Dekarbonizaci teplárenství rozjede plyn, největší nadějí do budoucna jsou velká tepelná čerpadla

Teplárny řeší odklon od uhlí. Přechodným zdrojem má být zemní plyn, pomůže také spalování biomasy či odpadu. V dalších dekádách se počítá s velkými průmyslovými tepelnými čerpadly.

Soustava zásobování tepelnou energií v tuzemsku zahrnuje potrubí o délce zhruba 7,5 tisíce kilometrů. Systém využívá přibližně 1,7 milionu domácností, tedy přes 40 procent obyvatel Česka. Teplo se přitom podle zprávy Energetického regulačního úřadu za rok 2023 téměř z poloviny (46 procent) vyrábělo z hnědého a černého uhlí.

S výrazným odklonem od uhlí teplárenství počítá až po roce 2030, jak potvrzuje dokument ministerstva průmyslu „Posouzení dekarbonizace dálkového vytápění v České republice“ z července loňského roku. V příštích letech se bude sektor soustřeďovat především na plynofikaci uhelných zdrojů, byť se o zemním plynu mluví jako o přechodném zdroji.

Teplárenské sdružení České republiky uvádí, že by v roce 2030 měl podíl uhlí spalovaného kvůli vytápění klesnout na šest procent, podíl tepla vyrobeného z plynu by měl naopak vystoupat na 35 procent. Podle výhledu klesne v palivovém mixu zastoupení plynu až v roce 2040, kdy se ve větším měřítku mají začít objevovat tepelná čerpadla (35 %) a využití zemního plynu se sníží na 10 procent.

„Uhlí v teplárnách nahradí biomasa, odpady a zemní plyn. V případě přechodu z uhlí na biomasu se v některých případech jedná o přestavby stávajících uhelných kotlů, jinde se staví kotle úplně nové. Na energetické využití odpadu nebo tuhých alternativních paliv budou zpravidla budována nová zařízení stejně jako na zemní plyn,“ popisuje dekarbonizační strategii ředitel Teplárenského sdružení České republiky Jiří Vecka.

Do čerpadel přiteče 50 miliard korun

Tepelná čerpadla mají sehrávat čím dál tím výraznější roli. Jejich čas má přijít i kvůli tomu, že potenciál využití lesní biomasy a komunálního odpadu se do roku 2030 prakticky vyčerpá, jak předpovídá ministerstvo průmyslu. „Dekarbonizace dálkového vytápění je v České republice těžko myslitelná bez zásadního zapojení nízkoemisních zdrojů nízkopotenciálního tepla využitého pomocí průmyslových tepelných čerpadel,“ píše ministerstvo v dokumentu.

Možnosti zavádění velkých tepelných čerpadel podrobně rozebírá loňská studie teplárenského sdružení. Prostřednictvím velkých tepelných čerpadel bude podle ní možné zajistit až 35 procent dodávek tepla. Klíčovými zdroji „nízkoteplotní energie“ budou zejména řeky, čistírny odpadních vod, geotermální vrty a vzduch. Do roku 2040 si zavádění tepelných čerpadel podle studie vyžádá investice přesahující 50 miliard korun.

Tepelná čerpadla se mají s plynovými kotli doplňovat. Plynová kogenerace (výroba tepla a elektřiny, pozn. aut.) má být v provozu v chladné části roku, kdy je vysoká poptávka po elektřině. V té době se cena elektrické energie obvykle šplhá nejvýše a provoz tepelného čerpadla nebývá ekonomický.

„Naopak v létě a v přechodovém období, kdy budou ceny elektřiny významně nižší, může být v provozu tepelné čerpadlo, které bude využívat přebytky elektřiny z obnovitelných zdrojů,“ líčí Vecka. Většímu rozvoji tepelných čerpadel zatím brání nastavení tarifů za distribuci, kvůli nimž se prý čerpadla z pohledu provozní úspory nevyplatí.

Horkovody z Temelína i Dukovan

Ve výrobě tepla mají sehrát významnou roli i jaderné elektrárny. Podle teplárenského sdružení už se přibližně třetina celkové spotřeby uhlí podařila nahradit díky horkovodu z Jaderné elektrárny Temelín do Českých Budějovic, který měří 26 kilometrů a vyšel na 1,7 miliardy korun.

Počítá se také s dalším velkým projektem horkovodu mezi Brnem a Jadernou elektrárnou Dukovany. Optimistický scénář mluví o dodávkách už od roku 2031, nicméně příklad prvního horkovodu ukazuje, že se taková stavba může protáhnout i více než na dekádu.

Horkovod, který má měřit přes dvaačtyřicet kilometrů, pokryje až polovinu spotřeby tepla v Brně. Stát má téměř 20 miliard korun. Za problematický jej považuje například Jiří Koželouh vedoucí programu Klima, energie a odpady Hnutí Duha. „Jde o neúměrně vysokou investici a může zde docházet k velkým ztrátám při přepravě,“ tvrdí.

Modernizační fond to zaplatí

Na proměnu tepláren bude tlačit zvyšující se cena emisních povolenek, které tato zařízení musejí nakupovat, aby mohla vypouštět určitý objem emisí. Náklady na ně se pak promítají do cen tepla pro koncové spotřebitele napojené na centrální soustavu. Aktuálně se cena pohybuje kolem 70 eur za tunu oxidu uhličitého.

Teplárenské sdružení ČR nyní předpokládá, že náklady na odchod od uhlí se pro tuzemské teplárenství do roku 2030 vyšplhají na 200 miliard korun. Klíčovým zdrojem financí má být Modernizační fond, kam tečou peníze z aukcí emisních povolenek.

Sdružení odhaduje, že celkové náklady na nákup povolenek v teplárnách v letech 2021 až 2030 dosáhnou 160 miliard korun. Z Modernizačního fondu se má do tepláren formou dotací na investice vrátit přibližně 100 miliard. Chybějící část chtějí teplárny financovat z vlastních zdrojů a komerčních úvěrů.

„Většina tepláren má již dotaci na investice spojené s odchodem od uhlí zajištěnou, nicméně jednáme se Státním fondem životního prostředí o vypsání ještě jedné výzvy, protože na několik tepláren se kvůli vyčerpání prostředků v loňské výzvě nedostalo. Ministerstvo průmyslu a obchodu by také letos mělo vypsat aukce na provozní podporu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla na celkový elektrický výkon 1800 megawattů,“ upřesňuje Vecka.

Dotace hlavně velkým

V Česku bylo zatím od roku 2021 vyhlášeno pět „teplárenských“ výzev z programu HEAT Modernizačního fondu s celkovou alokací 67,4 miliardy korun (včetně poslední listopadové z roku 2024), jak uvádí studie nevládní neziskové organizace Centrum pro dopravu a energetiku. Centrum nicméně kritizuje, že polovina schválené podpory k září 2024, přesněji 22,2 miliardy korun, získaly projekty využívající „fosilní“ zemní plyn.

„Druhou největší částku spolkly spalovny odpadů, a to 14,6 miliardy korun. S velkým odstupem pak následují projekty na spalování biomasy s výší dotace 4,9 miliardy korun,“ upozorňuje studie.

Organizace také upozorňuje na to, že na podporu prozatím dosáhly hlavně projekty velkých energetických firem. Mezi největší příjemce patří polostátní energetický koncern ČEZ, francouzská společnost Veolia nebo například Energetický a průmyslový holding miliardáře Daniela Křetínského, který vlastní elektrárnu v Opatovicích a na přechod z uhlí na plyn získal přes miliardu korun.

„Zbytečný důraz na plyn“

Centru pro dopravu a energetiku vadí také tendence spoléhat se ve velkém na plyn, což podle něj zbrzdí investice do nízkoemisních zdrojů tepla. „Masivní přechod českých tepláren ze spalování uhlí na plyn tak, jak to vidíme v Česku, nemůže být jedinou odpovědí na poptávku po nízkoemisním teplárenství,“ píše se v případové studii centra z loňského září.

„Investice do plynové infrastruktury vyvolávají obavy z ‚uhlíkového bloku‘, kdy drahá modernizace uhelné soustavy na plynovou zakonzervuje závislost odběratelů na fosilních palivech z nestabilních politických režimů na další desetiletí, či zablokuje možnost investic do obnovitelných zdrojů energie,“ uvádí studie.

Kritici pomalého odchodu od plynu nemají pochopení ani pro zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO). „Spalováním odpadů se sníží tlak na jeho omezování. Je to nebezpečné, protože to jde to proti recyklaci, a nesmí se to přehnat,“ říká Koželouh z Hnutí Duha.

Neziskové organizace, jako je Hnutí Duha či Arnika, vidí problém i v tom, že se spalovny stavějí občas poměrně blízko od sebe, jde například o ZEVO v Českých Budějovicích a v Písku. Domnívají se, že se časem může strhnout boj o odpad, kterého nakonec nemusí být dostatek, a hrozí, že se do Česka ještě bude muset dovážet. Toto riziko pravidelně zmiňuje například vedoucí programu Toxické látky a odpady ze spolku Arnika Jindřich Petrlík.

„Teplárenské sdružení je hnacím motorem spaloven, vidí v tom budoucnost a způsob, jak si zachránit kůži. Pro ně je velký strašák, že by lidi přešli na tepelná čerpadla a odpojili se z centralizované sítě. Právě decentralizace vytápění je cesta, jak se těmto slepým uličkám vyhnout,“ tvrdí Petrlík.