud skládkovány, přesto, že to nebylo v souladu s již starým zákonem o odpadech, konkrétně s hierarchií nakládání s odpady,“ uvádí Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení ministerstva.
„Důležité je uvést reálná čísla tak, aby bylo zřejmé, že skutečně nehrozí ´kolaps´ nebo ´zánik´ třídění plastů ze žlutých kontejnerů. V současnosti řešíme uplatnění určité části plastových odpadů z obcí, nikoli všech, jak je to někdy účelově prezentováno,“ dodává Pospíšilová a naráží tak na titulky v některých médiích, které se objevily s počátkem roku.
Plastových odpadů se v Česku do žlutých kontejnerů vytřídí podle údajů Mžp zhruba 160 tisíc tun ročně:
- do procesu recyklace se dostává v posledních letech v průměru okolo 40 – 45 procent
- 25 procent plastů se energeticky využije nebo jde do TAP
- patnáct procent se podle dodatečného metodického pokynu Mžp může uložit na skládku (z důvodu znečištění a kontaminace).
- zbývá dvacet procent, pro něž se hledá uplatnění
Čísla, která nadhazují třídící linky, jsou trochu jiná. „Obecně všechny separační linky neví, co s tímto odpadem, výmětem. Ze žlutých popelnic dosahuje jeho podíl až sedmesáti procent, uvádí Jiří Hejl za společnosti Petka, třídí linku na jihu Moravy. Poznamenává přitom, že spalovny plasty vzhledem k vysoké výhřevnosti příliš nechtějí.
„Dvacetipětiprocentní účinnost třídění jako maximálně možná je pro Mžp neakceptovatelná. Je zcela nezbytné, aby se třídicí linky zaměřily na zlepšování kvality jejich výstupů, tím se zvýší i jejich uplatnitelnost,“ uvádí k tomu mluvčí úřadu s tím, že oni takový trend podpoří i finančně.
Zbytky plastů do cementáren
Vytvořit rychle (ačkoli zákon se chystal v poslední verzi minimálně dva roky, pozn. aut.) odbytiště pro plastové výměty nicméně není jednoduché. Výstavba recyklační linky je velká a časově náročná investice. Navíc jde o tak zvaný plastový výmět, nesourodé a často znečištěné zbytky. Ministerstvo proto podporuje variantu zpracovat zbývající vytříděné plasty na tuhé alternativní palivo (TAP) pro cementárny. Ty ho ale ve velkém využívají už nyní. Záměr ministerstva má proto několik háčků.
Tuzemské cementárny ročně využijí 380 až 400 tisíc tun TAPu, zhruba polovinu z tohoto množství dovezou ze zahraničí. Ministerstvo už od konce minulého roku podle Dominiky Pospíšilové intenzivně se všemi cementárnami jedná, aby odebíraly více paliva vyrobeného z našich plastů. A pokud to nepůjde po dobrém, je připraveno dovoz tuhého alternativního paliva omezit.
„Všechny možnosti jsou ve hře. Ministerstvo již na konci minulého roku velmi transparentně upozornilo, že s ohledem na požadavky nového zákona o odpadech bude nutné přistoupit ke krokům v oblasti dovozu odpadů,“ uvádí Pospíšilová. Není důvod k tomu, doplňuje, aby se dovážely odpady kvůli výrobě paliv z odpadů, pokud jsou na území Česka odpady, které musí být současně skládkovány, což zákon o odpadech již nedovoluje.
Cementárny na to kontrují tím, že omezení dovozu automaticky objem plastových výmětů, tedy zbytku, co nejde nyní recyklovat, nesníží. „A to do té doby, dokud domácí odpadářské společnosti nedokáží tyto výměty společně s ostatními odpady zpracovat na TAP s požadovanou kvalitou,“ uvádí ve svém stanovisku Svaz výrobců cementu.
„Jako jediná cementárna v Česku si TAP i sami vyrábíme. To nám ale nestačí, proto další dokupujeme,“ popisuje konkrétně za společnost Cemex Vesselin Barliev. Dodává přitom, že záměr Mžp postupně omezit dovoz ze zahraničí je z dlouhodobého hlediska správný. „Není důvod, abychom do Česka dováželi odpad nebo TAP, když máme dostatek suroviny pro výrobu. Ale musí to být nastavené tak, aby se dovoz neutlumil dříve, než bude existovat dostatečná kapacita v Česku,“ jmenuje Barliev hlavní problém.
Nové linky na výrobu TAP v nedohlednu
Minimálně některé odpadové společnosti se chtějí do vybudování linek na výrobu tuhého alternativního paliva či navýšení kapacity pustit, ale rozhodně to nebude hned.
„O navýšení výroby TAP uvažujeme. Aby ale bylo možné výmět zpracovávat ve větším množství, je potřeba současné linky TAP technologicky dovybavit na odstraňování PVC, popřípadě postavit zcela nové. Což je nejen investičně poměrně náročné, ale hlavně to vyžaduje určitý čas,“ uvádí mluvčí Kristina Jakubcová za společnost FCC, která je v oblasti odpadů v Česku jedničkou. Na TAP má tři linky, a to v Úholičkách u Prahy, Brně a Lovosicích. Podle Jakubcové navíc platí, že výroba TAP je limitovaná především množstevními kontrakty, které jsou ochotné s nimi cementárny uzavřít.
„Odebíráme dostupné množství z Česka a zbytek dle potřeby dovážíme. Kapacity na českém trhu nejsou pro naši potřebu dostačující,“ říká naopak k nynější situaci Marek Tláskal, mluvčí dalšího výrobce cementu, společnosti HeidelbergCement.
Linka na výrobu TAP funguje i u Ostravy, a to už od roku 2001. „Tuhé alternativní palivo vyrábíme z vybraných druhů průmyslových odpadů a z výmětů z dotřiďovacích linek plastů,“ uvádí Karel Belda, jednatel OZO Ostrava s tím, že stávající výrobní kapacita na obou jejich linkách je zhruba třicet tisíc tun za rok. Tato kapacita, ale i možnosti odbytu, jsou na maximu, dodává. Nabídky z poslední doby na zpracování dalších plastových výmětů proto musí odmítat.
„Je třeba si uvědomit, že se do českých cementáren a vápenek dovážejí ve velkém i zahraniční paliva a existuje něco jako dodavatelsko-odběratelské smluvní vztahy uzavřené minimálně na jeden rok, které limitují okamžitý přístup do cementáren a vápenek,“ vysvětluje Belda. A doplňuje, že ceny za skládkování jsou navíc v zahraničí násobně větší (dva až tři tisíce korun za tun, proti 800 Kč v Česku), takže zahraniční paliva mají před palivy vyráběnými v Česku konkurenční výhodu.
Novou linku na TAP měla podle dřívějších informací plánovat i společnost Veolia. Ta to ale odmítá. „Vlastní výrobu TAP aktuálně Veolia Energie neplánuje. Multipalivový kotel v Přerově bude využívat TAP od externích dodavatelů, kteří se zabývají výrobou TAP, mají dlouhodobé zkušenosti a kvalitní technologie,“ uvádí za společnost ředitelka komunikace Marcela Dvořáková. Dodává ale, že na počátku jednání se o této možnosti v Olomouckém kraji uvažovalo. Nicméně k žádné konkrétní dohodě ohledně výroby a dodávek TAP nedošlo.
Stejně tak nyní Veolia nepočítá s vlastní výrobou a zpracováním plastových výmětů ani na dalších místech, kde připravují stavbu multipalivového kotle, jako například v Karviné. „Do budoucna vlastní výrobu TAP nevylučujeme. Bude záležet na celkové situaci, jak se stabilizuje trh, ceny a logistika a v neposlední řadě také legislativa pro tuto oblast,“ dodává mluvčí společnosti.
Ministerstvo podle Dominiky Pospíšilové s odpadovými společnostmi o tom, jaké jsou možnosti navyšovat jejich kapacity v oblasti kvalitnějšího třídění plastů a přípravy paliv z odpadů, dále vyjednává. „Potřebujeme do budoucna jednoznačně zlepšit komunikaci mezi odpadovými společnostmi a cementárnami,“ uvádí za úřad.
„Zde se jeví i vhodná možná investiční podpora českého státu k vybudování linek pro výrobu TAP z odpadů domácího původu,“ uvádí k tomu za Svaz výrobců cementu Jan Gemrich.
Z dlouhodobého hlediska je nicméně jasné, že bude nutné pro plasty najít jiné využití než v cementárnách. Jak uvádí Vesselin Barliev za Cemex, nemají už nijak obří prostor, jak zvyšovat podíl tuhého alternativního paliva. Roli přitom v uvažování cementáren hraje i to, že musí plnit stanovené emisní limity.
„Musíme plnit naše i evropské závazky a alternativní palivo je nejlepší krátkodobé řešení, jak snížit uhlíkovou stopu. Ale toto řešení má své limity a my jsme je relativně vyčerpali. U nás už je teď přes sedmdesát procent energie z alternativních paliv, moc velký prostor není. I tak plánujeme navýšit kapacitu a pak musíme udělat další kroky,“ vysvětluje mluvčí Cemexu.
Cementáři vysvětlují, že právě kvůli emisním limitům potřebují, aby se plasty pro výrobu TAPu promíchávali například s biomasou. Tím se sníží emise při výrobě. Jak zmiňuje Karel Belda z OZO Ostrava, vyrobit vhodný TAP je „alchymie“.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
